USA.QeX.cz

NYC

Vstával jsem v šest hodin, protože se strejda nabídl, že nás sveze do New Yorku, přesněji tedy do Jersey City na PATH. V půl sedmé se strejda zeptal, jestli jsme ready, ale Milku jsem ještě nechal spát, tak jsem ji šel vzbudit. Strejda mezitím vyvenčil psy. Během 15 minut jsme seděli v autě, strejda nám ještě dal všechny možné kontakty, včetně svého BlackBerry (takový lepší pager, na který lze zaslat e-mailovou zprávu), co kdyby.

Zase do NYC

Cesta probíhala klidně, byli jsme poměrně utahaní :) I strejda se divil, že jsme nějací tiší. Jeli jsme opět v „rush hour“, neboli v dopravní špičce. Ta se zde vyznačuje tím, že jede sice velmi mnoho aut a občas se zaseknou, ale pořád se to plynule hýbe. Je to způsobeno automatickými převodovkami a tempomaty („cruise control“), mezi automobily je navíc mezera tak 2 metry.

Něco málo po osmé jsme byli na křižovatce, kde si během stání na červené na semaforu strejda všiml vchodu do PATH. Nechtěli jsme ho více zdržovat, tak nás zhruba v 8:15 na čekačce pro taxíky vysadil. U vchodu do metra ve stanici Grove St. jsme od mužíka černé pleti dostali deník Metro a zapadli do podzemky. Doplnili jsme MetroCard dvěmi dolary (celkem $3.40), tedy tak akorát abychom měli na cestu na 33rd, a prošli turnikety.

Flatiron Building

Protože jsme měli čas před otevřením USS Intrepid (muzeum letectví a kosmonautiky umístěné na letadlové lodi), vystoupili jsme z PATH o něco dříve a došli na křižovatku 23rd Street, 5th Avenue a Broadwaye k Flatiron Building, jejíž správný název je Fuller Building.

Půdorys této pozoruhodné budovy Flatiron Building, nazývané česky též „žehlička“, tvoří pravoúhlý trojúhelník a její zdobená fasáda ve stylu Beaux-Arts je o třídu hezčí, než fasády okolních domů. Mezi silnicemi se nachází ostrůvek (vzhledem k velikosti spíše „ostrov“), ze kterého je možné budovu krásně a pohodlně vyfotit (není nutné fotit z přechodu za chůze).

Pokračovali jsme po Broadwayi směrem od Flatiron Building – na sever. Zastavili jsme se v Dunkin' Donuts na snídani, kde jsme si dali každý jeden donut po dolaru a dohromady pití za $1.89 (celkem $4.05). Na 34rd Street jsme zahnuli vlevo a po chvíli prošli kolem Madison Square Garden, nyní již kolem její kulaté části, která je rozhodně známější, než vysoká budova, u které jsme byli předtím.

USS Intrepid Sea, Air & Space Museum

Zahnuli jsme směrem k vodě, podél které jsme po pěší zóně pokračovali asi kilometr až k USS Intrepid Sea, Air & Space Museum, kotvícím u Pier 86. Ještě pár minut zbývalo, tak nebylo spěchu. Byli jsme vyfoceni na zeleném pozadí před záchranným kruhem a čekali na otevření muzea v 10:00. Kupodivu bylo u vchodu jen pár lidí.

Po otevření vstupních dveří jsme po vpuštění nečekaně prošli detekčním rámem a nechali si jako obvykle prohrabat tašky. Přistoupili jsme k nevytížené slečně pokladní u pultíku a koupili vstupenky – plná cena byla $16.50, nicméně jsme měli kupón na slevu, který jsme pořídili včera v infocentru. Slečna nebyla úplně v obraze ohledně nějakých slev a po poradě s kolegou vedle něco nabušila do počítače, zkasírovala mě a kromě dvou vstupenek nám podala i žluté gumové náramky, kterými se „kastují“ návštěvníci na děti, dospělé a lidi se vstupem do kina IMAX. Částka neodpovídala mé představě, ale počítal jsem s tím, že jsem platil plnou cenu. Až o hodně později jsem zjistil, že jsme platili ještě méně, než činila sleva na kupónu, snad dětské vstupné či co ($10.80 za osobu, celkem $21.60). Pravděpodobně neměli v systému tento druh slevy a po poradě usoudili, že těch pár dolarů rozdílu mezi slevou a dětským vstupným je nevytrhne.

