USA.QeX.cz

Atlantic City

Vstali jsme před jedenáctou, venku je zase poměrně chladno. Ke snídani jsem si dopřál poslední kousek koláče (pie slice). Nebyl to takový ten český koláč tvarem připomínající pizzu, byl to klasický americký „pie“. Kolem poledne mi strejda ukazoval svou „exotickou“ sbírku v květináčích (mango, papaya, buráky, aloe, opuncie, limetky, fikovnik a další) a pak jsme vyrazili na delší venčení psů.

Odpolední program bylo Atlantic City. Ve vládě státu New Jersey se dospělo k dohodě a tak byly veřejné objekty opět otevřeny. Zhruba v jednu hodinu odpoledne jsme sedli do auta. Než jsme vyjeli, zjistili jsme, že se včera sousedům opodál narodil chlapeček, což dali okolnímu světu najevo modrofialovou cedulí „It's a boy“ obsahující další obvyklé informace, jako výšku (20 in) váhu (7 lbs. 12 oz).

Najeli jsme na dálnici Atlantic City Expressway, kde nebylo skoro nic vidět, protože kolem rostly stromy a zase stromy. Za nějakou dobu dorazili až do pobřežního gamblerského města, Atlantic City.

Jako první byl na programu největší slon na světě, „Lucy The Margate Elephant“. Navigovali jsme se podle cedulí, ale po nějaké době cedule zmizely a teta začala být trochu nervózní, jestli jsme to už náhodou nepřejeli. Ale ne, Lucy je jen pěkný kus jižně od samotného Atlantic City, ve čtvrti Margate. Hned od odbočky z hlavní silnice byl vidět její přístřešek na zádech. Lucy je opravdu obrovská, 65 stop neboli 19,7 metrů výšky odpovídá sedmipodlažní budově, a pochází z roku 1881.

Kdysi sloužila Lucy jako restaurace či hotel, nyní se v jejích útrobách nachází malé muzeum z její historie. Za vstupné jsme zaplatili $5.00 za dospělou osobu a schodištěm v levé zadní noze vystoupali do hlavní místnosti v jejím bříšku. Tam je kromě několika dobových fotografií a autentických artefaktů také televize, na které jsme shlédli historii této netradiční stavby. Vystoupali jsme ještě výše do jejího přístřešku, odkud byl krásný rozhled po celém Margate. Ve 2:43 p.m. jsme se zapsali do návštěvnické knihy „Visitors register“, ať tam také mají nějakou tu „exotiku“.

Po nějaké době jsme sešli dolů a v obchůdku se suvenýry nechali část kapesného :) Milka si koupila tričko za $12.00, plyšovou Lucy za $10.00, knihu o Lucy za $7.95, gumu (gumovací pryž) za $1.00 a dvě trojice pohledů po dolaru = celkem $34.20.

U Lucy bylo parkování pouze na určitou dobu, která ovšem nestačila na návštěvu restaurace za účelem oběda, takže jsme se vydali do samotného Atlantic City. Zaparkovali jsme v kasínu „Tropicana“, ve čtvrtém patře nadzemních garáží.

Uvnitř kasína Tropicana se nachází kino IMAX, kam chtěla teta zajít na 3D Supermana. Na večer ale již měli vyprodáno a noční představení bylo pro nás vzhledem k délce filmu příliš pozdě. Kromě kina ale v kasínu byly i obrovské umělé prostory ve stylu přímořského městečka s umělými palmami, umělou oblohou a nákupní třídou se skutečnými butiky a dalšími nejrůznějšími obchůdky. Zaujal nás jeden „pet shop“, kde ale neměli obyčejné doplňky pro psy a kočky, ale nejrůznější zvláštnosti. Ale nejen to – zaujaly mě tam třeba krabičky vyrobené ze SPZ (RZ).

Vrátili jsme se a prošli přes kasíno kolem stovek hracích automatů až k východu na boardwalk, odkud je nejhezčí pohled na všechna kasína a další nemovitosti. Boardwalk prý původně sloužil k tomu, aby se smetánka z kasín mohla projít po pláži ve svých róbách. Molo bylo z dřevěných prken a uprostřed ve „vyhrazeném pruhu“ vydělávali maníci tím, že v takových jako drožkách se sedadly pro tři lidi vedle sebe tlačili (vlastními silami) své zákazníky k jejich cíli. Zhruba pět dolarů za čtyři bloky.

Nejprve teta rozhodla projít až někam dozadu a najít něco k jídlu, samotná kasína pak projít až na zpáteční cestě. Urazili jsme necelou míli a dorazili do hotelu Sands a kasína 777, kde měli mít „all you can eat“ za $7.77. Vydali jsme se po nefunkčním travelátoru (jezdící chodník, viz Letiště Ruzyně) k druhému funkčnímu, pak do kasína a do restaurace v prvním patře.

