Vstávali jsme už v 6:00, protože do Stowe Ski Resortu nás čeká ještě 40 minut jízdy. Snídaně, sbalení a vykopání se nám trvalo přes hodinu, protože bylo potřeba v našem sedanu rozvrhnout místo pro tři páry lyží. Našel jsem na stojanu leták Stowe resortu, ve kterém měla námi (mnou :) vybraná půjčovna slevové kupony.
Do půjčovny Pinnacle jsme dorazili kolem osmé. Změřili nám nohu a přinesli přezkáče. Milce vyhovovaly, ale moje byly vlhké a bráchovy malé. Moje druhé byly lepší, ale bráchovy druhé měly shrnutou vložku. Vzal si až třetí pár. Mezitím nám připravili lyže (Atomic) a hůlky. Ještě jsme poprosili o helmy a pak to šli nahoru zaplatit. Milka u pokladny objevila časopis Ski magazín, který v ČR odebírá a po kterém se sháněla už v Coloradu.
Za každého se platilo $32, což je v dané kategorii prakticky nepřekonatelná cena. Včera jsme platili $40 za horší sadu. Kromě peněz pro mě chtěli i platební kartu, kterou projeli imprinterem - kvůli krytí škody či krádeže z naší strany. Celková útrata včetně časopisů dělala $105.98.
Milka vymyslela rozložení věcí v autě, takže se to do něj kupodivu naskládalo všechno, byť bylo nutné mít něco na klíně.
Dojeli jsme na parkoviště, vybavili se a vyrazili k pokladně. Ta byla přímo ve spodní stanici kabinkové lanovky (vypadající jako kůlna). Koupil jsem skipasy ($267.00), opět s čárovým kódem, a postavili jsme se do fronty. "Vylepšení" kontroly skipasu pracovníky resortu spočívalo v pouhé vizuální kontrole data na skipasu, žádné čtečky či turnikety. Díky oddělené frontě pro jednotlivce se osmikabinky plnily skoro úplně.
Horní stanice byla v mracích a bohužel zase dost foukalo a jak jsme později zjistili, i ledovek bylo požehnaně. Druhý kopec, spojený s prvním kabinkou, byl celý na slunci a tak tam bylo tepleji. Ale hromada začátečníků zase ztěžovala manévrování na svahu.
Před dvanáctou jsme se šli ohřát a utratili krvavé dolary za jídlo. Milka si dala Grilled chicken pasta a mně přinesla čaj. Zaplatila $17.00. Brácha si pak došel pro jídlo taky. Na stolech sice bylo, že donesené jídlo a pití se nesmí, ale kdekdo to dělal a obsluha nevypadala, že by jim to nějak trhalo žíly.
Poté jsme ještě dvakrát sjeli druhý a třikrát první kopec a i stav sjezdovky nám dával najevo, že je čas zmizet. Ještě předtím jsme se ale v předposledním sjezdu stihli projet před aktivním sněžným dělem, takže jsme s Milkou vypadali jak sněhuláci.
Vrácení lyží opět probíhalo rychle a bezproblémově. Tady koukali na skluznici, ale ty škrábance nám odpustili :). Jen je zajímalo, jak jsme si to užili a jestli plánujeme v blízké době opět u nich něco půjčit, nejspíše kvůli slevě.
Narovnali jsme věci do kufru a vyrazili. Stavili jsme se u benzinky na záchod a omýt okna a světla, protože Američané solí na silnicích rozhodně nešetří.
Po šesté jsme přejeli most do Maine a v obcí Kittery se podle plánu otočili a zamířili na jih (Maine: checked! :). Toll jsme cestou platili celkem 3x - $1.00, $0.75 a $2.00. Večeřeli jsme v Burger King, severně od Bostonu, za $16.32.
Pak jsme pokračovali dál. Ještě jednou jsme tankovali a v deset jsme dorazili do New Haven, kde jsme za $72.79 ubytováni v motelu Super 8 v pokoji 212. Kufry jsme přebalili tak, abychom měli co nejméně zavazadel.