Ocitli se na hlavním molu, odkud bylo možné vydat se na samotnou letadlovou loď, na ponorku Growler nebo na Concorde.

Concorde

Milka chytře rozhodla jít nejprve do útrob nadzvukového dopravního letadla Concorde, který je součástí muzea teprve pár let. Možná taky proto, že to bylo to jediné, co ji tady pořádně zajímalo :) Každopádně jsme v Concordu byli sami a máme tak super fotky. Do kabiny pro cestující se vstupovalo zadními dveřmi, část kabiny ještě více na zádi letadla byla přepažena, aby se do ní nemohlo vstupovat. Při přecházení do přední části byly sedačky pod plexisklem, kvůli nenechavým návštěvníkům (v zadní nepřístupné části plexisklo nebylo). Sedadla byla stylově upravena, některé stolky byly sklopeny a byly na nich naaranžované dobové noviny, letenky a další relikvie.

Úplně vepředu pak bylo možné nahlédnout do kabiny pilota, což ale vyžadovalo přehlédnout nejméně čtyři metry, takže toho člověk na přístrojích moc nevykoukal. Počkali jsme, až přejde pár starších lidí, a prošli Concorde ještě jednou. Je to opravdu pozoruhodný stroj.

USS Growler

Druhá na pořadí byla atomová ponorka USS Growler, SSG 577, což je jediná nepoškozená strategická ponorka, s možností nést jaderné zbraně, přístupná veřejnosti. Před vstupem do útrob samotné ponorky se vytvářejí skupinky asi tak dvaceti lidí, kteří obdrží průvodce. Nejprve je ale nutné projít takovou testovací „dírou“ ve velikosti průchodů v ponorce, aby se nějakému objemnějšímu návštěvníku nestalo, že by jim to tam ucpal.

Prohlídka trvá asi patnáct minut (řekl bych spíš pětadvacet, ale náš průvodce byl dost ukecaný, resp. jsme měli ve skupince jednu až moc zvědavou paní). Začíná se nahoře, pak se jde dolů a pak zase nahoru :) Cestou je vidět několik komor torpédometů, ubikace posádky, velín, strojovna, kuchyně a jídelna, sociální zařízení atd. Nechybí samozřejmě ani takové věci, jako periskop, nebo průlezy. Překvapilo mě, že postele jsou opravdu všude, včetně pár stop přímo od torpédové komory. Zaujala mě také šachovnice vylisovaná do jídelního stolku. Všechny doplňky byly dobové, tedy odhadem tak 40 - 50 let staré. Průvodce se nás pak zeptal odkud jsme a tak jsme hodili krátkou řeč. Nabídl se, že nás vyfotí, s čímž jsme samozřejmě souhlasili.

Letadlová loď

Po ponorce jsme již zamířili na palubu letadlové lodi USS Intrepid. Uvítal nás lodní zvon a první expozice. Nedaleko vchodu do kina IMAX v levém zadním rohu se nacházel koutek připomínající teroristické útoky dne 11. 9. 2001. Kromě popisu události a několika figurín záchranářů, panoramatu Manhattanu a sochy svobody oblepená vlajkami USA byl ve skleněné krychli k vidění autentický zbytek okna z letadla, které naletělo do severní věže WTC, včetně dobových novin „Daily News“. Na zdi byly pod sebou ručičkové hodiny ukazující v kolik hodin se co přihodilo. Je vidět, že tento den si Američané a především Newyorčané připomínají poměrně často.

