USA.QeX.cz

Objevování

Kvůli jet lagu jsme se probudili už v půl sedmé. Po pětadvaceti hodinách aktivity a 4,5 hodinách spánku bude tohle asi můj poslední den :) Na druhou stranu si už půl roku vsugerovávám, že v USA se spát moc nebude, spát se může v ČR :)

Ve čtvrt na deset odešla sestřenice Kira do školy, kde učí gymnastiku, resp. akrobacii. My jsme o něco později vyrazili také. První místo byl na mé přání hypermarket Wal-Mart – slyšel jsem o něm opravdu hodněkrát. Najeli jsme na silnici číslo 37 a za chvíli jsme tam byli.

První velké překvapení bylo, že nákupní vozíky po nás nechtěly žádnou minci či ženton. Zaujal mě také žlutě vyznačený pruh „Fire Lane“ (tzn. ulička pro požární auta) a žlutooranžové značky ve tvaru kosočtverce s vyobrazením přecházejícího člověka, s oranžovou dodatkovou tabulkou s nápisem „Ped Xing“ – neboli přechod pro chodce. Strejda to později vtipně okomentoval, že značka znamená „Ped exing“, jako že tam umírají („exují“) chodci :) Z jeho dalších hlášek vyberu třeba pojmenování přejeté kočky na silnici „Tired Cat“, což není od slovesa „tired“ („unavený“) nýbrž trpný tvar slova „Tire“ (pneumatika) - čili „zpneumatikovaná kočka“.

Wal-Mart je dost podobný našemu Tescu, ale všechno je barevnější a takové honosnější; jako kdyby (v porovnání) české Tesco prodávalo věci z druhé ruky. Ne, že by Tesco byl nějaký butik, ale stejně...

Američané mají na klíčích k autu mnoho přívěšků, které jsou ale magnetické a slouží k uplatňování nejrůznějších slev. Na levém bočním zpětném zrcátku mají ve spodní části úsměvný (alespoň pro nás) text „Objects in mirror are closer than they appear“, neboli „Věci ve zpětném zrcátku jsou blíže, než se zdá“. Pravé zrcátko ale opravdu přibližuje.

Pokračovali jsme na molo u oceánu, zde se tomu říká „boardwalk“, do oblasti „Seaside Heights“ Cestou jsme si objeli aquapark kdysi známý jako Water Works, který se nachází kousek od mola a je to náš potenciální cíl během pobytu v New Jersey. Před nedávnem padl pod správu společnosti Casino Pier, která spravuje většinu atrakcí na boardwalku, a nyní je z aquaparku „Jenkinson's Breakwater Beach Water Park at Casino Pier“.

Teta zaparkovala kousek od aquaparku, vhodila nějaké mince do parkovacího automatu a vyrazili jsme na boardwalk. Začali jsme občerstvením „butterfly fries“. Jedná se o velikou bramboru nakrájenou do spirály, usmaženou v oleji a pojídá se s kečupem nebo se máčí v octu („viniger“). Chutná velmi podobně jako „pravé české brambůrky“ (takové ty ve žluto-průhledném obalu, ne Chio ani Bohemia). Ze tří brambor toho bylo fakt hodně, ale to byly brambory jedna jak dvě ty největší, které se u nás běžně vykopávají z řádku :)

Na pláži se stavěla tribuna pro soutěž v plážovém volejbalu, takže na pláži moc lidí nebylo – přesto, že ve středu a ve čtvrtek je zdarma (jinak se platí $5.00 na osobu). Cestou jsme prošli kolem spousty obchodů, zastavili jsme se v obchodě se samolepkami na automobily, sem tam se mezi vlajkami objevila i česká. Objevování boardwalku jsme ukončili na části s atrakcemi, kde byly dvě horské dráhy a to každá z nich větší, než ta na pražském Výstavišti.

V USA není problém spát v automobilu prakticky kdekoliv, existují zde totiž bezdomovci, kteří mají pouze auto a tak v něm žijí. Je obvyklé se zdravit „how are you“, přičemž nejčastější odpověď je „OK“ nebo „good“, jiná se ani moc neočekává. Všechny ceny neobsahují DPH („tax“ neboli „VAT“), na oblečení a potraviny (polotovary) se tax nevztahuje. Tax je v NJ obvykle 6 %, v restauraci se navíc dává spropitné ve výši přibližně 10 % ceny. Servírky totiž mnohdy nedostávají ani minimální mzdu a tak „dýška“ tvoří většinu jejich příjmů. Na druhou stranu si milá servírka na vhodném místě vydělá dost slušné peníze.

Pokračovali jsme návštěvou nákupního střediska Ocean County Mall. U nás je takovýchto obchodních domů spousta, viz třeba Obchodní centrum Letňany, Nákupní centrum Flóra atd. Ale hodně mallů v USA obsahuje obvykle tři velké nákupní „jednotky“, jako kdyby byli pod jednou střechou Tesco, Globus a Interspar, ve společnosti mnoha malých obchůdků.

Teta nám ukázala hračkářství s plyšovými hračkami, kde je možné vytvořit si „vlastního“ plyšáka. Začíná to výběrem typu plyšáka, vycpáním, načechráním, oblečením, nalíčením... Zastavili jsme se i v luxusnější „drogerii“, kde bylo možné cokoliv vyzkoušet. To je část amerického businessu, kde nikdo nekupuje zajíce v pytli. Není problém při koupi salámu požádat o ochutnání, při koupi kosmetiky o vyzkoušení – ale nutno dodat, že se tento styl dostává postupně i k nám.

Navečer jsme dorazili do bowlingové herny (vybavená firmou Brunswick), kde se teta stejně jako každou středu účastní bowlingového turnaje. Z tohoto důvodu nebyla volná žádná dráha a vzhledem k povaze záležitostí a shodou okolností nebyl nikdo, kdo by se o nás postaral (bez auta je tu člověk úplně ztracen), museli jsme se pouze spokojit s úlohou pozorovatele. Většina hráčů sestřelila všechny kuželky první střelou – holt liga, no :)

Těsně před koncem poslední třetí hry po době, která se vlekla déle než hodina dějepisu, přijel strejda a odvezl nás. Večer ještě musel pracovat, tak mě zajímalo co přesně dělá. Pozoroval jsem jej, popíjejíc lahvové pivo. Nebylo tak špatné, jak jsem o pivách v USA slýchával – asi proto, že bylo importované z Německa :) Také nejsem žádný pivař, dal jsem si ho spíše ze zvědavosti. Navíc se otevíralo otvírákem, typičtější pro USA mi přijdou spíše šroubovací uzávěry, na které bohatě stačí ruka.

Podstránky