USA.QeX.cz

Odlet

Vstávali jsme v půl osmé a během dopoledne dobalili zbytek, zavřeli kufry, dali je do auta a rozloučili se s Kirou a její jezevčičí Olivií.

Seaside Heights

Vyrazili jsme k oceánu do Seaside Heights, podívat se, jak vypadá molo v zimě. Nikdy jsem moře v zimě neviděl, zajímal mě sníh na pláži a tak.

Když jsme přejížděli most, část vody byla plná ker. Zaparkovali jsme za vodním parkem Breakwater Beach Waterpark, hned u mola. Byla zima a kolem se povaloval sníh. A ano, byl i na pláži. Voda byla fakt studená a ani ne tak slaná. Zajímavé bylo, že písek se sice nebořil, ale šlo do něj tak do dvou, tři centimetrů zavrtat prst.

Nákupy

Pokračovali jsme do Best Buy a pak naproti do Petco, koupit něco našemu kocourovi Kellymu ($10.92). Začalo posněhávat, jak předpovídali.

Protože se blížila jedenáctá, jeli jsme do K-Martu, kde jsme se potkali s tetou a vybírali si pyžamo, o kterém všichni loni obdarovaní mluvili v superlativech. Jediná Milka uspěla ($13.39).

Teta nás pak navedla do obchodu s "potřebami pro umění" Michaels, kde Milka koupila za $1.59 nějaké samolepky (dozdobí jimi fotoalbum). Před tím jsme se rozloučili s tetou, která před odpolední směnou potřebovala pár věcí stihnout.

Na oběd jsme zajeli do White Castle a osm miniburgerů jsme ve třech zvládli jako nic. V menu stály $13.23.

NYC

Pokračovali jsme směr New York. Cestou jsme 2x platili mýto – nejprve $0.50 a potom $1.00. Na posledním sjezdu v NJ jsme dotankovali plnou ($41.76). Po mostě Outerbridge Crossing jsme z NJ přejeli na Staten Island (NY), což nás stálo $8.00. Projeli jsme kolem skládky, kde odpočívají sutiny WTC, a přes Verrazano-Narrows Bridge (mýtné jen v protisměru) dorazili do Brooklynu.

To už solidně sněžilo. Přijeli jsme na Coney Island na jihu Brooklynu, kde je zábavní park se starou dřevěnou horskou dráhou Cyclone. Zaparkovali jsme na hodinách ($0.25) a vyrazili na molo. Pláž byla úplně zasněžená, ale protože k oceánu bylo daleko a nebylo moc bezpečné nechávat auto bez dozoru, jen jsme to tak zběžně prolezli a nafotili.

Odtamtud už to nebylo daleko na letiště JFK. Ještě jsme dotankovali plnou (za $2 pod tlakem) a jeli na Terminál 1. Tam jsme vyložili kufry a vysadili Milku. My se vydali vrátit auto.

Bylo to dobře značené a tak jsme tam za chvíli byli. Vypakovali jsme se, získali účtenku, zašli si do Hertzu na záchod (pokud u nich vrátíte auto s méně benzínem, dotankovávají za $8.99 za galon!) a došli na AirTrainu (druhé patro). Ten byl tentokrát zdarma.

JFK T1

Dojeli jsme dvě stanice na Terminál 1 a našli Milku. Nechali jsme zabalit kufry, ale místo $8.00, se kterými jsme počítali, to mělo stát $9.00, ale chtěli po nás za jeden $12.00. Tolik jsme neměli, tak se balil jen bráchův batoh a můj kufr. Cestou do fronty si Milka všimla, že postřik na štěnice je na seznamu zakázaných předmětů a tak dvanáctidolarový obal kufru šel dolů a sprej do koše.

Minuli jsme dva Čechy, kteří zřejmě letí s námi.

Protože už jsme neměli hotovost a balič kufrů karty nebral, museli jsme vybrat $20 z bankomatu (dával jen dvacetidolarovky). Účtovali si poplatek $1.75, ale ani na příletech tomu nebylo jinak, tak jsme to vzali.

Zeptali jsme se paní u fronty na odbavení našeho letů, kdy je lepší zabalit kufry, protože jsme si všimli, že je všichni odvážejí na Baggage Drop Off. Můžeme je zabalit i po odbavení (to je sranda, na váze u odbavení může kufr mít až 23 kg a pak tam můžu ještě klidně deset kilo přidat).

Milka stála frontu a my šli zřídit palubní vstupenky k terminálům, protože na přepážce to nešlo. Zadali jsme rezervační číslo a naskenovali postupně čtecí zóny z pasů. Jediný bráchův nešel, tak to tam musel bouchat ručně.

