USA.QeX.cz

Letenky

10. 4. 2006

Z dřívějška jsem toho již něco věděl a tak jsem šel v podstatě již najisto. Hledal jsem na www.levneletenky.cz, www.studentagency.cz, www.csa.cz, www.lufthansa.cz, www.ba.com, www.letenky.cz. Nakonec jsem si vzpomněl na Letušku firmy Asiana (www.letuska.cz), která měla ze všech nejlepší rezervační systém se srovnatelně nízkými cenami.

Kritéria výběru byla jasná: cena, trasa, čas, doba letu, mezipřistání, letadlo, cílové letiště (Newark (EWR/KEWR) preferován před JFK (JFK/KJFK)) a letecká společnost. Lety do Newarku byly buď drahé, nebo v nevhodný termín (odlet kolem 20. června by se ve zkouškovém období mohl vymstít) a tak jsem vyhledával již jen lety na JFK, kterých bylo mnohem více. Lufthansa i ČSA měly vysoké ceny, nejlevnější byly Delta a Air France.

Nejlevnější varianta byla s leteckou společností Delta Air Lines přes Budapešť za 15 440 Kč (zpáteční pro mládežníka). Letadlo do Budapešti mohlo být podle označení cokoliv včetně autobusu, tak jsem raději sázel na jistotu.

Další finančně zajímavou alternativou byl let přes Brusel nebo lépe přes Amsterodam. Ale co tam? Jednoho člověka v Amsterodamu prý celníci div že nesvlékli do trenýrek, takže tyto lety pro mě ztrácely lesk. Let přes Frankfurt už zase nebyl tak zajímavý, protože jsem již nějakou dobu pošilhával po mém velkém přání zpříjemnit si dlouhý let fyzickou přítomností Boeingu 747-400 „Jumbo Jet“, který jsem měl možnost blízce poznat pouze díky Microsoft Flight Simulátoru 2004 a pak trochu vzdáleněji při cestě do Egypta v roce 2004, kdy jsem jej zahlédl na Ruzyňském letišti při startu. Bylo to krátce poté, co Korean Air začal těmito stroji do Ruzyně létat. Toho času jsem bohužel ještě neměl u sebe fotoaparát. „Jumbem“ Delta ani Lufthansa v daném termínu do New Yorku nelétaly, proto jsem začal koukat po Air France, jejichž ceny nebyly úplně špatné.

Nakonec jsem vybral let o den později, než jsme chtěli a o 900 Kč dražší, než byla nejlevnější možná alternativa (tedy 16 339 Kč). Mezipřistání v Paříži nám dává mizivou naději uvidět Eiffelovku (letiště nějakého toho francouzského pána Charlese De Gaulla je bratru 25 km od ní), ale především let Paříž – JFK by se měl uskutečnit letadlem Boeing 747-400. Další výhodu spatřuji v tom, každý ze čtyř letů obstarává jiný stroj. 3x Boeing (737-500, 747-400, 777-200) a 1x Airbus (A319).

Při dokončení procesu zamluvení jsem narazil na nutnost registrace. Tím se mi zrušila požadovaná konfigurace a když jsem celý proces zopakoval, zapomněl jsem, že systém nevyhledal nejzazší termín, ale až další den. Nevím proč. Tím pádem bychom odlétali o den později, ale vraceli bychom se již o den dříve. Tímto děkuji dlouholetému příteli Pavlovi, který se mě zeptal na odlet, čímž mě přiměl celou objednávku znovu pročíst. Napodruhé jsem si všechno opravdu pečlivě zkontroloval a odlet zvolil přesně 6 týdnů od příletu (je tam de facto den navíc, způsobený šestihodinovým časovým posunem).

Časově to tedy vypadá tak, že z nového terminálu Ruzyňského letiště N2 se odlétá ve 13:05, čili v 11:00 abychom byli na letišti. Dřívější odlet by znamenal násilnější vstávání (pro ty z nás, kteří vstávají i ve tři odpoledne to bude násilné tak jako tak :) a pozdější by zase znamenal, že by se američtí příbuzní courali New Yorkem po nocích. Přílet je totiž plánován na 18:10, resp. tedy 6:10 PM :)

Očekávám, že pěkných pár minut potrvá, než se nám podaří prodrat se imigračními úředníky. Čili odhaduji, že k příbuzným domů dorazíme po prvních cca 160 km po Amerických dálnicích a silnicích kolem deváté, což je tak akorát na zabydlení, trochu konverzace a zalehnutí. Ranní přílet by znamenal pouze zabitý (prospaný) den.

