USA.QeX.cz

Poprvé v NYC

Ráno jsem dopisoval Cestovní deník a z vedlejší místnosti zaslechl tetu. Domyslel jsem si, že asi někomu telefonuje a po pár větách mi došlo, že volá do parku Six Flags kvůli kopii reportu z krádeže. Pak přišla za námi do pokoje, kde doplnila to, co jsem neslyšel: Park odmítl report vydat kvůli snad pojištění nebo co („insurance“), tak se s nimi teta chvíli dohadovala, přehazovali si ji jak horký brambor. Po finálním „ne“ se naštvala a zavolala Jacksonské policii, kteří se též velmi divili, proč park odmítá report vydat a slíbili, že jim okamžitě zavolají. Svůj slib dodrželi, neboť zhruba za dvě minuty zazvonil tetě telefon. Na drátě byl park Six Flags, že report bude ještě během dnešního dne. Přijde mi to tak trochu jako český přístup :(

SFGA - stolen property report

Krátce po poledni jsme se proto (po kolikáté už?) vydali směrem Six Flags Great Adventure. Teta zaparkovala kousek od vstupu a přesto na neprivilegovaném parkovišti. Na „Public Relations“ si vyžádala volnou vstupenku, protože „Stolen property report“ se vydával v areálu zábavního parku. Poprosili jsme tetu, aby nám vzala jednu mapku parku, protože všechny nalootované měla tenkrát Milka u sebe. My jsme čekali venku a krátili si dlouhou chvíli fotografováním horských drah a dalších atrakcí, které byly vidět z prostranství před vstupem a z parkoviště. Zejména tedy „Superman: Ultimate Flight“, protože je přímo u parkoviště.

Po smluvené době jsme se přesunuli zpět ke vchodu a ve stínu stromů čekali na tetu. Ta se objevila po trochu delší době, než bychom si přáli, nicméně nesla nejen report a mapku parku, ale i onu velkou barevnou a především placenou mapu, kterou jsme dostali při vjezdu na „preferred parking“. Teta si totiž všimla, že osoba doplňující mapky má tyto mapy ve vozíku také a požádala jej ve smyslu toho, že původní mapu nám ukradli. Teta to prostě umí :)

Cestou k domovu jsme se zastavili na poště v Lakehurstu, abychom mohli koupit známky na své čtyři pohledy do ČR. Na poště (USPS, čili United States Postal Service) jsme vystáli nějakou tu frontu a koupili sedm známek po třech hodnotách. Známky jsou samolepicí, není tedy nutné je olizovat.

Cestou z pošty bylo k mé velké radosti dohodnuto, že nás strejda s tetou vezmou ještě večer na rychlou exkurzi do New Yorku. V roce 1993 jsem, alespoň co vím, na Manhattanu nebyl a tak to bylo vlastně poprvé, co nejznámější čtvrť Big Apple navštívím. Teta se metrem bojí, ale strejda přeci jen metro prosadil. Pojede se tedy autem do Jersey City a metrem na Manhattan.

Poprvé v NYC

Vyrazili jsme něco po čtvrté hodině odpoledne. Jeli jsme prakticky stejnou cestou, jako před necelým týdnem při cestě k soše svobody. Cesta proběhla v poklidu, díky navigačnímu systému jsme se dostali tam, kam jsme chtěli – na Harborside, kde strejda před mnoha a mnoha lety pracoval. Zaparkovali jsme mimo placené parkoviště, protože z placeného bychom v zamýšlenou noční dobu nemuseli odjet. Teta ještě přeparkovávala do většího místa.

Došli jsme na stanici metra, ačkoliv se ještě uvažovalo o jízdě trajektem. To bych ale, vzhledem ke své oblibě podzemních drah, byl docela zklamaný. Teta má vzhledem ke kriminalitě z metra oprávněné obavy, ale strejda žádnou hrozbu neviděl a tak bylo po jeho.

Prvním problémem bylo, jak překonat turnikety, jelikož jsme byli neznalí způsobu platby za cestu a do turniketů se nic vhodit nedalo.

