USA.QeX.cz

Six Flags Great Adventure

V devět hodin jsme vyrazili do zábavního parku Six Flags Great Adventure, který se nachází v oblasti Jackson, je přibližně 20 minut cesty na západ od tetina domu. Dorazili jsme tam kolem desáté a zaparkovali na připlaceném parkovišti, které bylo blíže vchodu („preferred parking“). Klasické parkování na den je $15.00, lepší $20.00. Dostali jsme lístek, mapu parku a vyhledali místo poměrně blízko vchodu. Byli jsme čtyři, kromě nás dvou a tety se k nám přidal i strejda.

Ačkoliv jsme původně mířili nejprve k horská dráze Kingda Ka, zapsané v Guinessově knize rekordů jako aktuálně nejvyšší a nejrychlejší horská dráha na světě, dosahující rychlosti přes 200 km/h, kvůli zvolení špatné cesty jsme začali na nové atrakci pro sezónu 2006, na dřevěné horské dráze „El Toro“ (španělsky „býk“).

El Toro

Do fronty jsme se postavili něco po desáté, ale atrakci otevřeli až po jedenácté. Během té doby pouštěli prázdné vozíky a strejda se smál, že nejdřív musí povozit termity (červotoče), aby jim tu „wooden“ atrakci nesežrali. Po chvíli se na zadním sedadle v posledním vagónku objevil člověk, při další jízdě tam byli dva (zbytek termiti? :), ale při další jízdě už jich tam byla celá banda. Další vláček pak zase jenom termiti. Nojo, no – testovali. Po chvíli se ale začala fronta hýbat. Minuli jsme „testovací“ sedačku, na které si objemnější návštěvníci mohli vyzkoušet, jestli se jejich pozadí do atrakce vejde. Kolem dvanácté jsme se dostali na řadu.

Výjezd nahoru byl daleko (daleko!) rychlejší, než nač jsme zvyklí z „historické“ horské dráhy „Cyklon“ v Praze na Výstavišti. Také první sešup („drop“) byl zajímavý, nejprve to vypadalo mírně, ale to jsem nevěděl, že to ještě zdaleka není finální úhel dropu. Ten byl ještě nejméně o polovinu prudší. Následovala série kopců, které ve spojení se zabezpečením typu „přimáčklé nohy shora“ zapříčiňovali chvíli zaboření, chvíli „létání“ :) Zabezpečení na naše útlá stehna nestačila, bylo nadoraz, ale my tam měli ještě stále vůli. Naposledy jsem v něčem takovém seděl před třinácti lety ve stejném parku... Všechny zatáčky byly skvěle klopené, takže ve finále jsem se cítil velmi dobře. Atrakce byla tak divoká a rychlá, že jsem málem zapomněl dýchat :)

Kingda Ka

Další atrakce byla loňská novinka „Kingda Ka“, na kterou jsme tedy původně chtěli jít jako první. Jedná se o velmi krátký, ale přesto nejvyšší a nejrychlejší rollercoaster na světě – vysoký jako 45patrová budova (138 metrů), jedoucí maximální rychlostí 128 mil za hodinu (více než 200 km/h) a na tuto rychlost zrychlí za neuvěřitelné 3.5 vteřiny! To je čas, za který zrychlují nejvýkonnější automobily na poloviční rychlost. Název vymyslel tvůrčí tým parku a má znamenat něco ve smyslu „Král mezi rollercoastery“ („King“ je v názvu obsaženo).

Ve frontě jsme stáli zhruba tři a půl hodiny, mimo jiné také protože po necelých dvou hodinách čekání začali atrakci ladit a proto posílali pouze vozíky bez lidí. Druhý prázdný vozík ani nepřejel vrchol a vrátil se zase zpátky (tzv. „rollback“). To mi došlo, že to budou nejspíše ladit ještě dlouho. Loni se něco takového stalo a pak byla Kingda Ka dlouho mimo provoz, protože se při rollbacku upekly brzdy. Naštěstí testování moc dlouho neprobíhalo, takže za půl hodiny již zase atrakce plivala nadšené návštěvníky. Vždy se odpalovaly dva vozíky poměrně rychle za sebou, pak následovala delší prodleva.

Po třech hodinách (něco po půl třetí) jsme se dostali do prostor se skříňkami, které jsme si za dva dolary pronajali na čtyři hodiny (což byla minimální sazba), abychom v nich odložili foťáky, sluneční brýle a další věci, které jsme měli s sebou. To ostatně bylo povinné. Měli jsme schránku číslo 2802 a na papírku nám to vytisklo i šestimístné číslo nezbytně nutné k opětovnému otevření schránky.

