USA.QeX.cz

WDW

Vstávali jsme v 7:45, oblékli se a šli na snídani. Poté jsme se přesunuli do auta a vyrazili na krátkou cestu na parkoviště u Magic Kingdom. Parkovné stálo $14. S úžasem jsme koukali, jak řidiči poslušně a hlavně v jakém tempu a pravidelných intervalech najíždejí na svá parkovací místa.

Z auta jsme přesedli do vláčku, který nás odvezl k pokladnám. Máme dvoudenní „hopper passy“, s možností libovolného přesunu mezi všemi čtyřmi parky, celkem za $690.12. Před námi byla skupinka, které to trvalo snad pět minut, my byli pryč ani ne za minutu.

Nastoupili jsme do monorailu, který akorát přijel a skrz hotel Contemporary Resort jsme projeli až k Magic Kingdom.

Nejprve nám zkoukli zavazadla (žádná nemáme :) a o kousek dál se do turniketu strčil lístek a spároval s otiskem (levého) ukazováčku.

Magic Kingdom

Po Main Street U.S.A., kde se tyčil vánoční stromek (celý park je stále ve Vánočním hávu, v což jsem doufal, juchů) a kolem řady obchůdků jsme došli do části Tommorrow Land. Tam jsme si vyřídili FastPass pro atrakci Buzz Lightyear Shooting Range (nemusíme čekat standardní frontu, je to zdarma a stačí dorazit ve stanoveném hodinovém rozmezí). Pokračovali jsme na vesmírnou horskou dráhu Space Mountain.

Čekací doba byla 10 minut, což docela sedělo. Urval jsem místo vpředu (pravděpodobnost 1:6, nic světoborného :) a byl to zajímavý zážitek. Celá dráha je ve tmě, absolutně není znát, kam to pojede a všude kolem jsou světýlka coby hvězdy. Bylo to divočejší, než jsem si pamatoval, což je pro nás samozřejmě dobře.

Pokračovali jsme na Buzz Lightyear Ranger Spin, kde jsme použili FastPassy a nemuseli čekat desítky minut. Na atrakci se sedí ve vozíku, který jede kontinuálně vpřed a lze jím otáčet. Vozíky jsou pro dva a oba mají k dispozici pistoli, kterou se snaží strefit se do terčů po cestě. Za zásahy se počítá skóre, které se zobrazuje na displeji u každého místa ve vozíku. Mířit lze pomocí červené světelné tečky, kterou pistole označuje místo, kam bylo vystřeleno.

V lokalitě se nachází otáčivé divadlo s roboty Animatronics, nazvané Carousel of Progress. Otáčí se na pět části: první je vchod/východ, druhá 20. léta, pak 40. léta, následují 60. léta a pak taková trošku nevydařená směsice 80. léta/současnost/budoucnost (třeba lyžařské přeskáče coby vánoční dárek jsou tak z 80. let). Je to Milčina oblíbená atrakce a musím s ní souhlasit.

Pokračovali jsme k dalším vytipovaným atrakcím, ale protože jsme šli po paměti, došli jsme jinam, než jsme potřebovali, a museli se vracet.

Ačkoliv to nebylo v pořadí, prošli jsme kolem atrakce It’s a Small World a rovnou na ní šli. Jezdí se na poklidných lodičkách skrz haly, ve kterých tancující a zpívají panenky. Každá hala symbolizuje jeden kontinent a není to sice naše kategorie, ale jednou za pár let se to dá :).

Hned poté jsme se vydali do strašidelného domu Haunted Mansion, což je neporazitelný soupeř ve své kategorii. Díky důmyslným trikům tam lze vidět duchy, létající předměty a plno dalších strašidelných zajímavostí. Bohužel nic z toho prakticky nelze vyfotit :).

Došli jsme k "důlní", či spíše zlatokopecké, horské dráze Big Thunder Mountain RailRoad a zařídili si FastPassy.

