USA.QeX.cz

Vail

Vstávali jsme v 7 hodin, protože ve Vailu se lyžuje od 9. Měli jsme tak dost času na snídani (6:30-9:30), která byla lepší, než ta včera. Mírně sněžilo a v předpovědi bylo, že mohou napadnout 2-4 palce sněhu. Brácha se na chvíli zamyslel a omylem si nasypal cereálie do kafe :)

Při přípravách na lyžování brácha zjistil, že nemá skipas a ani hledání ničemu nepomohlo. Je fakt, že už včera říkal, že ho musí ztratit (nemá lyžařskou bundu a tak jeho zimní bunda postrádá kapsu určenou výhradně na skipas). Stali jsme se tedy svědky jeho prvního vzteku. Vydali jsme se do Vailu, přičemž cesta se prodloužila ještě o návrat pro jeho zapomenuté doklady.

Když jsme konečně dorazili do Vailu, byl docela problém najít místo k zaparkování. Nakonec jsme zamířili do podzemních garáží za $20/den. Holt Vail je jedním z resortů pro zbohatlíky.

V garážích jsme nazuli přeskáče, lyže hodili na rameno a vyrazili k lanovkám, u kterých by mělo jít zařídit bráchovi nový skipas. Venkovní pokladny byly všechny zavřené a tak jsme zkusili štěstí v přilehlé budově. Hned jsme byli na řadě a slečna za přepážkou ani nehnula brvou a už tiskla nový skipas. Jen chtěla vědět jméno.

Poté jsme vyrazili na kopec. Kvůli/díky padajícímu sněhu byla většina sjezdovek neupravených, ale na rozdíl od lyžování v prašanu v Evropě to zde nedělalo větší potíže. Nikdy před tím se mi nestalo, že bych na sjezdovce vyjížděl vlastní stopu a zde to bylo v řadě případů. Troufli jsme si na nejtěžší sjezdovky (značené černým diamantem = kosočtvercem, takové naše těžší červené, někdy ale i ostřejší černé), na kterých jsme zpravidla bývali sami.

Sněžilo hodně, což dělalo problém mým slunečním brýlím, které jsem bral místo lyžařských, protože jsem v podobných lyžoval řadu let. Teď se mi ale zoufale mlžily, takže v nich nebylo nic vidět a kvůli padajícímu sněhu bez nich také ne. Takže jsme sjeli do Vail Village sehnat lyžařské brýle. Ve druhém obchodě měli jedny za $34, což bylo přijatelné (obvyklá cena $50 - $60, našli jsme i za $160), které mi dobře padly a díky oranžovému sklu dobře fungovaly v mlze.

Sjeli jsme pár dalších sjezdovek a skončili na dvoudiamantové (nejčastěji taková naše černá), která byla neupravena a plná boulí. Nahlédli jsme i na extrémnější větev, což snad ani nemohla být sjezdovka, protože vedla prakticky lesem, navíc skoro svisle a začínala snad seskokem ze skály.

Před druhou jsme se zastavili na odpočinek a sušení. K dispozici bylo třeba pítko i s plastovými kelímky. Popovídali jsme si s paní, která byla v Praze už 3x.

Sjeli jsme si ještě pár sjezdovek a už se blížila půl čtvrtá, kdy končí provoz areálu. Sjeli jsme tedy zpět k pokladnám, naložili lyže na ramena a odploužili se k parkovišti. Minuli jsme sochu sedícího Einsteina, ze kterého někdo pomocí napadlého sněhu udělal takříkajíc pořádného chlapáka ;-).

Parkování v garáži mělo tu výhodu, že tam nepadal sníh, nefoukal vítr a i teplota byla příznivější. Při průzkumu auta jsme u rezervy pod zavazadlovým prostorem našli ještě nerozbalený manuál k autu. Očistili jsme lyže a přeskáče, naskládali to do auta a vyrazili zpět do hotelu.

Cestou stále sněžilo a pěkně to klouzalo. Američané totiž prakticky neznají zimní pneu a jezdí na, jak oni říkají, "univerzálkách". V praxi to mohou být tak letňáky s hlubším dezénem, protože na sněhu se chovají tragicky.

Možná i díky tomu byl druhý směr Interstate uzavřen policií. Ostatní řidiči se ploužili 30 mph (50 km/h), v úseku byla povolena rychlost 65 mph.

Cestou jsme se zastavili rozměnit stodolarovky v bance, protože obchodníci je obvykle nepřijímají. Zastavili jsme proto u 1st Bank, já vzal 14 stodolarovek a vyrazil dovnitř. Najednou jsem si připadal jak ve filmu „Chyť mě, když to dokážeš“ ve scéně, kdy si Frank Abagnale vybírá, u koho zkusí proměnit svůj falešný šek. Přepážky byly totiž podobné.

Šel jsem k pánovi jménem Caleb, který zjistil, že stodolarovek je 15 a v pohodě mi za ně dal padesátky, dvacky a desítky. Přepočítat takový fascikl bylo docela složité, ale podařilo se :) Mezitím se hladová Milka stavila v Denny's, což je ale takový kříženec fast foodu a restaurace, takže nepochodila.

V motelu jsme dali usušit věci, převlékli se a vyrazili najít něco k jídlu. Skončili jsme v Burger Kingu, ale ceny nás nemile překvapily. Byly dost podobné, jako u nás, Whopper Jr. za dolar se nekonal, ale zůstali jsme a objednali si to, co u nás v nabídce není. Moje bylo dobré, ale malé; bráchovo bylo velké, dobré, ale ne tolik. Celková útrata byla $16.55.

Dojeli jsme zpět do motelu a dívali se na Finding Nemo a soutěž Hole in the Wall. Spát jsme šli krátce po deváté.

USA.QeX.cz

Vail

Podstránky

Sousední stránky