Ještě asi půl hodiny jsme čekali na nástupišti, než na nás přišla řada a pak jsme se konečně mohli posadit. Zaujalo mě, že obsluha atrakce nedělá žádné zbytečné prostoje, jak se zdálo z předchozí fronty. Návštěvníci nastupují do obou vozíků prakticky najednou a druhý vypravují za prvním s poměrně malým intervalem. Neustále jsme slyšeli „Welcome to [Kin'd'Kááá]“, což bylo tak zvláštně podané, že si to za chvíli všichni přítomní mumlali pod vousy :) Následovaly instrukce k usazení do vozíku. My jsme seděli v prvním vlaku, hned ve druhé řadě (na první se stála fronta zvlášť, která pochopitelně byla o dost delší). Každá sudá řada ale byla vyvýšená, takže i ze druhé řady jsme pohodlně viděli přes první řadu úplně dopředu.

Pomaloučku jsme po nalevo „esovitě“ zahnuté koleji dojeli na „start“, vzdálený odhadem tak dvacet metrů od nástupiště. Chvíli jsme jen tak seděli a pumpovali do sebe adrenalín. Slyšeli jsme poslední pokyny: "Head back, hands down, hold on!", nicméně sdělení jsem moc pozornosti nevěnoval. Pak bylo slyšet, jak se zasouvají brzdy a množství krve v adrenalinu se ještě zmenšilo.

Pak jsem asi vteřinu nezvládal nastalou situaci, přetížení (resp. překvapení; přetížení je „jen “ ((200 / 3,6 / 3,5) / 9,81 = 1,62 G) je tak obrovské, že to můj mozek prostě nezvládl. Po této vteřině jsem otevřel oči a po další je zase zavřel, protože přes slzy ve dvousetkilometrové rychlosti stejně nebylo nic vidět. Navíc jsem při akceleraci úplně cítil, jak mi oční bulvy tlačí na lebku. V mžiku jsme byli ve vertikální pozici (při stoupání je vygenerováno přetížení 5.1 G) a mířili kolmo vzhůru. Nahoře jsem zvládl přehlédnout jen úhel asi 90°, protože během dalšího mžiku jsme již padali střemhlav dolů. Při „pádu“ kolmo dolů a následném vrutu mi již ani nedošlo, že mi má být špatně. Poslední kopeček jsem si ale již vychutnával, bylo obtížné zavřít otevřená ústa, protože člověku vítr nafukuje tváře. Při návratu do stanice jsme atrakci dopřáli zasloužený potlesk. Bylo by slyšet "Welcome back" a další bezpečnostní instrukce, což jsem ale nevnímal; vím to jen díky stání na nástupišti před nástupem na atrakci. Nehledě na to, že to obsluhující mladík utnul a přes mikrofon se nás ptal, jak se nám to líbilo. Nakonec nám poděkovali, že jsme zdolali Kingdá Kááá :) Byl (a po čas bude) to určitě nejlepší rollercoaster, na kterém jsem kdy byl.

Ačkoliv jsme na každou sekundu jízdy museli čekat přibližně 6 minut, pravděpodobně bych to příště vystál znovu. Korunu tomu nasadil strejda, když během opouštění výstupní zóny pronesl „ale já jsem tam nechtěl!“.

Teta koupila fotku z jízdy a Milka si ve stánku se suvenýry vybrala tričko s logem Kingda Ka. K tomu jsme navíc přidali 2 půllitrové lahve s pitím a cena se vyšplhala na $16.99.

Family meeting

Došli jsme zpět ke skříňkám a vybrali její obsah. Poté jsme se srazili se sestřenicí Rheou, jejím manželem Billem (Williamem) a jejich rodinou u dětských prolézaček nedaleko Kingda Ka. Sestřenice má 3 syny, nejstaršímu Donovanovi jsou 4 roky, mladšímu Braydenovi 2 roky a nejmladšímu Jordanovi je přibližně osm měsíců – proto jsme zamířili na nějaké dětské atrakce. Zajímavé je v této rodině pronikání češtiny do angličtiny, kluci Kiře neříkají „aunt“, ale „teta“ :)

Kluci se svezli se strejdou a dalšími dospěláky na kolotoči. Shlédli jsme krátké dětské představení, ve kterém vystupovaly všechny hlavní postavičky Looney Tunes. Pro nás to bylo celkem nudné, protože nás víc zajímaly rollercoastery a jiné tomu podobné „thrill“ atrakce.

