USA.QeX.cz

NYC počtvrté

Tak se nám to blíží, za týden touto dobou budeme přemýšlet, co ještě všechno a jak zabalit a budeme vyrážet na letiště. Co se dá dělat, ale především potřebujeme Milku dostat přes hranice :) K tomu jsme jí potřebovali nechat na českém konzulátu v NYC vystavit „emergency passport“.

Vstávali jsme brzo, ačkoliv konzulát otevíral až v deset. Vypadalo to, jako by strejda chtěl odpoledne ještě něco stihnout, vzbudil nás už v šest a o půl hodiny později jsme my tři a Kira seděli v autě a razili opět na sever. Cesta do NYC byla stejná jako kdykoliv předtím, samozřejmě jsme opět jeli v rush hour.

Dorazili jsme na Journal Square v Jersey City, kam strejda trefil po paměti. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti nedaleko garáží, kde onehdá parkovala teta (platili jsme o pár dolarů méně), a vyrazili. Ještě jsme se stavili u McDonalda na snídani. Měl jsem lívance se „syrupem“ a „sausage“, což je sice tvaru klasického burgerového masa, ale chutná to spíše jako salám. K tomu ice coffee bez cukru, což bylo tedy dost „disgusting“. Když jsem žádal u pultu o cukr, musel jsem dodat celý kelímek (popř. mi ho mohla dát do kalíšku, což jsem odmítl), protože cukr do kávy mají jen tekutý.

Před vstupem do prostoru stanice PATH jsme si vzali deník Metro. Na celé zadní straně byla reklama na bezplatný kancelářský balík OpenOffice 2.0. Obsah kelímku jsem dopil až ve vestibulu metra (hlídaném dvěma policisty), ale nejbližší odpadky jsem našel až prakticky zpět u parkoviště taxi. To znamenalo znovu vyjet eskalátory do mezipatra a pak ještě výše, na ulici, překonat vzdálenost a další schody, vyhodit kelímek a absolvovat celou dráhu zpět, v opačném směru. Během té doby zbytek skupiny vystavil novou MetroCard a dali na ni $10.00, k čemuž dostali $2.00 zdarma a tím byla zaplacena i cesta zpět.

Jako vždy jsme jeli až na konečnou na 33rd street, odkud jsme vyrazili pěšky směrem Central park. V metru se nestalo nic mimořádného, měli jsme deník Metro a tak jsme se vzdělávali. Prošli jsme (na mé doporučení) Central parkem, konečně jsem si vyfotografoval Inscope Arch, u kterého se tentokrát již doopravdy natáčely scény z filmu „Sám Doma 2: Ztracen v New Yorku“ a parkem jsme došli až na úroveň 80th Street.

Na konzulát jsme dorazili kolem 11:00. Tentokrát jsme v hale čekali déle, než jsme se dostali k okýnku. Nakonec jsme ale přeci jen vyřídili vše potřebné – Milka předložila všechny tři vyplněné formuláře a doplnila tam pod dohledem úřednice nejasnosti a podpisy. Pak jsem podepsal svědectví o tom, že je Milka Češka a Milka pak odevzdala dvě fotky a kopii letenky. Nakonec zaplatila $18.00 a bylo nám řečeno, že si máme přijít těsně před čtvrtou. No, alespoň že to nebude až zítra...

Vydali jsme se tedy zpět do ulic velkoměsta. Pro cestu jsem opět zvolil Central Park. Při výlezu z parku koupil strejda Milce na její žízeň za $4.00 láhev vody, protože už jej nebavilo poslouchat její stížnosti :) Vzhledem k vysoké ceně za obyčejnou vodu strejda jen poznamenal něco ve smyslu „pij pomalu“.

Navštívili jsme velké hračkářství nedaleko jižního východu z Central Parku, kde jsme viděli obrovská plyšová zvířata, slony nevyjímaje. Rozhodli jsme vyplnit čas a žaludek návštěvou McDonalda. O několika z nich jsme již věděli, tak jsme jen určili azimut a vyrazili.

Ne náhodou jsme před 13. hodinou na 5th Ave a mezi 55th a 56th Street narazili na Disney Store nazvaný „World of Disney“, který jsme samozřejmě museli navštívit. Koupili jsme tam Minnie coby Sochu Svobody za $10.84, vyjeli do horního patra, kde tato Minnie byla živá, sjeli opět dolů a u pokladní Jessicy M. Acosty vyzvedli na kase zapomenutou Minnie coby Sochu svobody (nojo, shit happens a další Vánoce pro Milku :) a vyšli ven.

Pokračovali jsme kolem Rockefellerova centra a budovy Radia City do McDonaldu. Dali jsme si pozdní oběd (já měl klasicky burger, Milka si dala dvě kuřecí fajity) a nakonec jsem ještě došel zpět k pultu pro free refill „large“ kelímku, abychom cestou měli co srkat.