Podpalubí dále obsahuje spoustu informací o samotném Intrepidu, bombardér z období Druhé světové války „TBM Avenger“ a další důležité letouny z doby Vietnamské války (např. A4 Skyhawk, přesdívaný „Heinemann’s Hot Rod“ po svém designérovi Edwardu Heinemannovi).

Navštívili jsme expozici kamikaze. „Michael Stern Hall“ byla uzavřená z důvodu přípravy pořádání soukromé akce. Nakoukli jsme i do uzavřené místnosti s expozicí řádu purpurového srdce. Koukali jsme na nejrůznější expozice ukazující hrdinství amerických vojáků v průběhu různých válek, kde se Spojené státy více či méně angažovaly. Sedl jsem si do helikoptéry Bell 57, s jakou létají v seriálu MASH. Po pár minutách jsem měl z tvrdého sedátka dřevěné pozadí. V expozici nemohlo chybět ani sousoší na motivy proslulé fotografie, zachycující vztyčování Americké vlajky na Mt. Suribachi (Japonsko) v boji o Iwo Jima během druhé světové války dne 23. 2. 1945.

Ve druhém podpalubí je restaurace McDonald's, sociální zařízení a modely bitevních lodí.

Letadlová loď USS Intrepid aktivně a velmi úspěšně působila během druhé světové války (rok 1943) a je ze třídy Essex. Účastnila se i misí během Vietnamské války a Studené války a vyzvedla z moře astronauty modulu Gemini 3. Dosloužila v roce 1974 a muzeem je do roku 1982; od roku 2005 jako Intrepid Sea-Air-Space Museum. Pár měsíců po naší návštěvě se Intrepid na dva roky přemístil do doků, z důvodu rekonstrukce.

Na palubě se pak nacházejí stíhací letouny, vrtulníky a helikoptéry. Mezi stíhačkami nechybí Air Force F-16 Fighting Falcon, A-12 Blackbird (své doby ve službách CIA), Navy F-14 Tomcat nebo jediná stíhačka s možností vertikálního startu – AV-8A Harrier. Mezi známé bitevní vrtulníky můžeme zařadit dva exponáty řady Cobra, které si ještě velmi dobře pamatuji z již prehistorické počítačové hry „Gunship 2000“. Každý z těchto exponátů má u sebe ceduli s popisem, fotkami a nejdůležitějšími parametry.

Nezapomněli jsme se podívat na samotný můstek letadlové lodi, odkud byl krásný výhled na Manhattan. Dokonce jsme narazili na eskalátory, které vedly do přízemí.

Při odchodu, to už hodiny ukazovaly zhruba 12:30, jsme si prohlédli dvoupatrový obchod se suvenýry, koupili fotky ($20.00) a pohled s Concordem za $1.05. Viděli jsme skupinu děti a mládeže v tričkách „NYPD“, jak na plácku (v tomto případě buzerplácku) dělají pod dozorem svých „nadřízených“ kliky. Nezapomněli jsme vylisovat Souvenir penny s motivem nadzvukového dopravního letounu Concorde.

Na cestě k východu jsme prošli kolem tanku M-60 s bílou pěticípou hvězdou, kolem kusu Berlínské zdi, dvou děl, fragmentu WTC a obrovského lodního šroubu.

Cesta do Central Parku

Po rozloučení s Intrepidem jsme pokračovali opět do Central Parku, protože jsme včera objevili ještě pár věcí, které stojí za pozornost. Slunce již naplno ukazovalo, co si pro nás na dnešek připravilo, takže jsme cestu vybírali především podle stínu a podle toho, který semafor právě hlásil zelenou (bílou :). Prošli jsme kolem Worldwide Plaza, dorazili na osmou avenue, kde jsme obdivovali Hearst Tower (mrakodrap od Lorda Normana Fostera, složený z velkých trojúhelníků) a protože bylo již poledne, stavili jsme se na oběd u McDonald's. Koupili jsme dvě menu č. 2, což není nic jiného než dva cheeseburgery, střední hranolky a cola za necelých $5.00 (bez dně, resp. tax). Rozhodli jsme se to spořádat až v Central Parku.

