USA.QeX.cz

Silvestrovský NYC

Vstávali jsme až v půl jedenácté, protože příští noc bude na spaní složitější.

Převlékli jsme se a dobalili poslední zbytky. Já s bráchou jsme vyrazili na stanici metra Fulton St., která ale byla zavřená a nebyli jsme sami, koho to zaskočilo. Nikdo netušil, co se děje, ale ze zkušenosti z Prahy bych řekl, že jak začal sníh tát, nateklo jim do metra.

Zeptal jsem se tedy strážníka na radu a on nás poslal přímo na Chambers Street, kde staví linka metra A, která vede až k AirTrainu na letiště JFK, kde si auto vyzvedáváme.

Jednotlivé jízdné ukázalo $2.50 (předpokládal jsem něco jako přirážku ve svátek či rush hour), tak jsme doplnili MetroCard na $10.00, ale jízda stála $2.25, takže nám paďoch na kartě zbyl.

Metro jelo podle nedělního řadu a tak jsme si na to správné áčko počkali dobře čtvrt hodiny. Linka A se totiž před koncem rozvětvuje, takže nebylo možné skočit hned do prvního vlaku linky A.

Cesta trvala dost dlouho. V Brooklynu alespoň vyjel nad zem, takže jsme mohli obdivovat polorozpadlé domy zasypané sněhem, chudinské čtvrti, projecty (velké paneláky coby řešení nedostatku bytů pro chudší vrstvu, které se pak většinou zvrtly v Chánov) a obrovské hřbitovy.

Vystoupili jsme na stanici Howard Beach JFK Airport a za $5.00 (každý) si koupili lístek na AirTrain, obsluhující jak jednotlivé terminály letiště JFK, tak právě půjčovny aut a další zařízení. Protože terminál vrací maximálně $6.00, nedalo se požadovaných $9.50 dobít dvacetidolarovkou a menší jsme neměli. Zaměstnankyně metra mě poslala ke kolegyni, která mi za $5.00 prodala přednabitou MetroCard na tuto částku (právě pro použití v AirTrainu) a na naši původní kartu jsme dohodili $4.50, což jsme dohromady už dali. Z AirTrainu jsme vystupovali ve stanici Federal Circle.

V Nationalu jsme s mladým černochem řešili naší výpůjčku. Tentokrát je auto na mě. Zařídili jsme (pro jistotu) služby Roadside Plus, což je taková asistenční služba. Bohužel nebylo možné dopsat Milku jako dalšího řidiče bez její přítomnosti a potřebného podpisu, tak budeme muset do nějakého Nationalu ještě jednou. Jeho kolegyně nám pak na parkovišti dala vybrat mezi Dodgem Chargerem, Chevroletem Impalou a Chryslerem Cruiserem.

Nakonec jsme vzali Chargera, i když jsme o něj v mezičase málem přišli, protože se k němu nesádlili další příchozí, kteří si nakonec po svolení vybrali úplně jiné auto, než měli na začátku na výběr.

Sice nás asi sežere, ale je pohodlný, vypadá skvěle a výbavou, jakkoliv je mizerná, je srovnatelný s ostatními auty. Zase nemá teploměr a neměla ho ani Impala. To je nějaká nová móda?!?

Ještě jsem skočil vrátit tužku, kterou jsme na připraveném papíru zaškrtali škrábance atd. a už jsme jeli. Projeli jsme Brooklyn, jeli kolem Flushing Meadows (dějiště tenisového US Open) a na Manhattan vjeli po Brooklynském mostu.

Milka mezitím posbírala po pokoji, co jsme tam nechali (šampon, pěnu na holení...) a odevzdala kufry na recepci k uložení do speciální místnosti. Pak prochodila finanční čtvrť, došla na břeh East River, podle které šla na sever až za Brooklynský most a skrz China Town se vrátila k Brodwayi a pak zpět k hotelu. My jsme jí mezitím dali vědět Tam si ve Starbucks zakoupila za $4.95 jídlo a vrátila se do hotelu, kde jí byly po několika minutách vydány oproti lístečkům naše zavazadla. Když jsme parkovali u hotelu, Milka již s kufry čekala na recepci.

Naložili jsme kufry a vyrazili. Měli jsme hromadu času a, ačkoliv byl na programu Coney Island, raději ho nechám až těsně před odletem, protože to ráno máme odjíždět od tety, což nejspíše bude znamenat cca 6 hodin k zabíjení.

Hledali jsme nějaké Dunkin’ Donuts na snídani k obědu. U prvního se nedalo moc dobře parkovat, tak jsme to zkoušeli dál, kde byla situace lepší. Takže jsme jich vzali 6 za $??.??. Nemůžu si pomoct, ale mně ty koblihy opravdu přijdou menší...

Po silnici vedoucí podél západní strany Manhattanu jsme projeli třeba kolem muzea na letadlové lodí USS Intrepid, kde jsme byli v roce 2006 a od té doby prošlo renovací.