13. 4. 2006

Z práce jsem dezertoval v polovině pracovní doby, protože nadešel čas finálního útoku. S Milkou jsme si dohodli schůzku u letenkového centra firmy Asiana (www.letuska.cz) ve vestibulu metra Můstek. Teprve až toho dne jsem zjistil, že Můstek má vestibuly nejméně tři. Ten správný je u bývalého obchodního domu Krone, čili ten nejblíže po pravé straně, pokud scházíte Václavské náměstí od stanice metra Muzeum. Já jsem samozřejmě šel odzadu.

Předtím bylo ještě nutné se v pobočce Československé obchodní banky kousek od Mánesa vybavit potřebnou hotovostí. Byl to můj první výběr z účtu a vzhledem k výsledku musím uznat, že byl úspěšný. Požadovanou částkou bylo 20 000 Kč, stačilo jen číslo účtu, osobní údaje a podpis, který se mi kupodivu povedl v souladu s podpisovým vzorem.

Na Můstek jsem i přes neplánovanou návštěvu ostatních vestibulů dorazil s několikaminutovým předstihem. Když se Milka objevila, vstoupili jsme dovnitř a po krátké době čekání, až se nějaký zaměstnanec uvolní, jsem usedl na zákaznickou polstrovanou sesli. Veškeré zařizování jsem přenechal přijatému vytištěnému objednávkovému e-mailu. Jediná otázka pána za stolem byla, zda budou letenky na firmu nebo na jméno. Poté nás poslal k pokladně (což bylo okénko pár metrů po levé straně, resp. při vstupu je naproti). Tam jsem vyplázl 32 678 (pro programátory 2^15-90 nebo lépe 7FA6) Korun, převzal doklad o zaplacení a vrátil se k dočasně své sesli.

Následovalo již jen předání elektronických letenek. Sice jsem se těšil na ony důstojné proužky v plastových zapínacích deskách, ale co se dá dělat – technický pokrok nezastavíš. Elektronická letenka jsou dva dlouhé papíry typu traktor (i s dírami po stranách) s mnoha zajímavými údaji.

Mimo jiné jsme se dozvěděli terminály, na které přiletíme a ze kterých budeme odlétat. V Paříži nás tak čeká přesun mezi terminály 2B a 2C (při zpáteční cestě mezi terminály 2C a 2B). V Google Earth je jasně vidět, že severnější terminály (2A, 2B) odbavují menší letadla, kdežto jižní terminály (2C, 2D) letadla veliká. Přistaneme tam ve 14:55 a odlétáme již v 15:55, tak jsem zvědav, co a jak stihneme. V plánu máme nákup ozdobné lžičky z Paříže pro tetinu kamarádku Lynn, Milka by ráda sošku Eiffelovky. Flashová mapa na oficiálních stránkách letiště nevypovídá úplně přesně, jak je řešen přestup mezi severními a jižními terminály, nicméně každý terminál má svou vlastní trafiku „Relay“, kde by se podobné suvenýry měly prodávat.

Dárky

Po úspěšném vyřízení letenek následoval nákup dárků pro 8 amerických příbuzných. Starší sestřenice má ráda češtinu a v jednom instant-messaging rozhovoru přes protokol AIM si posteskla, že při stěhování do Pennsylvánie přišla o učebnici a kazety s výukou češtiny. Taktéž mě požádala o anglicky psanou kuchařku českých jídel. Tento nápad jsme měli ještě předtím, takže další dárky byly nasnadě. Kromě toho jsme se rozhodli tři potomky této starší sestřenice ve věku 4 roky, 2 roky a 8 měsíců důkladně vybavit Krtečkem.

Díky slevám na studentský průkaz ISIC padla volba nákupu knih na knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí, jen kousek jihovýchodně (vzhůru) od letenkového centra Asiana.
Nejprve jsme se vypravili do oddělení cizojazyčné literatury a zaměřili se na literaturu pro děti. Milka okamžitě zmerčila anglicky psané leporelo „Jak krtek ke kalhotkám přišel“ a po dalším zkoumání jsme objevili klasické pohádky Němcové a Erbena v angličtině. Ceny byly kvadrát toho, co by knížky stály v češtině, ale vzhledem k okolnostem nebylo zbytí.

Po dlouhém váhání a asistenci jednoho zaměstnance Neoluxoru jsme vybrali i učebnici češtiny v angličtině, k tomu navíc cvičebnici a poslechová CD. Cena sice značně překračovala naše plány, nicméně nic lepšího nebylo. Tahle dovolená se stejně bude cenově vymykat čemukoliv jinému, co jsme v minulosti podnikali a tak není moc na místě přemýšlet o každé vydané stokoruně nebo tisícikoruně. Za chvíli stejně budeme mrskat dolary, jejichž hodnota se v přepočtu ztrácí a tak člověk přestává uvažovat nad tím, že třeba nějaká zmrzlina v kornoutku na pláži stojí skoro stovku.

Podstránky