USA.QeX.cz

Přelet do Denveru

Vstávali jsme ve 3, protože nás vzbudil Kiry budík, který navíc řval dobrých 15 minut, protože Kira byla ve vedlejším pokoji. Dobalili jsme se a naskládali kufry do auta. Odjížděli jsme ve 3:50, přesně podle plánu. Kira jela směrem na Princeton a Trenton po I-195.

Na letiště k terminálu D jsme dorazili před pátou. Poděkovali jsme Kiře za odvoz a zamířili na odbavení. Museli jsme se probojovat přes samoobslužný systém, nad kterým jsme ale nakonec zvítězili.

Po zbavení se kufrů následoval záchod a superdlouhá fronta na bezpečnostní kontrolu. Na konci fronty byl chlápek kontrolující doklady, pak se teprve mohlo k některému z asi osmi detektorů (a to byla jen polovina, na security se čekaly dvě fronty). Nad hlavami nám ve smyčce běželo vysvětlení, proč dělají, co dělají a co je po nás požadováno, tedy co se smí a co ne. Tentokrát jsme ale nenašli zmínku o tom, že se nesmíme ani v žertu bavit o bombách a teroristech.

Před detekčními rámy se všichni zouvali a kvůli netbooku, botám, hromadě papírů a kabelů, batohu a bundě jsem vytížil celé tři plastové nádoby, přičemž batoh jel navíc samostatně. Rámem jsem tradičně prošel takříkajíc bez zbytečného rámusu (že strany rámu :) a vyzvedl si věci z rentgenového tunelu. Slečna od ochranky se zajímala o Milčiny kozačky od Ecca – a to tak, že jí je pochválila a zjišťovala značku (Ecco) a já se krátce na to slušně říznul o papír (papercut). :(

Vydali jsme se na gate G11, což byla celkem dálka. Cestou jsme fotili letadla na nočním letišti a až skoro u gate navštívili Dunkin’ Donuts, kde jsme posnídali - $12.46. Doufám, že tamní donuty byly "jen" letištní speciály, protože sice stály stejně, ale byly třetinové, než si pamatuji. K tomu jsme si s bráchou dali jejich dvacetiuncové kafe (skoro 600 ml) a Milka čaj. Skoro jsme to nestačili ani dopit, jak to bylo horké.

Boarding začal VIP - Business class, elite class atd, po nich jsme již byli na řadě my, sedící v přední polovině letadla (14. řada).

Sedadla v turistické třídě jsou tak blízko, že i já se koleny dotýkám sedadla před sebou. Vyslechli jsme si instrukce a zarolovali na runway. Během vzletu jsme čekali, kdy se ta A320 konečně rozpadne, ale zjevně jsme měli špatný odhad. :)

Pilot zahlásil, že bychom mohli přistávat se značným náskokem. Ne že by mi to vadilo ale - co to sakra je? Nabrat náskok 20 minut do Amstru, 60 minut do Newarku a 40 minut do Denveru?!

Objevili jsme na palubě "Free public wifi", ale nepodařilo se připojit. Již krátce po vzletu se pod námi začalo bělat.

Po několika desítkách minut začal palubní prodej a letuška hlásila "snacks for sale", což ale znělo jako "sex for sale" :). Poté se rozvážely nápoje. Milka zůstala standardně u vody, brácha si dál brusinkový džus, který byl nehorázně přeslazený, a já si dal kafe, které pro aerolinky připravil Starbucks.

Během letu se na zavěšených LCD promítal jakýsi film a já měl dost času dopsat deník až sem. Uff! :)

Na letišti jsme fotili terminál a podzemním vláčkem bez řidiče dojeli k terminálu, kde se vydávala zavazadla. Opět jsme je vyzvedli brzo a šli na autobus k půjčovně.

Jeden či dva nám ujely, do dalšího jsme nastoupili hned po jeho příjezdu, takže jsme si poseděli. Během dvou dalších letištních zastávek přistoupili tři další lidi, ale všichni tito vystoupili na zastávce pro členy Emerald Club, který je bohužel pouze pro USA a Kanadu. Druhá zastávka busu pro ostatní byla hned za rohem a nám dobře známá.

S bráchou jsme se jali zařídit auto a Milka byla vyslána na obhlídku vozového parku. Popovídala si na parkovišti se slečnou z obsluhy, a aby nemusela auta s náhonem na všechny 4 kola složitě hledat, rovnou si je nechala ukázat. Bohužel kvůli jednosměrné cestě jsme dostali na výběr pouze ze tří aut a nejlepším byl Ford Edge, hlavně kvůli tomu, že jako jediný byl 4x4.