Jeden blok od McDonalda se nacházelo Times Square. Ve dne je to jenom rušnější smradlavé náměstí, protože neony nejsou tak výrazné, jako večer. Každopádně jsme se tam moc nezdržovali, udělali jen pár fotek a mazali do čistšího prostředí. Mířili jsme stále na sever, došli až k Central parku (Kira cestou začala kušnit, že ji bolí nohy) a pokračovali podobnou trasou, jako dopoledne. Central park jsme ale mínili opustit až těsně u 83rd Street, což mi umožňovalo zaběhnout si vyfotit obelisk Thutmose III za muzeem. Zbylí tři na mě čekali a když jsem doběhl zpátky, pokračovali jsme volným krokem ke konzulátu. Bylo za deset minut čtyři, byli jsme blok od cíle a měli jsme výborné časování.

Konzulát, ačkoliv otevřený do dvanácti či do půl jedné, byl normálně otevřený a přístupný. Chvíli jsme čekali a užívali si té trochy klimatizace. Recepční „mexikánec“ tam nebyl, ale za chvíli přišla nějaká paní. Vyzvala Milku a tentokrát šla k přepážce v sousední místnůstce sama, protože na předání náhradního cestovního dokladu mě nepotřebuje. Navíc mi bylo moc velké vedro na jakoukoliv nadbytečnou aktivitu :) Milka byla poslána do kanceláře, ale bylo tam zamčeno. Tak Milku vzala do sousední místnosti, kde podepsala svůj dočasný pas a pak byla požádána o chvíli strpení u okýnka, než ho zalisují. Zanedlouho dostala známou vyztuženou knížečku zelené barvy do ruky. Na první pohled vypadá úplně stejný jako starý dobrý český pas (ten starší zelený, současné evropské jsou vínové barvy), ale uvnitř má asi jen čtyři stránky a ani žádné velké ochranné prvky.

Vyhledali jsme nejbližší stanici Metra, nacházející se asi tři bloky východně od konzulátu. Ještě před vstupem do podzemí jsme ale nakoupili pár věcí v obchodu pro domácí mazlíčky Petco, který byl napříč přes křižovatku. Milka koupila svému kocourovi Kelldovi balónek na pružince ukotvený v dřevěné podložce za $4.99 + $0.42.

Ve vestibulu metra jsme doplnili Metrokartu o dalších $8.00 a prošli turnikety (správným směrem na Downtown, kupodivu :) První souprava nám ujela před nosem, protože strejda nebyl jistý, jaké linky jedou na 33rd Street. Po „naší“ zelené trase jely všechny, ale stejně :)

Na 33rd ulici jsme díky americkému navigování trochu bloudili, ale pak převzala velení Milka a pod českým navigováním jsme dorazili k vchodu do PATH prakticky okamžitě. Naposledy jsem si vychutnal pohled na Empire State Building i na Manhattan jako takový, poslední můj pohled patřil slunci, které neprozřetelně svítilo odtamtud, kam směřoval můj zrak :)

Co se týče cestování v PATH, jsme již mazáci a tak nás nemohlo nic překvapit. Tedy nemohlo by, kdybychom se nedostali do posledního vagónu, jehož okýnkem v zadní části bylo vidět do tunelů a na koleje.

Zjistil jsem, že prakticky celý tunel je poměrně dobře osvětlený. Koleje mají místy opravdu prudké zatáčky, které samozřejmě souprava podzemky vykrajuje jen velmi pomalu, nehledě na množství výhybek a odbočujících tunelů. Překvapilo mě, s jakým malým rozestupem jede další souprava za námi, prakticky téměř stále byla vidět přední světla.

Při cestě na Journal Square jsme část jeli po povrchu. To nám umožnilo lepší fotografování a pořizování videosekvencí. Na trase byly vedle sebe čtyři koleje a sem tam se objevila klasická vlaková návěští a semafory na ráhnu přes všechny koleje.

Ještě jsme se vybavili velkým pitím („soda“) v McDonaldu. Na cestě do Toms River jsme minuli několik autobazarů. Černé BMW z roku 1997 prodávali za $9 495, bílé Mitsubishi z roku 2000 za $5 995. Kira prakticky okamžitě usnula, já vytuhnul cestou. Strejda řídil.

Po příjezdu jsme skočili do bazénu a nakonec se přesunuli k televizi. Vychutnali jsme si další díl reality show Hell's Kitchen a další díl seriálu Futurama.

V reality show Hell's Kitchen se letos soutěží o titul „Executive Chef“ v nové luxusní restauraci v Red Rock Casino Resort and Spa v Las Vegas. Navíc vítěz bude moci získat podíl ze zisku restaurace a podílet se na jejím designu. Soutěží se totiž v přípravě hostin pro náročné strávníky. Řady soutěžících plny kuchařů, šéfkuchařů, číšníků, servírek a dalších lidí „z oboru“. Hlavním rozhodčím je světově uznávaný šéfkuchař Gordon Ramsay. Vyhrála Heather (25) z Port Jefferson, NY.

Podstránky