Central Park

Na náměstí Columbus Circle u jihozápadního rohu Central Parku jsme dorazili zanedlouho. Mrkli jsme na mapu a naplánovali cestu Central Parkem na sever k 72nd ulici, kde se nachází Dakota House, kde bydlel před svou smrtí John Lennon s Yoko Ono (ta tam bydlí stále). Před samotnou výpravou jsme se ještě usádlili na nejbližších volných lavičkách, které se nacházely ve stínu (což byla kritéria vyžadující asi tak deset minut hledání :). V poledne totiž vyběhnou maníci z okolních kanceláří, koupí si něco k jídlu a pak si jdou do Parku oběd sníst.

Po našem stylovém obědě jsme vyrazili po West Drive a Bridge Path, směr Dakota House. Central Park má hlavní výhodu – cesta v něm ubíhá opravdu nesrovnatelně rychleji, než po ulicích. Je pořád na co se koukat, nezdržují žádné přechody pro chodce a cesta je téměř pořád ve stínu, takže se dá přidat do kroku.

Kdyby si Milka před mostem Pifstone Arch nevšimla, že jsme již na „jednasedmdesáté“, asi bych pokračoval až do Harlemu :) Po cestičce vysypané mulčem (podle mého k tomu určené) jsme vystoupali pár metrů vzhůru na úroveň ulice a vyšli přímo před Dakotou, nacházející se na protější straně silnice.

Dům je to hezký a starý. Navrhl jej architekt Henry Janeway Hardenbergh, který také navrhl hotel Plaza, a stavěn byl v letech 1880-1884. V té době to byla na tomto místě jediná stavba, nyní tvoří roh ulic 72nd Street a Central Park West), ale je to „jenom“ dům. Slouží jako apartmány, takže žádné muzeum nebo pamětní deska se nekonají. To mě trochu udivilo, když atentát na Lennona, spáchaný 8. 12. 1980 Markem Davidem Chapmanem, byl proveden přímo před Dakotou. Kromě Lennonových v Dakotě dále bydleli např. Paul Simon nebo Leonard Bernstein.
Mark Chapman (narozen 10. května 1955 v Texasu) je označován za bláznivého fanouška. Aby také ne, když mu John Lennon zhruba 6 hodin před svou smrtí podepsal album „Double Fantasy“. Nyní si Chapman odpykává dvacetiletý trest v Attica State Prison, nedaleko města Buffalo, NY. Čtyři dosavadní pokusy o podmínečné propuštění byly zamítnuty. Na spousty nenávistných dopisů nebo jiných projevů nenávisti si již zvykl.

Pokračovali jsme směrem na východ, kde se ve Strawberry Fields nachází „Imagine Mosaic“ – pomník Johna Lennona. Je poznat již z dálky (pokud dohlédnete skrz vegetaci), protože se kolem něj nachází spousta lidí, sedících na lavičkách podél kruhového náměstíčka. Pomník byl nádherně doplněn lístky z růží po obvodu, znakem hipís z jiných květů a jahodovými písmeny „J“ a „L“ kolem nápisu „Imagine“. Na lavičce seděl mimo jiné chlápek, který vypadal, že prodává květy na doplnění památníku.

O kousek dál do útrob Central Parku je pamětní deska z roku 1985 s názvy všech mírumilovných zemí, nechybí samozřejmě ani „Czechoslovakia“ a textem „Imagine all the people living life in peace“.

Trochu jsme si zašli, abychom vyfotili Bow Bridge, a u informací požádali o mapu. Byla spíše pro sportovce, takže místo zajímavých míst v ní byly popsány vzdálenosti joggingových tras. Naštěstí jsem měl chabou mapu vyfocenou z displeje notebooku, takže jsme nakonec podél Skates' Road došli k Dairy (infocentrum) a k Playmatec Arch, což je most, kde se podle mého včerejšího bádání natáčela scéna z filmu „Sám Doma 2: Ztracen v New Yorku“. Kolem Wollmann Rinku, kde se nebruslilo, ale bylo tam plno atrakcí pro děti (platilo se vstupné, takže dovnitř jsme nešli), jsme došli ke Gapstow Bridge, dalšímu známému mostu. Nakonec jsme podle Pondu došli až na Grand Army Plaza, kde jsme pokračovali na východ.