Sice podražili, ale i těch $12.00 za jednoho hladovce tetě přišlo dobré, tak jsme našli volný stůl a s talíři vyrazili na obhlídku švédských stolů. Výběr nebyl úplně nejširší (odhadem 30 nádob pro oběd, 10 nádob se zeleninou a saláty a 10 s ovocem a zákusky). Sakumprásk jsem udělal šest kol, abych vyhověl typu restaurace. Víc jsem toho už opravdu sníst nemohl :) O to méně místa zbylo na pití, kterého se mi ve všech „all you can eat“ restauracích nedostává. Pití je holt na rozdíl od jídla mnohem objemnější.

S přeplněnými žaludky jsme se vydali k památníku korejské války „New Jersey Korean War Memorial“ s podtitulem „Freedom is not free“, což jsou obrovské bronzové sochy vojáků efektně doplněné vodou v podobě vodních stěn nebo vodopádů. Památník jsme si prohlíédli a pokračovali po boardwalku směrem zpět k casinu Tropicana.

Navštívili jsme kasíno s westernovou tématikou („Wild Wild West Casino“), v jehož vstupním portálu byly nádherně vymodelovány výjevy z divokého západu. Byl tam (údajně mluvící) kovboj, kaktus se supem a další zajímavé věci. Dovnitř jsme ale nešli, mimo jiné i proto, že Kiře ještě nebylo 21 a tudíž není plnoletá, tím pádem nemůže ani hrát na automatech a z toho plyne zákaz vstupu do kasín. Navíc po nás ochranka tak divně koukala :)

Zapadli jsme do nedalekého obchodního domu „Ocean One Pier Mall“ (resp. The Pier Shops at Caesars, rozkládající se na molu, vedoucím přes pláž přímo do oceánu a tak trochu připomínající vyplouvající zaoceánskou loď bez komínů) a začali jsme v obchodě s cukrovinkami. Tam měli mimo jiné Lucy the Elephant složenou z více jak milionu barevných fazolek. Měli ale i další poklady. Pokračovali jsme dále, prolezli něco předražených butiků (především s kabelkami) a chvilku bloudili, hledajíce východ. Obchodní dům totiž ještě nebyl úplně hotový, chyběly nejčastěji různé dekorace, jako fontány a tak. Ale až bude hotov, bude fakt paráda.

Šli jsme kolem Rainforest Café a „dollar store“, kde si Milka koupila „umbrella hat“. Dorazili jsme až do „našeho“ kasína Tropicana, kde jsme parkovali. Teta zkusila štěstí na dvou hracích automatech (na prvním $5.00, na druhém $20.00 a $20.00). Bohužel žádná výhra.

Zajímavé bylo sledovat, že když už měla prohrát poslední dva kredity, systém to nějak zašvindloval tak, že jich zase 10 vyhrála, aby mohla pokračovat. Jeden kredit byl (u tohoto automatu) za 50 centů.

Kromě stovek klasických hracích automatů s displeji i válci jsem viděl stoly na poker, později včetně hráčů vybavených pokerovými tvářemi, ruletu s téměř plně obsazenými herními poli i hráče blackjacku, právě uprostřed akce. Pak nás již čekalo vyhledání auta, zaplacení $5.00 za parkování a cesta domů, na sever.

Cestou zpátky jsme se zastavili ještě v obchodě s alkoholem. Za necelých 13 dolarů tam Milka objevila krabici dvanácti třetinkových Plzní. Teta chtěla nakoupit nějaké pití na blížící se křtiny nejmladšího člena sestřenčiny rodiny.

Díky Volsteadově zákoně o zákazu alkoholických nápojů z roku 1919 je i přes jeho zrušení v roce 1933 pití alkoholu na ulici v USA zakázané, protože „alkohol je droga, která ničí rodinný život a vede ke zločinnosti“. Alkohol (liquor, lidově „booze“ čili „chlast“) v současnosti nekoupíte jinde, než v „Liquor store“, kde vám jej dají do známých hnědých papírových pytlíků. U nás je třeba běžné prodávat pivo ve fastfoodech McDonald's.
Paradoxně díky prohibici se dařilo pašeráckým gangům se svým známým šéfem Al Caponem působícím v Chicagu, který byl v roce 1931 zatčen za neplacení daní a svůj trest vykonával na ostrovním vězení Alcatraz. Lidé také pili vše, o čem si mysleli, že obsahuje alkohol a tak bylo mnoho případů otravy alkoholem.

Čas od času můžete spatřit člověka, jak si mohutně přihýbá z papírového pytlíku. Je jasné, že uvnitř je láhev, na jejíž etiketě by stejně jako za dob divokého západu klidně mohlo být „XXX“, označující alkohol. Láhev je skryta, takže postih nehrozí.

Podstránky