Po informaci od hlídkujících policistů jsme v automatu („vending machine“) založili kartu „MetroCard“, naplnili jí hotovostí $12.00 a použili k odblokování turniketů. Za jeden vstup do PATH („Port Authority Trans-Hudson“, podzemka mezi NYC a Jersey City vedoucí mj. pod řekou Hudson) se platí $1.50.

Na eskalátorech nás oslovil jeden z dotázaných policistů a věnoval nám ještě pár cenných rad. Eskalátory jsou ve stanici Exchange Place podobné, jako v Praze. Jen na stropě kromě zářivek svítila i barevná neonová světla ve tvaru zkroucených spirál.

PATH

Překvapilo mě, že stanice pozemní dráhy jsou poměrně malé, na šířku určitě poloviční než pražské. Příjezd první soupravy byl jak zjevení. Jednalo se přesně o ten typ soupravy, jaký jsem roky a roky vídal v televizi. Malé, staré, plechové a špinavé šedobílé krabice. První nebyla naše (jela na Hoboken, což je prý Jerseyská obdoba Bronxu), až ta druhá. V NYC, resp. Jersey City je totiž normální, že na jednu kolej ve stejné stanici přijíždějí různé linky, jako to známe z povrchové dopravy (tramvaje, autobusy).

Po nástupu jsem si mohl dobře prohlédnout interiér soupravy: opravdu vcelku malé, sedátka na obou stranách otočeny sedadly k sobě a do uličky - jako to bylo hlavně ve starých pražských ruských soupravách, tzn. sedí se bokem ke směru jízdy. Vagón není symetrický – dveře nejsou proti sobě. Měl jsem příležitost na vlastní oči vidět, že vagóny jsou opravdu průchozí. Nad dveřmi mezi soupravami je napsáno, že je průchod zakázán, je-li souprava v pohybu. Sedadla jsou sice tvrdá, ale poměrně pohodlná. Bylo úžasné vidět sedět na jednom sedadle vedle sebe asiaty, indy, bělochy, černochy, židy, muslimy, ateisty. To je NYC.

Často se ve stanici nachází více kolejí vedle sebe a tak je občas nutné se z jednoho nástupiště dostat na druhé. Tento problém máme například na českých nádražích, pokud by se striktně nesmělo přecházet přes koleje. Ve stanicích bylo vedro a dusno, protože soupravy jsou klimatizovány a jejich klimatizace fouká horký vzduch do tunelů a stanic.

Vyráželi jsme ze stanice Exchange Place směrem na Hoboken. Další stanicí byl Newport, kde jsme přestupovali na linku vedoucí na 33rd. Hodně stanic metra je totiž značeno číslem ulice („Street“), pod kterou se nacházejí. 33rd je konečná, ve stanici se nacházejí tři nebo čtyři koleje vedle sebe, které tam opravdu končí (podobnost s Masarykovým nádražím v Praze).

Manhattan

Hledali jsme výlez z metra a protože jsme stejně moc nevěděli, šli jsme s davem. Vylezli jsme naproti obchodnímu domu Macy's, jen blok od Empire State BuildingBroadwaye.

První interakce s NYC byla fascinující. Spousta žlutých taxíků, městské autobusy MTA, velký provoz, všude spousta lidí, vysoké domy, špína, semafory (bohužel pro chodce již nejsou „don't walk“ a „walk“ semafory, nahrazuje je červená ruka, resp. bílý panáček, které jsou celé složené z LED, tedy svítivých diod. Vlastně všechny semafory jsou složené z LED; u nás je to jako klasické světlo jedna žárovka a rozptylové sklo. Ostatně i zadní světla autobusů nebo náklaďáků jsou též řešeny pomocí LED, přesněji tedy 6 (rohy pěticípé hvězdy a jedna uprostřed). Na konci platnosti přecházení se z panáčka stane červená ruka, která ale bliká. Znamená to nelez do vozovky, dokonči přecházení; někde se navíc odpočítává čas, během kterého je ještě možné přecházet) a to třeba i více než minutu.

Zrovna byl den odvozu smetí, takže se po ulicích válely hromady černých pytlů s odpadky. Části města smrděly jako žumpa, jiné jako skládka nebo pánské toalety (dámské neznám).