Roosevelt Island Tram

U hotelu Plaza jsme se vydali ještě dále na východ směrem k lanovce Roosevelt Island Tram. Vede na ostrov Roosevelt Island, na kterém kdysi Američané postavili veliké haly, do kterých pak stěhovávali lidi s morem. Po několika ulicích jsme ji viděli, ale stanice byla za plotem, kde evidentně probíhala rekonstrukce, ale vypadalo to, že už se na ní nepracuje. Tak jako tak lanovka nejezdila, byla zaparkovaná ve stanici, ale stále zavěšená na laně. Nebylo moc míst, ze kterých byla kloudně vidět, resp. míst, ze kterých by se dala kloudně vyfotit.

Metrem na Lower Manhattan

Po několika pokusech o fotku lanovky ze všech stran jsme vyhledali nejbližší vchod do metra, nyní již poctivého newyorského, pod správou Metropolitan Transportation Authority (MTA). Po East 60th Street jsme došli na 59th Station. Doplnili jsme peníze na Metrokartě ($5.10) a vstoupili na stanici. Metro přijelo za chvíli. Bylo o moc hezčí, než PATH, asi také novější, ale rozhodně dražší. Jedna cesta stála $2.00 Pár vteřin po vjetí do tunelu si Milka všimla, že LED displej ukazuje jinou zastávku, přesněji tu více na severovýchod. Bohužel měla pravdu. Původně jsme toho chtěli využít a podívat se na 100th Street, ale před 77th jsem to utnul s tím, že se nám krátí čas. Proto jsme vystoupili, dobili kartu (zase) investicí dalších $4.00 do transportu na Lower Manhattan (za blbost se holt platí) a vydali se tentokrát již mnohokrát ověřeně správným směrem.

Některé stanice, mající více kolejí, obsahovaly mnoho tenkých sloupů. I těch jsem si v nějakém americkém filmu všiml (většinou souprava metra drtila tyto sloupy během svého vykolejení a následném pohybu po boku, typicky třeba ve filmu Nebezpečná rychlost). V každé stanici se ozývalo zajímavě intonované hlášení „Stand clear of closing doors, please“. Hlášení stanic je samozřejmostí, stejně tak jako klimatizace nebo mix bělochů, černochů, asiatů a míšenců, katolíků, protestantů, židů či muslimů.

Lower Manhattan

Z metra jsme vystoupili na konečné („Brooklyn Bridge“), kousek od City Hall (radnice) a Tweed Courthouse. Pokračovali jsme kolem mrakodrapu Woolworth Building a dále po silnici na jihovýchod, do kostela svatého Pavla (St. Paul's Chapel) s přilehlým hřbitovem. Kostel je i po pěti letech v pietním duchu, všude jsou vlajky, fotografie obětí, dětské kresby, květiny apod. Za 55 centů jsme si koupili pohled. V zadní části se u kostela nachází pařez ze stromu, který byl fatálně polámán troskami při pádu Dvojčat 11. 9. 2001. Hledali jsme něco k pití, tak jsme se s nadšením zastavili v KFC na 196 Broadway. Dali jsme si dohromady velkou colu za $1.95 + $0.16. Bylo již 16:00 hod.

Ground Zero

Kolem kostela sv. Pavla („St. Paul's Chapel“) jsme pokračovali ke konečné stanici PATH „World Trade Center“, která musela být po pádu dvojčat rekonstruována. Obešli jsme Ground Zero z levé (resp. severní) strany po vyvýšeném zastřešeném dřevěném provizorním chodníku. Bylo vidět, že spousta věcí v díře je nových, ale stavba „náhrady“ za WTC nikde nepokračovala. Pod střechou tohoto chodníku byly zavěšeny bannery hlásající, co všechno na místě bývalých budov světového obchodního centra bude stát. Mimo jiné také Freedom Tower, 1776 stop vysoký mrakodrap s plánovaným dokončením Q1/2011 (www.wtc.com/). No, spíše o rok později...