Naším cílem bylo známé divadlo Apollo Theatre v srdci Harlemu. Nechvalně známá čtvrť ale vypadá typicky newyorsky, pohybuje se v ní i spousta bělochů, Asiatů a různě přičmoudlých a celkově působí v pohodě. Je fakt, že NYC je zejména díky starostovi Guilianimu nejbezpečnějším městem v USA s počtem obyvatel nad 1 milion.

Nejbližší pobočka National Car Rental byla nám známá na 42. ulici, ale kvůli uzavírce okolí Times Square bychom se k ní nedostali. Nakonec jsme vybrali pobočku u letiště La Guardia, kterou jsme pohodlně našli i díky jejich právě parkujícímu mikrobusu, který přivezl klientelu z letiště. Formality jsme vyřídili, jediným překvapením bylo, že po Milce chtěli platební kartu. Na co? Zato údajně potřebný podpis po ní nikdo nechtěl.

Už se pomalu začalo stmívat, tak jsme se vydali hledat místo, kde zaparkujeme před naším výletem na Manhattan. Cestou jsme minuli restauraci Zlatá Praha, která je takovým nejčeštějším místem v New York City (nepočítaje konzulát a České centrum).

Pro přechod East River jsem vybral most Queensboro Bridge, takže jsme zaparkovali hned u něj. Přechod mostu byl nekonečný a jediným zpestřením byla lanovka Roosevelt Island Tram.

Byli jsme zhruba na úrovni jižního konce Central Parku, takže jsme se zorientovali snadno. Po Třetí Avenue jsme šli na jih (technicky jihozápad, protože Manhattan není úplně severo-jižně orientovaný, ale je našikmo). Lidí bylo docela málo.

Na večeři jsme se zastavili v McDonald's ($??.??) a při žvýkání svého Angus Burgeru jsem si uvědomil, že je to moje poslední jídlo toho roku. No co, když v USA, tak burger :). Chtěli jsme si nechat doplnit zdarma kelímky colou, ale systém "free refill" v této oblasti prostě nefunguje.

Zastavili jsme se v suvenýrech, kde Milka objevila různé značky (registrační značky aut, názvy ulic atd.) se jménem Kelly, takže jsme kočičákovi jednu ceduli koupili ($??.??) a pověsíme mu jí nad misky, aby bylo jasné, kdo že tam vládne :).

Přípravy na půlnoc u Times Square

Přešli jsme na Pátou Avenue a všimli si hloučku lidí. Byla to kontrola policií před vpuštěním do oblasti Times Square a podle všeho byly vyžadovány jakési pozvánky. Ale tuto informací nemám ověřenou.

Šli jsme zpátky na sever s tím, že na Times Square zkusíme nahlédnout nějakou Avenue či Broadwayí. Zavřené to bylo ale až do Central Parku, nějakých 10 ulic od náměstí. Tam se ukázalo, jak newyorská policie umí dělat chaos. Těsně před námi zavřeli přechod přes silnici, čímž jsme měli odříznutou předposlední cestu odtamtud a stalo se to tak slepým chodníkem. Jenže někdo vybrané skupinky pouštěl, další na to nechápavě zíral, třetí se je snažil zahnat zpátky...

Když jsme se dosyta pobavili a pochopili, že z toho už nic nebude, vrátili jsme se o ulici zpět a na dané místo došli jinudy. Dokonce jsme to obešli až do Central Parku, kam lidí také nepouštěli. Ale z jednoho místa tam bylo vidět na Times Square a díky rozhovoru nově příchozích jsem zjistil, že to kulaté světlo nad reklamou Toshiby je ona proslulá koule, která zatím seděla dole a poslušně měnila barvy, ale pak bude vyvezena po štangli nahoru a 10 vteřin před půlnoci začne být spouštěna dolů.

Nebýt cesty na Floridu a zatím dost mladé noci, asi bych na tom místě zakufroval. I když věřím, že tak v jedenáct už tam nebude naprosto k hnutí.

Vydali jsme se zpět k autu a prošli jednou naprosto čistou ulicí. Z pozorování jsme vytušili, že ulice se asi uklízí pouze když se tam něco natáčí, protože hromady černých pytlů s odpadky se vrší každý den a ne každý den je svoz. Některé hromady byly pomalu vyšší, než my. Tahle ulice ale neměla ani smítko, vajgl nebo tak něco.

Přes most jsme se vrátili k autu a vyrazili hledat místo, ze kterého si vychutnáme novoroční ohňostroj. Jedno takové jsem si již dopředu vyhlédl. Předtím jsme ale projeli Queens Boulevard a našli restauraci Wendys, která si coby McDowels zahrála v komedií Cesta do Ameriky.

Když jsme konečně zaparkovali přes vodu naproti budově OSN, měli jsme dvě a půl hodiny čas. Dvě jsme si v autě dali na odpočinek a pokusy o spánek před cestou na jih.

Po půl dvanácté jsme vyrazili na molo a udělali pár fotek Manhattanu. Minuty utíkaly a najednou zbývalo jen pár vteřin a pak...

Podstránky