Ať si o američanech myslíme cokoliv, nelze jim upřít přátelskou povahu a ochotu. To se projeví třeba i tak, že když stojíte na rohu dvou ulic třeba na Manhattanu s mapou v ruce a bezradným výrazem ve tváři, může k vám přistoupit domorodec s dotazem, jestli vám může nějak pomoci. A když si třeba prohlížíte v obchodě zboží, může vám kolemjdoucí Američan říct, že si totéž koupil včera a je to super.
Američané také, na rozdíl od Čechů, tolik nezírají. Kolemjdoucí Čech je schopen se zastavit a koukat, Američan si jen situaci změří pohledem a jde dál. Na druhou stranu je fakt, že po 9/11 trochu zírat začali, protože se snaží zjistit, zda neděláte něco nekalého, co by je mohlo ohrozit.
Pokud ale Američana „vytrhnete z jeho přirozeného prostředí“, začínají na povrch vystupovat všechny jeho problematické rysy. Američané se totiž v zahraničí chovají jako doma a občas i těžko chápu, že tam leccos prostě funguje jinak. Teď mám na mysli především určité místní zvyklosti a hlavně zákazy (třeba krmení holubů v Londýně). Proto si v zahraničí (podle mého právem) vysloužili nálepku „ignoranti“.
Osobně před každou cestou provádím možná až přehnaný „výzkum“ cílové destinace. Sice především aby mě po návratu nemrzelo, že jsem kvůli neznalosti něco neviděl či nezkusil, nicméně díky tomu zjistím i spoustu věcí okolo. Američan prostě sedne do letadla a „having fun, fun, fun“. Ostatně důkazem budiž ne úplně výjimečné incidenty v Praze na Karlově mostě či Orloji.
Ve filmech můžeme vidět, že chodí doma v botách (třeba i na podpatku) a nezamykají domy, byty ani auta. To není špatným scénářem, takhle tak prostě je.
A když už jsem u filmů, Američané jsou hodně „filmově gramotní“, což se může negativně odrazit třeba při pochopení amerických filmů nebo i v konverzaci. Klasikou může být třeba Wizard of Oz (Čaroděj ze země Oz), filmy s Al Pacinem atd. Samozřejmostí jsou aktuální filmové trháky (tzv. blockbustery).
V roce 1790 počet obyvatel 3 929 214
V roce 1800 počet obyvatel 5 308 000
V roce 1810 počet obyvatel 7 240 000
V roce 1820 počet obyvatel 9 638 000
V roce 1830 počet obyvatel 12 866 200
V roce 1840 počet obyvatel 17 069 000
V roce 1850 počet obyvatel 23 191 876
V roce 1860 počet obyvatel 31 443 321
V roce 1870 počet obyvatel 38 558 371
V roce 1880 počet obyvatel 50 155 783
V roce 1890 počet obyvatel 62 948 000
V roce 1900 počet obyvatel 75 995 000
V roce 1910 počet obyvatel 91 972 000
V roce 1920 počet obyvatel 105 711 000
V roce 1930 počet obyvatel 122 775 000
V roce 1965 počet obyvatel 193 500 000
V roce 2006 počet obyvatel 300 000 000
V roce 2008 počet obyvatel 304 059 724
V roce 2010 počet obyvatel 308 745 538
V roce 2014 počet obyvatel 319 000 000
Budoucí růst dle US Census Bureau:
V roce 2020 počet obyvatel 341 386 665
V roce 2030 počet obyvatel 373 503 674
V roce 2040 počet obyvatel 405 655 295
V roce 2050 počet obyvatel 439 010 253
Hraje-li státní hymna, Američané pokládají pravou ruku na prsa do míst, kde mají srdce, a zpravidla koukají směrem k vlajce.