Battery Park

Pokračovali jsme po West Street podél West Side Hwy směrem k vodě, do Battery parku, odkud vyplouvají lodě směrem k Ellis Islandu a soše svobody z newyorské strany. Prohlédli jsme si park a pevnost Clinton Castle, přesněji tedy „Castle Clinton National Monument“. V Battery parku nemohly chybět vodotrysky a všudypřítomné veverky.

Ulovili jsme tam fotku SPZ z Michiganu, kochali se výhledem na Lady Liberty a mně tou dobou došla baterie ve foťáku. Po několika (Milčiných) fotkách jsme pokračovali směrem na sever. Cílem měla být ulice finančníků, Wall Street. Přešli jsme State Street a prošli kolem tří vysokých mrakodrapů v čele dolního Manhattanu (jedním z nich byl 17 State Street z roku 1988 se zvláštním půdorysem ve tvaru 90° kruhové výseče). Omylem jsme přešli Broadway (Broad Street), trochu jsme bloudili a po chvíli se vynořili až v ulici Exchange Pl., vedoucí paralelně s Wall Street.

Wall Street

Známá budova burzy na Wall Street „New York Stock Exchange“ na mě působila velmi zvláštně, všechna okna byla zazděná a celé to vypadalo jako sádrová maketa. Nebylo možné přehlédnout gigantickou vlajku USA, kterou tato budova měla přes většinu přední fasády. V ulici byly četné policejní hlídky včetně výklopné barikády znemožňující průjezd vozidel.

Odbočili jsme k dalšímu manhattanskému kostelu – Trinity Church, neboli kostel Svaté trojice, který měl mít zastřešený hřbitov, ale neměl. Za 25 centů jsme pořídili letáček „A Guide to Trinity Church“. Taktéž ale vystavoval kořeny nějakého stromu, pokáceného 11. 9. 2001. Opět jsme zanechali své pražské adresy v tamním guestbooku, vyfotili si mj. místo, kde 9. června 1976 stála Její výsost královna Alžběta II. a pokračovali na hřbitov.

Pak jsme si znovu prošli Wall Street, tentokrát až na konec skrze občasné policejní bariéry. Na konci ulice se za nachází East River s přístavištěm a výhledem na Brooklyn. Nedaleko kotvily dvě středověké lodě, které nejspíše sloužily jako muzeum. Všechny ale byly nepřístupné. Kousek od nich, na opačné straně cesty, spal bezdomovec.

Chceme na Brooklyn Bridge

Pokračovali jsme dále, protože jsme se chtěli dostat na Brooklynský most a přejít po něm na druhou stranu, odkud jsou prý krásné fotky Manhattanu. Dostali jsme se na silničku plnou joggerů a podivně vyhlížejících individuí, která byla z jedné strany ohraničena vodou a z druhé plotem. Kvůli tomu jsme po podejití Brooklynského mostu nemohli odbočit a došli jsme tak např. kolem Fulton Fish Marketu až do místa, kde bylo k Brooklynskému mostu stejně daleko jako k dalšímu mostu – Manhattan bridge. Na břehu East River lezli malí krabi. Po chvíli již bylo možno uhnout a tak jsme zahli do Catherine Slip, později Catherine Street.

China Town

Touto ulicí jsme došli do Čínské čtvrti. China town se opravdu nezapře. Chvílemi mizí i anglické názvy a místo toho je všude pouze „rozsypaný čaj“. Jednomu se ani nechce věřit, že ještě před chvílí koukal na Lady Liberty. Komunita je tak silná, že vydávají několikery vlastní noviny. Časté byly čínské restaurace, obchody s rybami a dalšími mořskými živočichy či ovoce-zelenina, které jsme však pro nedůvěryhodnost svou návštěvou nepoctili a žíznili tak dál. Zahlédli jsme i několik exemplářů typické čínské architektury.