Měli jsme asi hodinu čas, tak jsme zašli na Pirates of the Carribean. Je to jako It’s a Small World, akorát s tématikou pirátství, Jackem Sparrowem, Dowy Jonesem a dalšími. O atrakci jsem věděl, ve 2006 jsme na ní ale nebyli, tak jsem během roku pilně koukal na Piráty z Karibiku, když je vysílali :). Vyplatilo se, chytal jsem se.

Pak došlo mezi Milkou a bráchou k asi největší neshodě za dobu našeho pobytu, když si brácha chtěl vyrobit lisovaný peník, ale neměl ho a Milka mu nechtěla dát ani jeden ze tří svých 3 týdny schovávaných nových peníků z roku 2010 a místo toho mu nabídla jiný. On se naštval a nejdřív s nikým nemluvil a pak nadával.

Byl hlad a tak Milka mezitím koupila 2 Corn Dogy (brácha nechtěl) za $8.50. Chutnal stejně jako ten, který jsem měl od tety, a to byla škoda :). Nechutnal mi. S bráchou jsme se na jeho přání dohodli, že se sejdeme v devět večer u auta, takže dostal $20.00 hotovosti na nákupy.

Došli jsme k Big Thunder Mountain RailRoad, kde jsme s Milkou dojedli Corn Dogy. Brácha tam trochu zmateně postával před vstupem, takže když jsme vyrazili použít své FastPassy, přidal se k nám. Za chvíli jsme už seděli ve vláčku a ujížděli zatáčkami a padáky dolů.

Poté jsme se vrátili do Tomorrowlandu na PeopleMover, což má být představa Walta Disneyho o dopravě budoucnosti, která se ani po 50 letech neujala. Z vozíků se ale dá výborně fotit a vede skrz atrakce v dané lokalitě, takže nakonec to bylo fajn. Vozíky byly otevřené a vítr nás pěkně chladil.

Vrátili jsme se k ikonickému zámku Cinderellas Castle, kde jsme se vyfotili. Zrovna se před ním odehrávala nějaká parade (průvod s alegorickými vozy a oživlými Disneyho postavičkami).

Došli jsme do obrovského obchodu se zbožím s Disneyho tématikou (vařečky, knihy, oblečení, DVD, jídlo, hračky...) a před 13:00 zamířili k nedalekému holičství, kde měli vystupovat Dapper Dans - pěvecké kvarteto z holičství (barbershop quartet), které jsem hrozně chtěl vidět, přesněji tedy slyšet. Ale akorát tam projížděl konec přehlídky. Napadlo mě skočit se podívat na Main Street a byli tam a právě zpívali první písničku. Bylo to lepší, než jsem čekal, kromě zpěvu, pohybu a stepu to byla i sranda. Navíc se doprovázeli na zajímavé nástroje (Deagan Organ Chimes), kdy každý z nich měl v ruce jeden akord, takže vlastně jakoby jeden tón (4 lidi x 2 ruce = 8 tónů = oktáva) a fakt nechápu, jak to zvládli :).

Milka mezitím byla nejprve ve stínu a pak zapadla do obchodu se suvenýry, kde koupila za $11.03 tři samolepky na auto – mně, sebe a Kellyho. Po vystoupení jsme zašli na parní vláček kolem parku Magic Kingdom, ale PeopleMover byl lepší. Tohle bylo spíš jak exkurze po různých druzích stromů :).

Objeli jsme kolo se dvěma zastávkami a vystoupili tam, kde jsme nastoupili. Zamířili jsme z parku na monorail, který nás odvezl k parkovišti. U auta jsme se občerstvili, zanechali tam nadbytečné věci a oděvy a jiným monorailem dojeli do dalšího parku, Epcotu. Bohužel po srážce monorailů v, tuším, roce 2009 se už nesmí sedět vepředu.

Epcot

Hned jsme zamířili na atrakcí Mission: Space a zřídili si FastPass. Do fronty jsme si stoupli na Test Track. Téma atrakce je testování nově vyráběných aut a do takového nás po více než hodině posadili (na mou prosbu dopředu, já na místě řidiče) a vyrazili jsme na testovací dráhu, neboli Test Track.

