USA.QeX.cz

Philadelphia

Dlouho jsme se váleli v posteli a v půl dvanácté jsme vyrazili po silnici číslo 70 do Philadelphie. Cestou jsme se zastavili v Dunkin' Donuts, kde teta vybrala šest (našich prvních) donutů – za šest donutů, tedy „Half dozen“ (půl tuctu) zaplatila $4.99. Dva donuty stačí na malý oběd.

Nejlepší byl donut s bostonským krémem uvnitř a čokoládou navrchu. Koukal jsem, že ne všechny donuty jsou s dírou uvnitř, ty plněné jsou všechny jako naše koblihy (ale nižší a s větším poloměrem, také těsto je nadýchanější). Jak se Homer Simpson dostal v díle „Bart na cestě“ ke „koblize s fialovou náplní“, která má díru uvnitř, nevím. Nicméně v ČR např. v Rembandt Donuts prodávají donut s náplní (vanilka, nugát).

Po zhruba dvou hodinách jsme zahlédli mrakodrapy, skyline města Philadelphie (pff, v průvodci je psáno „Filadelfie“, to mi fakt trhá oči; bohužel je to správný český název). Projeli jsme po krásném mostě Benjamina Franklina ve stylu proslulého sanfranciského Golden Gate, dostali se až na úpatí oněch dvou mrakodrapů, kvůli kterým prý byl se zemí srovnán jeden kopec. Po několika minutách jsme našli parkování dva bloky od Independence Hall na „S 8th Street“ a „Market Street“ za nekřesťanských $17.00 na den. Zjistil jsem, že Phila má metro (podzemku) i Metro (noviny).

Prohlídku historické části města jsme začali v turistickém centru („Independence Visitor Center“), kde jsme si nenechali ujít cca dvacetiminutový film s názvem „Independence“, pojednávající o založení nezávislé USA. Zakládajícími státy byly Delaware, PennsylvaniaNew Jersey. Okolní státy těchto tří zakládajících vstoupily do unie o rok později. Z promítací místnosti, kde byly tvrdé dřevěné lavice, jsme se přesunuli do zadní části infocentra s hromadou letáčků. Objevili jsme možnost provést exkurzi po městě v obojživelném „kachním“ vozidle. V infocentru byla kráva (podobná té z pražské Cow Parade) s potiskem Americké ústavy a obrovská desetidolarovka s dírou místo hlavy Alexandera Hamiltona, takže si návštěvníci mohli vyfotografovat vlastní desetidolarovku :)

Pokračovali jsme prohlídkou Philadelphského prasklého zvonu „Liberty Bell“ v „Liberty Bell Center“. Vystáli jsme asi půlhodinovou frontu, která poměrně rychle ubíhala. Prošli (po kolikáté už?) detekčními rámy a vyrazili do Liberty Bell Hall. Po několika odděleních, která obsahují tabule s historii a okolnostmi prasknutí zvonu, se na konci esovitě zahnuté a moderně řešené místnosti se šedým obložením stěn objevil samotný prasklý exemplář. Samozřejmě se jeho umístění dalo snadno identifikovat podle koncentrace turistů. Chvilku čekání to zabralo, ale přeci jen se nám podařilo vyfotografovat samotný zvon, bez lidí. Na pozadí se tyčila „Independence Hall“, náš další cíl.

Zvon poprvé napraskl v březnu 1753, když zvonil poprvé. Velká prasklina se objevila 22. února 1846, když zvon zvonil po několik hodin ve věži Independence Hall na počest narozenin George Washingtona.

V „Independence Hall“, dříve známé jako „Pennsylvania state house“, která je od roku 1979 na seznamu světového dědictví UNESCO (#78), byla 4. července 1776 podepsána deklarace nezávislosti („Declaration of Independence“). Klíčovými aktéry této významné události byli George Washington, Benjamin Franklin a Thomas Jefferson. Taktéž tam v roce 1787 byla sepsána Ústava Spojených států.

Budova byla postavena v letech 1732 až 1753 v gergoriánském stylu a je možné podívat se dovnitř. Nicméně zájem je veliký a tak je nutné rezervovat si vstupenky v předstihu.

Chvíli jsme odpočívali v parku za Independence Hall pod korunami Jinanů Dvoulaločný (Ginkgo Tree). Pak jsme se vydali k první bance USA (od roku 1791) na ulici „S 3rd Street“ a po „Chestnut St.“ dále na východ.

Došli jsme ke skulptuře zobrazující Iry přijíždějící do USA – „The Irish Memorial“. Památník slouží k připomenutí více než milionu lidí, kteří zahynuli na hladomor v Irsku mezi lety 1845 až 1850 a dalším milionům irských imigrantů, kteří našli v USA svobodu. Na jedné straně skulptury jsou schody z lodi, kde šťastní imigranti scházejí do země svobody, na druhé straně jsou hroby těch, kteří nepřežili.