Pokračovali jsme stále směrem do středu Manhattanu. U sochy Lina Zexu na Chatham Square jsme se již vydali na jih, směrem k Brooklynskému mostu. Na ten jsme se dostali projitím kolem ústředí policie NYC, kde si Milka začala nahlas stěžovat na únavu i žízeň.

Brooklyn Bridge do Brooklynu a zpátky

Brooklyn bridge je jednou z historických ikon města. Byl otevřen v roce 1883, nicméně v horní části pilířů ze žulových masivů je rok 1875 (což je rok dokončení mostních věží).

Po mostě jezdí hodně cyklistů a především běhá spousta joggerů. Vůbec běhající lidé jsou v New Yorku poměrně častým jevem, zejména pro někoho, kdo ještě před několika hodinami brouzdal Central Parkem :) Když jsme prošli kolem druhého pilíře a došli nad Brooklyn, vzhledem k postupujícímu času, únavě, žízni a ustupující míře bezpečnosti jsme se rozhodli otočit. Cesta ubíhala tradičně rychleji, také díky vidině coly v KFC u WTC.

2x velká cola v KFC

Do KFC jsme dorazili vysušení a tak dvě velké coly s trochou ledu přišly více než vhod. Zaplatili jsme za ně dohromady $4.23. Svou jsem vypil během chvíle. Seděli jsme tam přes půl hodiny, protože už bylo moc pozdě na to podnikat ještě nějakou výpravu, ale ještě moc brzo na přesun do Jersey City.

Nakonec Milka rozhodla jít si sednout do parku k Town Hall. Uprostřed byla pěkná fontána a sedět jen tak bylo příjemné. Po asi tři čtvrtě hodině, to už byla tma a začínali nás žrát komáři (mosquitos), jsme se vydali pomalým krokem směr WTC PATH station.

Noční NYC a návrat na Grove St.

Naproti stanici PATH je pěkně osvětlený park, odkud jsme se snažili vyfotit budovy kolem Ground Zero v noci. Zabralo až focení videokamerou :) Na lavičce se nacházela kovová socha pána s polootevřeným kufrem, tak jsme si trochu zablbli a udělali pár vtipnějších fotek; na jedné se po něm opičím a hledám cosi v brašně od kamery, na další mu koukám do kufru a na třetí zas nebohému pánovi nasazuji dvěma prsty králičí uši.

Nakonec jsme se ale vypravili do útrob stanice World Trade Center. Po zdoláních prvních schodů jsme se ocitli ve velikém vestibulu, kde bylo jednak vidět do „díry“, druhak bylo po stěnách poměrně hodně věcí. Nejvíce mě dostala stěna plná obrázků dětí, kterým v budovách WTC zahynul někdo z rodičů. Právě on byl hlavním motivem těchto obrázků, bylo to velmi emotivní. Přímo na stanici vede odhadem 20 turniketů nalevo, 20 napravo. Prostě obrovské množství. Stanice jako taková je samozřejmě zánovní, původní byla onoho dne pochopitelně probořena tíhou trosek a suti.

Dobili jsme PATH kartu (pořád jedna a tatáž Metrokarta :) za $2.50 a vstoupili na nástupiště. Těsně před 22:00 jsme dojeli (bez problémů) zpět na stanici Grove St., posadili se na nedalekou zídku a čekali ani ne pět minut, než se objevila strejdova bílá Toyota Rav 4. Bylo to dlouhých pět minut, vzhledem k místu a pokročilé hodině :)

Návrat do Toms River

Cesta zpátky probíhala jako vždy rychleji, než cesta „tam“, nehledě na to, že jsme měli mnoho zážitků z celého dne na Manhattanu. Ještě jsme se stavovali v supermarketu pro kytku pro Kiru, když tedy úspěšně dokončila masérskou školu. Do postele jsme se dostali kolem půl druhé ráno.

Podstránky