USA.QeX.cz

Baltimore

Ráno jsme vyrazili v osm, což znamenalo vstávat před sedmou a dobalit. K budíku jsem se hnal tak vehementně, že jsem to neustál, opřel se o skleněnou desku stolku, která však na tom místě nebyla stabilní a začala se překlápět. Ve snaze nepustit ji na zem letěla k zemi fotka, převrhla se lampa a tak vůbec. Rázem ze mě byla epileptická chobotnička. Milka z toho měla Vánoce ještě odpoledne (a ještě za rok :). Před osmou jsme naskládali (Kira naskládala :) věci do auta, usádlili se a vyrazili.

Cesta do Baltimore

Přibližně po hodině jsme opustili známé kraje a zamířili dále po Interstate 95 South nebo také jen „I-95 South“, která nás bude provázet prakticky celou cestu, na jih.

Po několika poměrně mastných mýtných jsme přejeli Delaware Memorial Bridge a blížili se směrem k Baltimore. Dálnice měla po celou dobu tři až čtyři pruhy, takže doprava ubíhala svižně. Navíc Kira vehementně využívala služeb transformátoru z 12V na 120V a po celou dobu jízdy hrála na svém notebooku RollerCoaster Tycoon. Nám mezitím hrálo satelnitní rádio Sirius na kanálu '60s Vibrations.

GPS navigátor byl nastaven přímo na adresu hotelu Comfort Inn na okraji Baltimore, kde teta zajistila ubytování na dvě noci. Mířili jsme nejdřív tam, aby se nám pak na parkovišti neroztekly naše „hračky“. Po okruhu kolem Baltimore (outer loop, inner loop) jsme dorazili do hotelu Comfort Inn (kolem 11:00), kde jsme se přihlásili, dostali magnetické karty a zapadli na pokoj č. 217. Naskládali jsme zavazadla kam to šlo, udělali nejnutnější úkony, vrátili se do auta a vyrazili zpět, směr Inner Harbor.
Teta zamířila k předraženému parkovišti (za naše 4 hodiny si naúčtovali $24.00) a vyrazili jsme.

Inner Harbor

Prvním útočištěm se stalo místní informační středisko. Tam jsme nalootovali (z anglického „loot“, což znamená „kořist“, ale taky „drancovat“, což poměrně přesně vystihuje situaci :) letáčky a mapy, pokecali se zaměstnankyní informačního střediska a vyrazili na průzkum Inner Harboru. Není to nic velkého, v podstatě jen základní „U-čko“ a dvě menší U-čka. V základním kotví zrekonstruovaná fregata, funguje tam půjčovna lodiček a na druhé straně je ponorka – podobná té, kterou jsme navštívili v New Yorku na USS Intrepid před několika dny. Hned za ní se nachází akvárium (přes $20.00 za dospělou osobu) a hned vedle stará elektrárna. V té se nyní nachází zábavní centrum ESPN Zone.

Teta objevila, že v budově World Trade Center Baltimore, která má 28 pater, se nachází vyhlídkové patro. Ve čtvrt na jednu jsme zaplatili $4.00 za vstup; původně se platí $5.00, ale hodný mladý černý vrátný nám rovnou započítal dolar slevu za slevový kupón, který nám sám dal a který se tak jako tak nacházel v brožuře, kterou jsme měli již z infocentra. Vyhlídková plošina se nachází v 27. patře a nabízí krásný pohled na město a na celý Inner Harbor. Říkají tomu „Top of the World“. Zabírá celé patro a uvnitř se nachází plno informačních panelů včetně popisu budov a malé prodejny suvenýrů, kde jsme za 30 centů koupili pohled. Výhled byl opravdu pěkný, jen okna byla poměrně slušně zašpiněná. Baltimore není moc velké město, obsahuje hodně infrastruktury. Nebyl problém rozeznat tetin Highlander na parkovišti. Milka objevila návštěvní knihu („guestbook“), kam jsme se nezapomněli zvěčnit.

Oběd v Cheesecake Factory

Když jsme sjeli dolů, teta rozhodla jít na oběd do Cheesecake Factory, kam chtěli zajít již když tu byli posledně – na sestřenčiném Cheerleaders Competition. Měli tradičně plno, ale odhadli čekání na čtvrt hodiny, což bylo snesitelné. Kira dostala zařízení, které po nějaké době zabzučelo, což znamenalo „stůl je volný“. U recepční jsme ještě chvíli čekali, která mi přišla celkem dlouhá na to, že nás ta věc již zavolala. Usedli jsme a dostali jídelní lístky.