Odtud již nebylo k řece Delaware daleko. Tam mě na první pohled krom mostů uchvátil bitevní křižník USS New Jersey BB-62, kotvící u protějšího břehu a sloužící jako námořní muzeum. Všiml jsem si též, že přes most Benjamina Franklina jezdí metro (nejspíše to tedy bylo metro). U řeky Delaware se připravovalo pódium pro vystoupení několika kapel.
Bylo vedro a tak jsme vzali za vděk velikým třídolarovým kelímkem citronové limonády, která byla tedy spíše citronová, než limonáda. Nicméně to bylo studené a tekuté a bylo toho hodně, což bylo vše, co jsme v tu dobu potřebovali. Takže to přišlo maximálně vhod.

Vraceli jsme se nejkratší cestou, tedy kolem Carpenters' Hall a Independence Hall a tak až k autu – ulicí Chestnut Street. Cestou jsem se pokoušel získat Philadelphský deník Metro, ale jediná šance byla vyhrabat jej z odpadkového koše přímo na náměstí.

Ještě jsme se znovu stavili v „Independence Visitor Center“, konkrétně tedy v obchodě se suvenýry, kde jsme koupili kopii americké ústavy ($1.75), keramický hrníček se srdíčkem pro tetu ($11.95) a dva pohledy (každý za $0.30). Celková útrata i s městskou taxou tedy $15.30.

Pomalu jsme se vrátili k autu, vymotali se z centra, z auta viděli třeba The African American Museum In Philadelphia („AAMP“) či šedesátitunovou ocelovou skulpturu „Lightning Bolt“, tyčící se do výšky 101 stop. Projeli jsme mezi mincovnou „United States Philadelphia Mint Facility“ a National Constitution Center, přičemž jsme ani netušili, že jsme projeli jen několik metrů kolem hrobu Benjamina Franklina na hřbitově Kristova kostela „Christ Church Burial Ground“. Za krátko jsme byli venku z města. Z mrakodrapů se stala jen silueta a domy vystřídaly patrové kurníky, které byly jeden jak druhý, v britském stylu.

Po několika desítkách minut a zastávce ve Wal-Martu jsme po Interstate 95 North a pak po silnici číslo 13 resp. Bristol Pike dorazili na hřbitov, kde je v první řadě pohřbená tetina máma Ella May († 2004). Až k náhrobku jsme po asfaltové cestě (silničce) dojeli autem, je to takový drive-in hřbitov. Úmyslně jsem napsal k náhrobku, protože v USA většinou nejsou hroby jako u nás, jedná se opravdu jen o náhrobky či náhrobní kameny, pod kterými jsou umístěny urny pochovaných. Náhrobky vypadají většinou jako povalené hraniční kameny či patníky a kolem dokola je tráva, většinou krásně posekaná. Navíc u mnohých hrobů vlají americké vlaječky.

Hřbitov leží v těsné blízkosti železnice, která vede na náspu hned za přilehlou silnicí. Měl jsem možnost obdivovat několik vlaků, mezi nimi samozřejmě také AmTrak. Ráhna držící trolejové vedení jsou křížená se stožáry na dráty, což ve finále vypadá dost bizardně – do výšky několik desítek metrů trčí ocelové tyče nesoucí desítky nejrůznějších drátů.

Zastavili jsme se v pennsylvánské obci Bensalem na večeři v restauraci The Great American Diner & Pub, kde jsme poznali další tetiné kamarády, spíše tedy kamarádky – Mary, Kathy a Irene. Při objednání, které bylo na můj vkus hodně pozdě po usednutí ke stolu, teta číšníkovi v legraci zdůraznila, že je to naše první zkušenost s Pennsylvánskou kuchyní, tak ať si koukají dát záležet :) Číšníka samozřejmě zajímalo odkud jsme a tak mu to teta neváhala vyklopit. Uznale pokýval hlavou a pronesl, že se budou snažit :)

Když jsme čekali na jídlo, k vedlejšímu stolu přišli opravdu Great Americans, čtvrt metráku živé váhy v průměru měli určitě a bylo jich tam tuším šest, odhadem polovina z nich bych byli ale stále teenageři. I naši američtí spolustolovníci se neubránili údivu.

Večeře byla velmi vydatná, můj sýrový steak „French Onion Cheese Steak“ byl skvělý, ale Milčin „Empire State Burger“(Many have tried, few have succeeded, to finish this burger that is! Two 8 o patties, bacon, smoked ham & cheddar cheese) byl dost silně maštěný (a „messy“, tzn. že z toho člověk byl za chvíli jako čuně :) a fakt obrovský – zapečený sýr a slanina, dva kusy masa a kopa hranolků. Celkem 8 lidí projedlo a propilo $67.09. Pak jsme se rozloučili a jeli něco přes 50 mil k domovu, kam jsme přijeli asi v půl jedenácté. Za asistence kočky Ashley jsme přetáhli fotky do notebooku, dopsali zážitky toho dne a připravili se do hajan.

Podstránky