Téměř všichni černoši v USA, nebo někdo z jejich rodiny, pochází z otrokářství. Otroci fungovali jako velmi levná pracovní síla importovaná z Afriky. Zřejmě také proto se ze Spojených států stala taková ekonomická velmoc.
Historie
Přítomnost černých otroků provází kolonizaci Amerického kontinentu od samého počátku. Již v roce 1619 přistála první loď s otroky v Jamestownu. Jejich počáteční statut je však podobný ostatním kolonizátorům - jejich vztah k majiteli je zajištěn smluvně. Do 60. let 17. století bylo také zvykem pokřtěné otroky propuštět na svobodu. Postupně, jak hospodářský význam otroctví v jižní části Spojených států nárůstal, se však jejich situace zhoršuje a nové zákoníky "Slave codes" jim vymezují postavení téměř bezprávného majetku. Otroctví bylo v USA zrušeno prezidentem A. Lincolnem v roce 1863 - ale pouze na území Unií neovládaných "povstaleckých států" a z propagačních důvodů (snaha o zabránění uznání Konfederace Evropou). Otroctví v celých USA bylo zrušeno až víc než půl roku po jeho smrti v prosinci 1865.
Křesťanství samotné mělo na vývoj otrocké otázky v USA jen omezený vliv a to především kvůli tomu, že v USA na přelomu 18. a 19. století panovala nejmenší religiozita v dějinách této země vůbec, odhady počtu křesťanů se pohybují mezi 5 až 20 %. Jedno z možných vysvětlení tohoto fenoménu zdůrazňuje, že kolonisty za oceán lákala především vidina půdy a v obecnější rovině - zbohatnutí. Lidé, kteří Severní Ameriku osidlovali byli tedy vedeni spíše světskými motivy, rané náboženské komunity jako tomu bylo u "Otců poutníků" se z celkového pohledu na Severoamerickou kolonizaci jeví spíše jako zanedbatelné výjimky. Tato skutečnost, jak se zdá hraje v posouzení role křesťanství v Severní Americe výraznou roli, neboť v religiózních oblastech Jižní Ameriky, kde měla silný vliv katolická církev, žili otroci ve zcela jiné životní situaci. Otrok mohl být civilní mocí osvobozen, pokud doložil špatné zacházení, mohl být propuštěn, zplodil-li dostatečný počet potomků; byl plně chráněn místní justicí a vlastník zde nikdy neměl moc nad životem a smrtí otroka, jako tomu bylo v USA. Je však možné, že tato právní ochrana otroků v Jižní Americe byla spíše důsledkem jeho menšího hospodářského významu v těchto oblastech než vyšší religiozity.
Otroci sami nejevili zpočátku o křesťanství příliš zájem, což je pochopitelné, neboť ho poté, co bylo zrušeno propouštění na křesťanství obrácených otroků na svobodu, chápali především jako náboženství svých zotročovatelů. Krom toho vlastníci otroků také nebyli k misii mezi otroky příliš vstřícní, neboť se obávali, že sdílením stejné víry poklesne jejich autorita u otroků. K masovému nárůstu konvertitů tak dochází až od 80. let 18. století, což souvisí především s šířícím se evangelikalismem, který dokázal křesťanství podat pro otroky pochopitelným způsobem. Druhým významným momentem v tomto procesu bylo krátké, leč silné abolicionistické zaměření evangelikálních kazatelů v období okolo americké revoluce. Komplikace s christianizací afroameričanů nastaly po povstání Nata Turnera v roce 1830, gramotného otroka, který vypověděl, že jej k povstání nabádal Bůh. Černochům kvůli tomu byly zakázány samostatné bohoslužby, které se pak později konaly tajně a otroci vnímali praktikování tohoto "svého" náboženství jako určitou formu vzdoru. Tato situace dala specifický a silný náboj černošským spirituálům.
První významnější reflexi situace černých otroků v rámci severoamerického křesťanství je možno sledovat již v 17. století a to u kvakerů. Ti se zasazovali o jejich osvobození, ale jednalo se o příliš malou náboženskou společnost, než aby jejich aktivity vyvolaly celospolečenskou diskusi o tomto problému. V ostatních křesťanských denominacích takovýto odpor vůči otroctví nepanoval a pokud, tak se jednalo jen o přechodné období. Důvod proč tomu tak bylo je zřejmý: již tak malá religiozita vybízela americké křesťany k aktivní misii a ta by byla zaujetím vyhraněného stanoviska k otroctví výrazně zkomplikována. V 19. století pak bylo zřejmé, že otázka otroctví jde ruku v ruce s otázkou jednoty Unie a toto téma začalo být ještě více ošemetnější. Ve 30. letech 19. století však začíná veřejná debata o křesťanství a většina abolicionistů přináší biblické argumenty pro zrušení otroctví. Specifická debata pak vzniká i v samotných církví a u největších z nich : metodistů, presbyteriánů a baptistů vyústí názorové rozdíly ve 40. letech 19. století k rozdělení církve na jižní a severní část. Přestože například v katolické církvi k takovému rozdělení nedošlo, polemiky ohledně otroctví mezi severními a jižními biskupy byly stejně intenzivní, jako mezi rozdělenými protestanty. Po tomto rozdělení dominuje na jihu Spojených států takový výklad křesťanství, který vnímá otroctví jako plně slučitelné s Božím záměrem a s tímto přesvědčením také existenci instituce otroctví hájí.
V této době na Jihu zlidovělo několik nebiblických mýtů o černoších. Všeobecně se věřilo, že černoši jsou potomci Kenaana, syna Chémova, jež měl podle starozákonní zprávy o potopě světa po Noemově prokletí sloužit svým bratřím jako otrok. Rozšířené bylo také pojetí, že černá kůže je Kainovo znamení a afričtí otroci tak nesou prokletí, jež spočinulo na Kainovi. Nejdále mimo biblickou látku zacházel mýtus o předadamitech. Podle tohoto mýtu stvoření Adama předcházelo jedno "nepovedené" stvoření člověka, jehož výsledkem byli právě černoši. Mezi ně se také podle tohoto mýtu uchýlil Kain po svém vyhnání z rodiny Adamovy, a mezi předadamity si našel i svou ženu. Po porážce Konfederace je možné ještě dlouho sledovat doznívání takového výkladu křesťanství, nejznámější mezi těmito rasistickými formami náboženství je "Vyznání bílých křesťanů" známé spíše jako Ku-Klux-Klan.
Otrokářství bylo zrušeno v roce 1865, po občanské válce (v některých státech již před rokem 1865).
Spojené státy americké
- Osobnosti
- Otrokářství
- Politický systém Spojených států
