USA.QeX.cz

Easton

Ráno jsme se nebyli schopni vykopat z postele, po včerejším záhulu se ani nedivím. Teta nás probudila kolem deváté, nicméně již byla změna plánu – k Rhee se pojede později a část dnešního programu se přesune na zítřek tak, aby se jej mohli zúčastnit i Kira a strejda, kteří mají dnes ještě nějaké povinnosti.

Cesta do PA

Cesta do Pensylvánie ubíhala, za chvíli jsme byli z rovného New Jersey ve více kopcovité Pennsylvánii. Díky úžasné GPS navigaci jsme neměli problém s cestou, přestože se teta přiznala, že k Rhee do Eastonu jede sama teprve podruhé. Napoprvé řídila s telefonem u ucha a Rhea ji navigovala :)

Cestou jsme brali benzín u benzínové stanice, která byla sice levnější, ale bez obsluhy. Dozvěděli jsme se, že obsluhu u všech benzínek má pouze New Jersey a že Pennsylvania má jiné zdanění benzínu, proto je levnější. V New Jersey stačí pouze najet k volnému stojanu, vyčkat na příchod obsluhy, otevřít palivovou nádrž (většinou zevnitř) a zahlásit např. „20, regular, cash“, což v překladu znamená „naber mi 20 galonů obyčejného benzínu, platím hotově“. Obvykle se platí platební kartou, která se zasouvá většinou přímo do čtečky v pumpě. Velmi nás překvapila oktanová čísla nabízených benzínů, která jsou 87 („Regular“), 89 („Special“) a 93 („Super +“), přičemž většina lidí tankuje „Regular“.

U sestřenice

Rhea bydlí v relativně nové vilové oblasti, která ještě nebyla zanesena v podkladových mapách tetiné GPSky, takže jsme po nějaké době podle displeje uhnuli ze silnice a projížděli skrz pole.

Rhey dům je ve čtvrti velikých domů, které jsme vždy obdivovali při cestách po okolí a které se (v NJ) většinou nacházely v částech pro staré lidi. Taktéž je prakticky celý dřevěný. Její dům je jediný v ulici modré barvy, pořídili jej před pár lety za $350,000, když se jejich rodina zvětšovala. Zaparkovali jsme na vjezd ke garáži a přišla nás přivítat Rhea s Jordanem v náruči a kluci Donovan a Brayden. Za dveřmi na nás vesele štěkalo štěně Danvido (kterého strejda později překřtil na DVD – DanVido Dog, tetě to jméno přijde jak od mafie, navíc kdoví jak se to nebohé zvíře píše v originále :).

Z blogu sestřenice jsem se dozvěděl, že se to píše „Donvito“. Opravdu jak Chicago 1930...

Rhea nás provedla po svém velkém jedenáctipokojovém domě, obsahujícím obrovskou kuchyni a tři koupelny. K obědu jsme se naskládali do auta, vyrazili do nedalekého McDonaldu a jídlo si přivezli zpět do domu. Nemohli jsme samozřejmě minout Dunkin' Donuts :) Již jsem ve fázi, že zkouším ve fasfoodech nové věci, které bych si u nás za normálních okolností nedal :)

Ringing rocks

Odpoledne byla na programu návštěva parku „Ringing rocks“, který v sobě obsahuje řeku kamení. Počkali jsme na Billa, aby mohl pohlídat malého Jordana, naskládali se do Rheina auta a vyrazili. Oba kluci cestou samozřejmě usnuli.

Park si své jméno „Zvonící kameny“ opravdu zaslouží, protože pokud se na vybrané kameny poklepe kladivem, neduní, ale znějí. Zvuk je podobný zvuku když se kladivem udeří na kovadlinu. Park se nachází asi tři čtvrtě hodiny od domu, není úplně nejlépe značen, ale přesto jsme neměli větší problém Ringing rocks najít.

Samozřejmě jsme byli vybaveni nejrůznějšími kladivy. Koukal jsem, že v USA nepoužívají kladiva se „zobáčkem“ a čtvercovým řezem, jak je známe my, ale se zahnutou rozštěpenou špičkou a s kulatým řezem („claw hammer“).

Hlavní nevýhodou bylo všudypřítomné vedro, jelikož se pole kamenů nachází na veliké nezastíněné ploše. Pár minut bohatě stačilo na to, abychom se začali smažit. Teta zvonění na kameny vyměnila za roli nezúčastněného pozorovatele s fotoaparátem v ruce, což vzhledem k horkému počasí byla celkem rozumná volba.

Zjistil jsem, že lze najít různě znějící kameny poměrně blízko u sebe, čímž bylo možné zahrát jednodušší melodii. Celou akci jsem korunoval sklouznutím z jednoho z kamenů, čímž jsem si přivodil drobné tržné zranění na vnitřní straně levé nohy. Mnoho kamenů mělo od četné hudební produkce návštěvníků různé důlky, některé z nich byly opravdu pořádné.

Po důkladném otlučení obrovského množství kamenů a ulomení úderné strany jednoho kladiva (nejspíše únava materiálu) jsme se vydali ještě kousek dál k vodopádu. Podél cesty bylo také několik zbloudilých zvonících kamenů s důlky, ve kterých se díky stínu stromů držela voda a vytvářela tak umělé kamenné jezírečko.

Až jsme se u vodopádu dostatečně vyřádili, vrátili jsme se zpět do auta a pokračovali na další místo, které jsme měli v plánu. Tím byla jeskyně Lost River Caverns, abychom zjistili otevírací dobu. K naší smůle měli zavřeno. Cestou dále jsme viděli ohradu s bizony.

Zpět do Eastonu

Ještě jsme se po cestě, něco po půl osmé večer, stavili na nákup v supermarketu GIANT (značka firmy Ahold), já jsem si koupil šampon a Milka slona, celkem za $13.66. Nakoupila se večeře v nedaleké pizzerii. My jsme měli suby, tedy veliké a hlavně děsně dobré obložené bagety. V mé byl salát politý olivovým olejem, bylo to sice trochu mastné, ale krásně to klouzalo do krku :)

Po večeři uložila Rhea kluky do postele. Až do noci jsme si pak všichni přítomní povídali o všem možném. Americké kolegy zajímal náš způsob života v České republice, ale překvapilo mě, že se hodně často ptali na Itálii. A to nebylo poprvé, kdy Američany zajímala tato jižanská země, zřejmě protože hodně lidí v blízkém okolí má italské kořeny (třeba Bill :)

Podstránky