Výběr byl sice slušný, ale za rozumné peníze byla jen pizza. Servírka se nás zeptala na pití a pak i na objednávku. Ještě jsme nebyli rozhodnuti, tak že se k nám prý za chvilku vrátí. Tu chvilku jsem neměřil, ale připadala mi jako celá věčnost. Lidé, co přišli po nás, již měli objednáno, ale my pořád nic. Konečně přišla, objednali jsme. Po nějaké době nám přinesli výtečný chléb, zejména ten tmavý byl excelentní. Pak se zase čekalo. Teta s Kirou mezitím dopily a zažádaly o free refill, tedy doplnění sklenice zdarma (což je v USA obvyklé – cena náplně jednoho kelímku je odhadem 5 centů, ale restaurace si účtuje třeba $1.50). Já jsem studoval, co je v Baltimore zajímavého – krom akvária jsem objevil jen hřbitov, na kterém je pochován John Wilkes Booth, vrah J.F.K.

Po dalším čekání přinesli jídlo tetě a Kiře, která ještě zažádala o nášup tmavého chleba. Po další době Milce, pak přinesli přídavek chleba a pak teprve mou pizzu. Byla skvělá, i když zprvu to vypadlo, že ji sám nezvládnu. Zvolil jsem taktiku nejezení patek a nakonec se mi ji podařilo zdolat. Jídlo bylo skvělé, Milčina pizza byla trochu ostrá (pepř?). Po jídle si Kira nechala zabalit chléb a vyrazili jsme.

ESPN Zone

S plnými žaludky jsme zamířili do ESPN Zone. Jedná se zábavní centrum pro dospělé s mnoha herními automaty, z nichž jsem některé viděl poprvé. Na různé simulátory lyžování či automobilových závodů jsem byl řekněme zvyklý, ale zde se kromě těchto věcí nacházely i simulátory paraglidingu, boxu (nasazené boxerské rukavice a pohyby těla udávaly údery), vesmírného létátka (kde se spíše leželo na zádech, než sedělo), jízdy na koních (to vypadalo fakt komicky, nedokážu to popsat – prostě se rajtovalo na laminátovém koni, který byl tak třetinový oproti klasickému), simulátor minigolfu, fotbalové penalty a spousta dalších. Prohlédli jsme si všechny a vyrazili zase zpět.

Zpět do motelu

Prošli jsme se kousek k ponorce, ale bylo slušné vedro, 106°F. Vydali jsme se proto po lávce směrem k akváriu, jehož cena ($21.95 za dospělou osobu) mě okamžitě od jakékoliv návštěvy odradila. Vzhledem k velmi horkému dni jsme si ještě prošli klimatizované shopy, obzvláště mě zaujal Tie Shop, tedy obchod pouze s kravatami. Na kravatách bylo vše, co si člověk umí jen představit. Od prosté barvy a decentních vzorů až po americkou vlajku, lékařský stetoskop, semafor, Garfielda a mnoho dalších.

Před 15:00 jsme se vrátili k autu (cestou samozřejmě vyfotografovali pár SPZ :), zaplatili nekřesťanské parkovné a vrátili se do hotelu. Kira na pokoji vytuhla, ale já, Milka a teta jsme se vydali na večeři. Teta udělala pár legálních „U-Turn“ (otáček na silnici do protisměru, v NJ je to zakázané, tam se dělají otáčky stejně, jako odbočování vlevo – pomocí speciálního nájezdu na pravé straně silnice) a zamířili jsme do čínského buffetu „Super China Buffet“ (ve Fortune Cookie bylo „Those who walk in others' tracks leave no footprints. Lucky numbers: 34, 12, 4, 38, 22, 47“). Napchali jsme se k prasknutí a pak jsme se ještě zastavili ve fastfoodu „Chick-fil-A“ pro prý výtečné kuře (konkurence KFC :) pro Kiru.

Po příjezdu zbyl čas na inspekci hotelového pokoje. Byl pěkný. Dvě postele Queen size (1,5 šířky klasické postele, tedy pro jednoho moc široké a pro dva moc úzké), televize se 40 kanály včetně HBO, zdarma Wi-Fi připojení a další vymoženosti. Ohledně Wi-Fi, po zadání jakékoliv internetové adresy jsme byli přesměrováni na stránku hotelu, vyžadující jméno a heslo. Jménem bylo číslo hotelového pokoje, heslo pak mělo co do činění s ID hotelu, či co.

V šuplíku v nočním stolku u postele samozřejmě tradičně nemohla chybět „Holy Bible“ („Bible Svatá“).

Podstránky