Vyrazili jsme. První na řadě byl Walmart, ale protože jsme neměli od začátku zapnutou GPS, přejeli jsme sjezd z interstate a v opačném směru byla zácpa, tak jsme chvíli jezdili a snad po čuchu jsme dorazili k Burger Kingu, u kterého jsme stáli i posledně :).


Přes capitol státu Colorado (Denver je jeho hlavním městem) jsme dojeli kus zpět směrem k letišti do Walmartu, kde jsme nakoupili plný vozík všeho za $111.26.


Pak jsme přejeli do nedalekého hobbymarketu The Home Depot (jako „náš“ Hornbach), kde jsme se vyzbrojili proti štěnicím (Bed Bugs) a dále koupili fólií na lyže do auta – celkem za $29.00.


Následoval oběd v Carl’s Jr. (burger fastfood, chuťově trochu jako BK, ale méně výrazné), což jsme neudolali a hranolky šly s námi. Holt byla dost žízeň, a když je člověk napitý, tak mu jídlo nejede. Oběd stál asi $22.00.


Pokračovali jsme do Casa Bonita, mexické restaurace, která hrála hlavní roli ve stejnojmenné epizodě seriálu South Park. Stejně jako tematicky podobný South of the Border má nejlepší léta již zřejmě za sebou.


Ještě jsme skočili do Dollar Tree, ale protože jsem skučel, že mě tlačí boty, koupili jsme jen dárkovou tašku na sušenky pro Kiru za $1.08. Pak jsme se vydali zkusit štěstí do Sports Authority.

Na noze jsem měl velikost 11, potřeboval jsem 11 wide (široké) a měli 11.5 wide, což je rozhodně lepší než co jsem měl na noze. Na službách zákazníkům jsem vysvětlil situaci, oni zavolali manažera a ten mi oznámil, že to sice běžně nedělají, ale protože jsou boty v dobrém stavu a den staré, vymění mi je. Už chápete, co na těch Státech mám? :)

Milka s bráchou mezitím hledali pár dalších věcí, měli o moc větší výběr, než v NJ. Nicméně bez úspěchu. Goretexové lyžařské rukavice budeme muset koupit až doma, protože jsou tu snad ještě dražší než u nás. Milka objevila lyžařské kalhoty Spyder hodně podobné těm svým asi za třetinovou cenu, ale pro klid duše pak naštěstí zjistila, že mají jen poloviční vodní sloupec a prodyšnost.

V okolí měla být česká restaurace, tak jsme si ji jeli vyfotit, ale ona byla Broadway South a my byli Broadway North. Takže jsme zamířili do Nike Factory Outlet. Cestou jsme minuli „naši“ půjčovnu lyží, takže alespoň už žádná další okružní jízda.

Nike Store bylo v obrovském Mallu Colorado Mills, které stylem připomínalo nejvíce Letňany. U Nike si brácha za $10.88 koupil tenkou čepičku pod helmu a vydali jsme se ještě do dalšího Sports Authority na opačné straně mallu. Pro děti tu jezdil vláček, jako jezdí třeba v zoo!

Ve Sports Authority jsem byl už dost unavený, ale Milka s bráchou si po delším vybírání koupili každý jeden pár lyžařských ponožek v akci "buy one get one 50 % off" (kup jedno a druhé budeš mít o polovinu levnější) – oboje za $15.77. Viděli jsme lyžařské kalhoty Burton, které měly dokonalou imitaci džín. Bylo nám řečeno, že je to edice pro ZOH Vancouver. Vůbec všichni prodavači a pokladní jsou velmi milí, ochotní a přátelští. Američané takoví jsou, a byť je to spíše jen "na oko", pro mě jako zákazníka je to zážitek. Přes parkoviště jsme se vrátili do auta a vydali se do Breeze Ski Rental.

Již nás tam měli nachystané. Vyzkoušeli jsme několikery boty, a když konečně nějaké sedly, přesunuli jsme se k výběru lyží, hůlek a helem. Pozitivní bylo, že zvládali metrickou soustavu. Helmy nebyly zaplacené, tak bylo nutné doplatit $77.46 (pro 3 na 4 dny + daň). Vyskládali jsme celý zavazadlový prostor auta a vmanévrovali vše i s nově získanou lyžařskou výbavou zase zpátky.

Dojeli jsme do Georgetownu a za $72.41 jsme se ubytovali v nám známém motelu Super 8, kde máme pokoj 118. Zkusili jsme kritizované pivo Bud Light a bylo fakt dost divné, mělo výraznější chuť, než ta voda, co jsme pili u strejdy, a něco tam bylo moc špatně.

Brácha usnul po šesté (místního času), já o hodinu později (po zhlédnutí nové epizody seriálu How I Met Your Mother).

Podstránky