S vytištěnými itineráři a palubními vstupenkami jsme se přidali k Milce do fronty. Palubka byla jedna, standardních rozměrů, ale obsahovala oba lety.

U přepážky nám itineráře sebrala, odbavila kufry (jeden měl 22 kg, druhý 23 kg - good job!, báchuv bagl měl těžce podváhu) a zakroužkovala gate a čas odletu.

Nechali jsme kufry zabalit (těch $9 je na malé kufry, což ale nikde neměli napsané) a hodili je na Drop Off. Ten nejbližší byl zavřený, ten další taky a ten třetí se tak tvářil, ale kufry nám vzali.

Zbývalo dopít a dojíst zásoby, abychom mohli na bezpečnostní prohlídku. Vše jsme nezvládli, ale řekl bych, že jsme toho zvládli dost :).

Detekčním rámem jsme prošli v pohodě, bez bot a bez svetru. Pak jsme prolezli pár krámků v bezcelní zóně a v jednom z nich si Milka koupila Garfielda s Pookym. Předtím hledala nějakého slona, a když si polohlasně stěžovala, že žádného nemají, kolemjdoucí ji česky oznámil, že sloni došli. Byli to titíž Češi, co prve.

Došli jsme na náš gate a já šel fotit venku stojícího "mazlíka" - Airbus A380, největší dopravní letoun současnosti (registrace F-HPJA). Zaslechl jsem telefonní hovor v češtině, hlásající místa 91K. To bylo místo vedle brachy a opět to byli ti samí Češi. Let do Francie najednou začal být o něco zajímavější :).

U gate byly dvě fronty, do každého patra jedna (nastupovalo se dvěma mosty). Kupodivu jsme si stoupnuli do té správné.

Let do Paříže

Airbus zářil novotou, měl za sebou teprve 14 měsíců služby. Prošli jsme business třídou dozadu do ekonomické a bohužel až tam jsme zjistili, že něco nesedí, protože brachovo místo před námi bylo u nouzového východu, což bych nikdy nevybral (chybělo okýnko, nelze sledovat kamery při startu a přistání, protože displej se skládá do loketní opěrky). A taky nebyla místa na příruční zavazadlo nad hlavami.

Brácha si šel dát batoh někam, kde místo bylo a mezitím se přiřítili zmínění Češi a automaticky zabrali celou dvousedačku, tedy včetně brachova místa. Ten si s nimi ale vyměnil místo a seděl pak na kraji v prostřední řadě.

Obsluhující personál s námi komunikoval skoro výhradně francouzsky, my na ně mluvili anglicky a kupodivu to fungovalo. No, nezapřou se :-/. Krátce na to jsme dostali jídelní lístky.

Odlétali jsme se zhruba hodinovým zpožděním, kvůli čekání na odmrazení. Napovídalo tomu i to, že jsme z okýnka pozorovali odmrazování letadla, které mělo odlétat hodinu před námi.

V uličce postával maník, který měl na prsou červený obdélník s nápisem "security" a jako bezpečák se i choval. Ovšem toto měly pak i letušky na letu do Prahy, tak nevím... Alespoň byl komunikativní, což neustále zkoušeli nudící se Češi sedící před námi. S těmi jsme si potykali, ale jejich jména jsme všichni obratem zapomněli.

Pak jsme shlédli bezpečnostní instruktážní video a na displejích se objevil záznam z kamery umístěné na ocase. Mezitím jsme již skoro byli na řadě. Sekuriťák seděl na sklápěcí sedačce proti sedadlům před námi, připoután čtyřbodovým pásem.

Dodrandili jsme na runway, motory nabraly plný výkon (fakt je letadlo mnohem tišší) a vzlétli. Pozoroval jsem v dálce rozsvícený Manhattan - Empire State Building, Chysler Building, Woolworth Building a další.

Nad oceánem nastal čas zkontrolovat vymoženosti osobního entertainment systému. Potěšil mě balíček se sluchátky (za uši), špunty do uší, škraboškou přes oči na spaní a vlhčeným ubrouskem - což jsme dostali i v 2006. Ještě víc potěšil výběr filmů a seriálů. Zkusili jsme chat, později USB port (flashku mi to nevzalo) a když nastal čas na film, bylo jen černo se zvukem. Ani jiný film to nespravil a hry při spouštění hlásily chybu. Proč musím mít rozbitý?! :(

Někdy během toho nám rozvezli jídlo (beef or pasta/hovězí nebo těstoviny), beef pokryté jemnou bramborovou kaší chutnalo jak lasagne a pochutnal jsem si.

A protože nebylo co dělat, pustil jsem do sluchátek relaxační hudbu a zalehnul. Spal nebo převaloval jsem se skoro celý let, takže ráno nebylo tak tragické. 