Sawmill Log Flume

Pak jsme šli s tetou, Kirou a Donovanem na vodní atrakci, známou jako „Log Flume“. Vystáli jsme asi hodinovou frontu, což Donovan celkem dobře snášel. Bylo nás pět, kláda byla tak akorát. Pro Donovana to byla první „dospělá“ atrakce, hlavně poslední sešup se mu moc líbil a hned se ptal, jestli by mohl jít znovu :) Hned u atrakce byla vtipně umístěna restaurace a protože byl čas oběda, využili jsme jejich služeb. Měl jsem sandwich a Milka kuřecí stripy. Bylo to vynikající a ta sranda nás přišla na $21.98.
Pak jsme se rozdělili, strejda se sestřenicemi šli na jednu stranu a my s tetou na druhou.

Medusa

Čekala nás „Medusa“, krásný rollercoaster plný loopingů a výkrutů. Navíc je to držitel prvenství za rollercoaster bez podlahy. Ani jsme tak dlouho nečekali. Odložili jsme překážející věci na výstupní stranu, tetiny brýle byly opatrně položeny na odpadkový koš a vyrazili jsme. Je to tety oblíbený rollercoaster pro svou plynulost („smoothness“), což mohu jen potvrdit. Neobsahuje žádné dramatické změny rychlosti ani ostré zatáčky.

Potom jsme šli na „deštníky“, umístěné prakticky v srdci parku. Cestou jsme přemýšleli o tom, že se vyplatí koupit pití v „suvenýrovém kelímku“, protože je sice o dost dražší, než klasický, ale znovunaplnění stálo pouze dolar, kdežto za klasické pití chtěli většinou od dvou do tří dolarů. Z atrakce byl krásný výhled a podařilo se udělat pěkných pár fotek parku „Six Flags: Great Adventure“ v celé své kráse. Navíc cesta nahoru i dolů ve spojení s menším jištěním příjemně zvedala žaludek.

Následovala „lavice“, jejíž zpracování simulovalo kmen stromu a vůbec dřevo. Točila se do všech různých směrů, ale byla spíše mírnějšího charakteru.

„Batman and Robin – The Chiller“ i „Stuntman's Freefall“ (volný pád) byly zavřené, tak jsme si je pouze vyfotografovali. Již se začínalo stmívat, proto bylo nutné mít pevnou ruku. Na další vodní atrakci, která byla více cákací, než „log flume“, pobíhaly úplně mokré děti a i člověk obsluhující atrakci byl nějaký divný, vzal kelímek plný vody a vychrstl jej na nás. Nechápu, jak si něco takového může vůbec dovolit. Tak jsme se raději zdekovali.

Batman: The Ride

Po našem útěku jsme alespoň zašli na „Batman: The Ride“. Je to rollercoaster jedoucí po horní koleji, takže pod nohama již nic není. Teta se bohužel do testovacího sedadla před atrakcí nevešla, tak souhlasila, že na nás počká. Byl to první rollercoaster, ze kterého se mi trochu zvedal žaludek. To jsme ale ještě nevěděli, že to nakonec bude po dlouhou dobu nejvíce vzpomínaná atrakce.

Když jsme totiž přijeli k výstupu, zjistili jsme, že taška i fotoaparát nejsou na svém místě. Chvíli jsme hledali a pak nám došlo, že je s největší pravděpodobností někdo ukradl. Bohužel tomu skutečně tak bylo. Přišli jsme o dva foťáky, nový Milčin telefon Nokia 6230i, Milčiny veškeré doklady (pas s vízem, kartu pojištění a smlouvu s pojišťovnou), hřeben, slovník. Celková škoda přibližně $900.00.

Došel jsem za člověkem, který obsluhoval atrakci a oznámil mu vzniklou situaci. Řekl, že ho to mrzí a že máme jít na Služby pro návštěvníky. Trochu nervózně jsem ho požádal, jestli by nemohl někoho poslat s námi, protože jsem v tomto stresovém stavu měl tak trochu problém s angličtinou, a tak řekl svému kolegovi, aby to za něj vzal a sám se s námi vydal vzniklý problém řešit. Venku jsem doběhl pro tetu. Byli všichni u vchodu a když jsem jim vysvětlil situaci, sestřenka se s námi vydala na pomoc. Pokračovali jsme směrem ke vchodu, kde se nacházelo požadované okýnko. Ještě těsně předtím nás dohonila teta s tím, že to vyřídí.

Ztráty a nálezy

Na přepážce nás poslali na ztráty a nálezy („Lost & Found“), které se nacházejí venku z parku (takže jsme dostali na ruku razítko viditelné pod UV lampou), kde teta vyplnila tři formuláře s různými údaji. Ochranka prochází každý večer po zavírací době park a hledá např. v odpadkových koších zahozené kradené věci. Existuje tak (i když jen mizivá) možnost, že se vrátí alespoň doklady.

Večer odpovídal úměrně vzhledem ke vzniklé situaci, takže nic moc. Tohle jsou chvíle, kdy má člověk chuť se vrátit domů. Bohužel pro nás to přišlo hned na začátku...

Podstránky