Empire State Building

První zastávkou byl Empire State Building, resp. jeho 86. patro, kde se nachází vyhlídková plošina. Po projití několika chodeb a vyjití jedněch schodů jsme minuli prázdnou poměrně rozlehlou čekací zónu, zaplatili vstupné $16.00 za osobu u kas, kterých bylo několik a pokud se nějaká uvolnila, pokladní zavolala např. „next to sixth, please!“.

Pokračovali jsme k neodmyslitelnému detekčnímu rámu a pak další poměrně rozlehlou čekací zónou k prvnímu rychlovýtahu. Ten nás odvezl do 80. patra (cestou mi zaléhaly uši, rychlost 2 patra za vteřinu, což je nějakých 18 km/h). Tam nás čekal výstup a stupidní čekání na vyfotografování na zeleném pozadí. Pak jsme došli zase do výtahu a vyvezli se dalších 6 pater na vyhlídkovou plošinu, nacházející se více než 300 metrů nad ulicemi New York City.

Empire State Building byl postaven roku 1931, ve stylu Art Deco (jako většina významných budov na Manhattanu). Má 102 pater a 381 metrů, s televizní věží pak 443,2 metrů. V roce 1933 se objevil ve filmu King Kong, který budovu proslavil. Po čtyřicet let to byla nejvyšší budova světa, po „pádu Dvojčat“ 11. 9. 2001 se stal (opět) nejvyšší budovou New York City.

Druhá vyhlídková zóna ve 102. patře (těsně pod vysílačem) je přes léto pro obrovský zájem turistů uzavřena. Výhled je ale dost podobný, a to naprosto strhující. Bylo sice již k večeru (ještě se ale nestmívalo), takže vzdálenější budovy (dolní Manhattan atd.) byly v oparu.

Podle mého soudu však prakticky nulová fronta relativně špatnou viditelnost vyvážila. Když vezmu v úvahu, že i za nejistého počasí se čeká několikahodinová fronta, jsem ze současného výsledku velmi spokojený.

Nafotili jsme desítky fotografií, opravdu bylo na co koukat, i když občas byl problém se vůbec dostat k zábradlí. Viděli jsme všechna více či méně známá místa – Chrysler Building, MetLife Building, Flatiron Building, Madison Square Garden, Rockefeller Center, budova OSN, Bryant Park s veřejnou knihovnou New York Public Library, Metropolitan Life Insurance Company Tower, Goldman Sachs Tower v Jersey City, Brooklynský i Manhattanský most, skrze domy nalevo od Verizon Building (oficiálně 1095 Avenue of the Americas) prosvítalo Times Square a na obzoru se tyčila Socha svobody. Z jihu (od dolního Manhattanu) slušně foukalo.

Po několika minutách (dva okruhy po plošině) jsme se vydali zpět do budovy, vybrat si nějaké suvenýry. S Milkou jsme se neshodli, jakou knihu koupit, tak jsme si každý odnesl tu „svou“. Bylo to celkem za necelých $25.00. Milčina kniha o ESB/mrakodrapech stála $12.99 a moje kniha o ESB/NYC $11.99. Dohledali jsme strejdu, který těch okruhů udělal mnohonásobně více během doby, kdy nás naháněl, a společně jsme vyrazili dolů.

V 80. patře jsme byli cedulí požádání o vypnutí fotoaparátů, jelikož se nabízely pořízené fotky, které jsou chráněny autorskými právy. Minimálně u dvou fotek zůstalo původní zelené pozadí, tomu říkám amatérismus :) Naše nebyla tak špatná, ale byla děsně kýčovitá. Na zelené pozadí totiž přidají fotku ESB ze vzdálenosti zhruba jednoho bloku, což bylo děsně umělé.