Před příletem nám přinesli ranní snack, během letu bylo možné pít v samoobslužném "baru" (flašky a krabice v rohu proti WC, na asi lednici :)

Pak jsme začali klesat a začalo to házet. Displeje se zneaktivnily, kromě mého (byl jsem offline) a po chvíli se přeply na kameru na ocase (já se k nim na svém nedostal). Na nich jsme mohli vidět ukázkové přistání do crosswindu, což v praxi znamená, že letadlo není stočeno v ose runwaye, ale šikmo na ní. Po dosednutí je pak nutné letadlo rychle srovnat, aby nesjelo z dráhy. To s námi tak hodilo do strany, že vše volně ložené, hlavně zbytky od oběda odložené na "poličce" pod oknem, bylo rázem kdesi uklizené :)

Paříž

Zarolovali jsme ke stojánce (vedle druhé A380 Air France) a opustili letadlo. Češi se kvapně rozloučili, protože na přestup jim zbývalo tak 40 minut, my fotili obě A380. Musím připustit, že až na nefunkční entertainment systém jsem si let docela užil a vlastně díky němu jsem si i odpočinul. Nicméně během letu mi natekl levý kotník (jako už několikrát v minulosti), takže jsem skoro nemohl chodit. Vyděsil jsem se při představě, že mě to mohlo potkat už po příletu - než přestal bolet, trvalo to skoro šest týdnů!

Šli jsme s davem na terminál 2D a vystáli frontu na kontrolu mezi NonSchengen-Schengen. Jestli tohle ti Češi stáli také, neměli šanci. Prošli jsme pasovou kontrolou a najednou jsme byli v příletové hale s možností volného opuštění letiště. Mohli jsme využít shuttle bus nebo nohy a vybrali jsme nohy.

Nejdříve jsme ale opustili letištní halu a udělali nějaké dokumentační fotky, protože podle svých pravidel jsem právě poprvé legitimně navštívil Francii, byť hodně na hraně. Transfer pěšky mezi terminály nebyl tak tragický, ale nechtěl bych to absolvovat ve špičce. Protože jsme neměli moc co jiného dělat a mě bolela noha, šli jsme do bezcelní zóny. Prošli jsme detektory a byli hned na terminálu 2D, jen pár kroků od gate, bohužel o 4 hodiny dříve. Rozvalili jsme se na sedačkách a spali, nebo se o to alespoň pokoušeli.

Bezcelní zóna byla bohužel dost malá, bez obchodů nebo nějakého povyražení, takže jsme toho po chvíli litovali. Měli jsme ještě tři hodiny čas, takže jsme se pokoušeli spát. Ale čekání bylo nekonečné. V prostorách byly k dispozici zdarma noviny v angličtině, němčině a francouzštině, o magazinech Air France (takové ty co jsou i v letadlech) a magazinech samotného letiště nemluvě. Pod stropem bylo pletivo, na kterém tu a tam posedávali ptáčci podobní sýkorkám, kteří tam měli i hnízda.

Nečekaně kus od nás seděli zmínění Češi. Prý doběhli 10 minut před, ale do letadla už je nepustili.

Když se blížil čas boardingu, ohlásili zpoždění kvůli zpoždění letu našeho letadla letícího z Lisabonu. Postupně to po pěti až deseti minutách vyšplhalo až na 40 minut, takže původní čas odletu se překrýval s reálným časem boardingu.

Let do Prahy

Nakonec nás ale vpustili do letadla. Prvních asi 12 řad byla první třída, ve které seděli dohromady tak 4 lidi. Po nějaké době jsme vzlétli a když jsme se dostali do patřičné letové hladiny, zatáhli zaclonku mezi první třídou a "dobytčákem" a začali se připravovat na rozvoz občerstvení. Dostali jsme bagetu a pití. Sníh začal nad Německem a nad ČR pokračoval.

Po chvíli se rozsvítil příkaz připoutat se a zahájili jsme sestup. Opět jsme oblétali Prahu a opět jsme seděli na správné straně :)

Praha

V Praze jsme přistávali podle plánu, kufry přišly vcelku, celníci nás nešacovali a táta pro nás přijel. A doma jsme zjistili, že vše přelet Atlantiku přežilo bez úhony.

Hodnocení

Pár věcí nám nevyšlo (svítání nad Monument Valley), pár věcí jsme i trochu podcenili (zima na lyžích) ale globálně musím připustit, že množství toho, co nám nakonec vyšlo, mě udivuje. Spousta slunečných a i teplých dnů, spolehlivá auta, dobré (v mezích možností) ubytování atd. Za štěstí je nutné počítat i to, že lístky na NHL byly pravé, že nás v Carteru nesežraly štěnice, že nám v Holiday Innu umožnili early check-in atd.

Podstránky