Bostonské pití čaje (Boston Tea Party - „Bostonský čajový dýchánek“), byl protest amerických kolonistů proti britskému impériu, při kterém bylo v bostonském přístavu zničeno mnoho beden lisovaného čaje. Odehrálo se ve čtvrtek 16. prosince 1773 jako jeden z konfliktů směřujících k americké revoluci.
Kolkový zákon z roku 1765 (Stamp Act of 1765, povinnost lepit v Americe kolky na mnoho druhů zboží) a Townshendovy zákony z roku 1767 (Townshend Acts, uvalení cel na dovoz mnohého běžně dováženého zboží do Ameriky) rozhněval americké kolonisty, protože výše nových daní neodpovídala míře jeijch zastoupení v Parlamentu Spojeného království. Jedním z protestujících byl John Hancock. V roce 1768 byla Hancockova loď Liberty obsazena celníky a on sám byl obviněn z pašování. Úspěšně ho sice John Adams obhájil, ale přesto však v následujících letech čelil stovkám podobných obvinění.
Hancock organizoval bojkot čaje, který z Číny dovážela britská Východoindická společnost (British East India Company), jejíž prodeje v koloniích rychle klesly z 145 000 kg na pouhých 240 kg. V roce 1773 se již společnost topila v dluzích, měla obrovské zásoby čaje a přitom žádné vyhlídky na obnovení prodeje, protože pašeráci jako Hancock dováželi čaj bez placení cel. Britská vláda proto přijala Čajový zákon (Tea Act), který dovoloval společnosti prodávat čaj v koloniích nezdaněný za ceny nižší, než za jaké jej nabízeli pašeráci.
Protesty probíhaly jak ve Philadelphii, tak v New Yorku, ale do historie se zapsal Boston. Bostoňané podezíraly nový zákon jako pokus opět potlačit práva Američanů. Samuel Adams a další požadovali, aby se jednatelé Východoindické společnosti a příjemci ní dováženého čaje vzdali svých postavení. Na sklady a domovy těch obchodníků, kteří se zdráhali, zaútočili.
Jako první z mnoha lodí přivážejících čaj Východoindické společnosti, HMS Dartmouth, připlula na konci listopadu 1773. Samuel Adams pobízel rostoucí dav požadavky na sérii protestních shromáždění. Na každý mítink přicházelo více a více lidí, a to jak z města, tak z okolí. Davy provolávaly odpor nejen k Britskému parlamentu, Východoindické společnosti, lodi HMS Dartmouth, ale také ke guvernéru Thomasu Hutchinsonovi, který stále prosazoval vyložení čaje. V noci 16. prosince přišlo na protestní shromáždění ve Starém jižním kostele (Old South Church) zatím nejvíce lidí, zhruba 8000.
Pití čaje bylo také jednou z událostí Americké revoluce, jichž se zúčastnili svobodní zednáři. Místní členové se scházeli v Taverně Zeleného draka (Green Dragon Tavern), kde se údajně připravoval plán této akce. Členy lóže byly kromě jiných Paul Revere, John Hancock a Joseph Warren. V noci, kdy pití čaje proběhlo, se schůzka lóže neuskutečnila a v zápisu se objevilo jen stručné „Zabývali jsme se čajem.“
28. listopadu přijeli do Bostonského přístavu s lodí jménem Dartmouth s lodní nákladem čaje Darjeeling. Samuel Adams a další radikálové byli odhodláni zabránit tomu, aby byl náklad čaje vyložen. Jeho chátra chodila po večerech po ulicích a vyhrožovala násilím, jestliže se nedovolá k autoritám. Guvernér Thomas Hutchinson byl údajně na stejné straně, ale říkal nekapitulovat v čele veřejné opozice, jako k tomu došlo v ostatních koloniích.
Další 2 lodě – Beamer a Eleonor přijely s dalším zbožím, čtvrtá loď William nedorazila, protože ztroskotala. Thomas Hutchinson potvrdil odhodlání a konstatoval, že by náklad mohl být vyložen na břeh v případě, že zdanění by bylo podle zákona. TEA ACT požadoval, aby daně byly shromážděny do 20 dnů od příjezdů lodí s tím, že 16.prosinec byl poslední možný termín. Samuel Adams zachoval tuto důležitou horlivost při setkáních v Old South Meeting House – zástup 5000 lidí zaplnil přilehlé ulice. V jednom z těchto shromáždění bylo přijato za výsledek zeptat se příjemců, jestli by vrátili ten čaj. Jenomže oni odmítli, jakožto že měli vztahy s guvernérem. Ve čtvrtek 16. prosince loď Darmouth souhlasila, že odpluje s ostatními loděmi zpět do Anglie. Tato příležitost ukonejšit napětí byla ostře ukončena, nicméně britští úředníci odmítli svolit lodím zúčtovat a poručili, aby zabavili plavidla neplatičů daní.
Ten večer vlastník lodi ohlásil svou neschopnost přemístit se z Bostonu do zástupu v Old South. S těmito novinkami dal Samuel Adams příkaz skupině, aby vykradli obchody s Indiánským oblečením. Skupina 50 mužů přestrojená za indiány v jejich typickém oblečení, se sekerou a párem pistolí, se přemístila do blízkosti Griffinského přístaviště, kde byly zakotvené 3 lodě s čínským čajem londýnské firmy Davison a Newman (cena čaje byla vyšší £9,650). Vstoupili na lodě a opatrně vyložili náklad na příď. Rozbili 342 beden, otevřeli je a vyhodili do přístavu právě v 9 hodin večer . Bylo zřejmé, že přesně vědí, co chtějí udělat, umí se velice dobře a rychle pohybovat a i díky míře disciplinovanosti bylo asi za 3 hodiny po všem. Jásající zástup na doku křičel svůj souhlas schvalující osolení čaje.
Thomas Hutchinson byl tímto přímo znechucen. „To je nejdrzejší tah, který se kdy v Americe odehrál“, mínil. Zejména jej zaujalo, že tolik průměrných obyvatel Bostonu se této události zúčastnilo. Tento čin byl zopakován v mnoha dalších přístavních městech a vedl k rozdělení v šířících se hádkách. Vlastenci a loyalisté se stali ještě horlivějšími v jejich postoji. Parlament i král se rozčiloval nad zkázou osobního majetku a toho úmyslného opovrhování nad královskou autoritou.
Tato událost byla kritizována britskými i koloniálními úředníky, například Benjamin Franklin zastával názor, že zničený čaj by měj být znovu zaplacený a byl odhodlaný jej zaplatit i ze svých vlastních peněz. Britská vláda na to odpovídala:
Nicméně mnoho kolonistů bylo tím inspirováno k provedení podobných činů. 7. března 1774 při druhém Bostonském pití čaje bylo do vody vyhozeno 15 beden čaje.
Bostonské pití čaje bylo jedním z případů, které vedly k Americké revoluci za nezávislost.