Cesta dolů se opět neobešla bez zaléhání uší. Ještě jsme udělali pár rozmazaných fotek a vydali se opět do přeplněných ulic Manhattanu. Milka si při cestě k ESB všimla obchodu se suvenýry, nabízejícím 20 pohledů za dolar, tak jsme se k němu vydali. Nakonec obchod působil velmi příjemně, i když vybrat 20 slušných pohledů byl celkem ořech :)

Večeře v McD

Všichni jsme hladověli, proto jsme se vydali na větší večeři do nejbližšího McDonaldu. Neodolal jsem nabídce a dal si Quarter Pounder with Cheese. Kdo viděl Pulp Fiction, tak ví proč. V kontinentální Evropě prostě čtvrtlibrák se sýrem neseženete :) Chutnalo to trochu jako cheeseburger se sezamovým semínkem. Milka a teta si daly menu se dvěma cheeseburgery, strejda Big Mac menu. Přidal jsem ještě jeden cheese, strejdovi také jeden, a byl jsem plný.

Times Square

Po večeři jsme se vydali na Times Square. Již se začalo stmívat a tak se náměstí ukázalo v celé své kráse. Cestou jsme několikrát slyšeli přes mříže v chodníku jedoucí metro, které nemohlo jet hlouběji než pár metrů pod námi. Na silnici byla místy u obrubníku jakási tekutina, kterou si neodvažuji identifikovat – voda by se v tomto horkém počasí, jaké ten den bylo, již dávno vypařila. Na zdi jsem zahlédl čtyři upoutávky na GTA: Liberty City Stories.

Přímo na Times Square se nachází několikapatrové hračkářství Toys "R" Us (což je největší Americký prodejce hraček), kterému vévodí dětské obří („ruské“) kolo, tyčící se přes čtyři patra. Našli jsme fůru žiraf a další havěti, ale žádného slona jsme ani v oddělení „stuffed animals“ ani jinde nenašli. What a shame! Zato byla k vidění Socha svobody z Lega, Empire State Building i s King Kongem – taktéž z Lega, a pak ještě Chrysler Building, hádejte z čeho :)

Celé náměstí Times Square se od fotografií prakticky neliší. Obrovské displeje, reklama na Coca Colu, Virgin, jedoucí řádky textu na LED displejích – to všechno se na náměstí opravdu nachází. Bohužel v době naší přítomnosti probíhaly na Times Square nějaké rekonstrukce, takže jsme si mohli projít pouze polovinu náměstí, ostatní bylo schováno za lešením.

Protože bylo už celkem dost hodin, rozhodli jsme se obejít Times Square a vrátit se k autu. Na opačné straně náměstí jsme prošli kolem restaurace „Bubba Gump Shrimp Company“, kdo viděl film Forrest Gump s výborným Tomem Hanksem v hlavní roli, tak ví, o čem mluvím (mně to nesepnulo, až když mi teta dodala souvislosti). Pak se mi smáli, když jsem se okamžitě s nastartovaným foťákem vracel :)

Zpět k autu

Během zpáteční cesty jsem začínal i já mít trochu problémy se žaludkem a to vydržím hodně. Vzduch kolem Times Square je prostě zkažený. Desítky vůní se mísí se stovkami zápachů a vytvářejí hmotu, kterou si v plicích přeje mít jen málokdo. Naštěstí o pár bloků dále se dalo již poměrně normálně dýchat.

Prošli jsme kolem budovy Madison Square Garden a zapadli do metra, resp. PATH, ve stanici 33rd Street. Museli jsme sice v této stanici chvíli čekat, ale jinak cesta zpět na přestup a na cílovou stanici Exchange Place probíhala v poklidu. Nejlepší vzduch byl v Jersey City, kde už se dalo dýchat dobře. Cestou k autu se nám naskytl krásný pohled na noční Manhattan, který Milka nemohla nezdokumentovat. Výsledek rozhodně stál za to.

Zpět do Toms River

GPS navigátor nás na zpáteční cestě navedl (správně) na General Pulaski Skyway. Jedná se o obrovský most vedoucí nad pevninou - proto skyway a ne bridge. Na americké poměry je poměrně úzká, má „jen“ dva pruhy v každém směru.

Domů jsme dorazili před 0:30 a do postele jsme se dostali až o hodinu později, tedy v půl druhé, za pět hodin začne vyřvávat budík, aby nás vytáhl zpět do stejného velkoměsta, z kterého jsme se právě vrátili. To bude den :) Chceme ho daleko více prošmejdit a především zajistit Milce náhradní doklady.

Podstránky