Po testech jízdy do kopce, testu tlumičů, testech ABS, klimatických testech a já nevím čeho všeho ještě jsme vyrazili na finále v podobě okruhu, kterým jsme frčeli stokilometrovou rychlosti. Ale pak jsme zpomalili a jeli krokem a ve superklopené zatáčce, určené pro 100 km/h, jsme zastavili a několik minut stáli. Bylo to fakt nepohodlné, nebylo pořádně čeho se chytit. Pak jsme se rozjeli, ale hned zase brzdili, protože byl konec. Ani fotky nefungovaly, místo ksichtu bylo jen černo v rámečku.

Zaběhli jsme pro FastPassy na atrakci Soarin, ale všechny už byly na dnešek rozdány. Milka si mezitím pořídila gumový hamburger ($2.08) a čekala na nás u atrakce Mission: Space, kam jsme za ní pak došli.

Jedná se o simulátor letu na Mars s posádkou čtyř členů, jejichž role a úkoly jsou rozdány před samotným vstupem na atrakci. Já byl navigátor a pilot (neměli jsme čtvrtého), Milka byla velitel (commander) a brácha inženýr. Během letu má každý za úkol ve stanovenou chvíli zmáčknout tlačítko a pak v další chvíli druhé. Úžasné je to, že atrakce generuje přetížení, takže start, gravitační prak nebo stav beztíže byly reálnější.

Pak jsme šli čekat na Soarin, kde jsme v 2006 také nebyli. Tentokrát je to simulátor letu na kluzáku. Opět jsme čekali přes hodinu, ale čekání nám krátily interaktivní hry na čtyřech velkých plátnech. Skupina před plátném stojící měla za úkol provádět určité úkony rukama či tělem, které snímače přenášely na akci na plátně.

V atrakci Soarin se sedí ve třech řadách na velikém rameni, které se na začátku atrakce zvedne, takže tři řady již nejsou za sebou, ale pod sebou. Na velké plátno jsou pak promítány různé výjevy a celý zážitek je umocněn i čichovými vjemy (při přeletu nad pomerančovými plantážemi jsou cítit pomeranče).

Ještě jsme měli čas a tak jsme zašli na Spaceship Earth, což je poučná atrakce o historii lidstva. Pak jsme se vydali na cestu zpět do Magic Kingdomu.

Monorail na parkoviště nám ujel před nosem a ten z parkoviště do Magic Kingdom taky. Začátek přehlídky Main Street Electric Parade jsme tak nestihli, ale většinu jsme viděli.

Pak jsme zaútočili na obchod se suvenýry, ale nic jsme nekoupili. A protože do ohňostroje zbýval ještě čas, prošli jsme příbytek na obrovském umělém stromě Swiss Family Treehouse. Z vrcholku máme krásné fotky osvětleného Magic Kingdomu.

Došli jsme zpět na vytipované místo a za několik minut začal zámek Cinderellas Castle postupně měnit barvy nasvícení, víla odletěla, začala hrát hudba a objevily se první rachejtle. Disney má v logu zámek s hvězdou letící přes něj a tento motiv se v průběhu ohňostroje objevil několikrát. Synchronizace s hudbou byla samozřejmostí. Bohužel je situován na diváky z Main Street, takže jsme to měli trochu z úhlu. Jinak má být ohňostroj Wishes (přání) přímo nad zámkem.

Po úchvatném finále se tisíce lidí snažily dostat z parku lodí či monorailem na parkoviště. My zvolili monorail a kupodivu pohltil fakt dost lidí, takže jsme nijak extra dlouho nečekali. Brácha, který se nám v davu ztratil, už čekal v autě a žádná obávaná zácpa se nekonala.

Na večeři jsme se cestou do hotelu zastavili na kuře v Chick-Fil-A ($18.78) a úspěch se opakoval. Fakt moc dobré.

Spát jsme šli asi v půl jedenácté.

Podstránky