O Američanech se všeobecně ví, že jejich znalosti a vzdělání jsou vesměs bídné. Méně se však ví, že to bohatě vyvažují svou pohostinností a ochotou. Kupříkladu při poslouchání jednoho Amerického lokálního online rádia se mi zalíbila hudba na pozadí u jedné z vysílaných reklam. Napsal jsem proto příslušné firmě a CEO mi odpověděl, že pokud je to pro soukromý poslech, že mi pošle MP3ku a navíc ať mu dám svou adresu, že mi pošle rovnou celé CD. Místo MP3 sice poslal CDA soubor, ale jelikož ne každý je PC guru, dá se to pochopit. Na každý pád za tři dny bylo CD ve schránce. Respect!
Slib věrnosti vlajce skládají děti ve škole každý den před začátkem vyučování s rukou na srdci a pohledem upřeným na vlajku. Slib zní:
<pre>
I Pledge Allegiance to the flag of the United States of America and to the Republic for
which it stands, one Nation under God, indivisible, with liberty and justice for all.
</pre>
Slibuji věrnost vlajce Spojených států amerických a republice kterou reprezentuje, jeden národ před bohem, nedílný, se svobodou a spravedlností pro všechny.
Vztyčený palec v USA znamená OK, při počítání na prstech (např. v restauraci při objednávání) proto začínají ukazováčkem. Na to si dávejte pozor, protože když budete v hospůdce objednávat jedno pivo palcem, bude výčepní rád, že je všechno OK (ačkoliv mu to bude divné, jelikož vás ještě neobsloužil), ale pivo vám nejspíše nepřinese.
Při styku s Američany se ale neubráníte střetu s jeho morální nadřazeností, že právě on patří k tomu nejlepšímu a nejdokonalejšímu národu Američanů. Z tohoto důvodu nemá moc smysl se rozplývat o naší vlasti, neboť mnoho lidí těžko chápe, jak v nějakém takovém zaostalém africkém nebo jakém státě můžete vůbec žít ;-) Na druhou stranu jsme potkali řadu Američanů, kteří nejen že o ČR slyšeli, ale dokonce v ČR byli a nebo někoho z té oblasti znají. A protože řada z nich chodila do školy ještě před rokem 1989, znají ČR spíše jako Czechoslovakia. To není nic proti ničemu - Češi zase neví, kde leží Nebraska či West Virginia.
Jelikož angličtina nerozeznává tykání a vykání, tato stránka jazyka se v anglicky mluvících oblastech neřeší. Američané dodávají pocitu tykání i tím, že cizí lidé si mnohokrát automaticky začnou říkat křestními jmény. Na ta se buď přímo zeptají, nebo je mnohdy lze vyčíst ze zaměstnaneckých visaček upevněných na hrudi (obvykle ve fastfoodech, obchodech, za přepážkou apod., v ČR je to také tak).
Pro čecha to vyvolává pocit přátelství, nicméně stačí nějaký prohřešek a i přes oslovování křestními jmény tento pocit rychle vymizí.
Primárním oslovením, neptejte se mě proč, je "How are you?". Na tuto otázku se očekává "Good", popřípadě "Good, how are you?". Kromě toho mě většina lidí oslovovala prostě "Hi".
Důležitým krokem k předejití veřejnému faux pas je správná volba oblečení. To se týká i pláží a bazénů, kde je nutné brát na paměti, že dámy nahoře bez jsou naprosto nepřijatelné a mohou být předmětem (profesního) zájmu hlídkujícíh policistů. Toto se ale může změnit, protože již před dvaceti lety (během sporu "The People &C., Respondent, V. Ramona Santorelli And Mary Lou Schloss") soud potvrdil, že pokud mohou muži chodit „nahoře bez“ a ženy ne, jedná se o diskriminaci. Později byla za procházku nahoře bez zatčena Jill Coccaro a na základě její žaloby jí soud navíc přiznal 29 tisíc dolarů jako kompenzaci.
Pánové ale budou společensky nuceni být při koupání navlečeni v mohutných kraťasových plavkách, pokud nechtějí dát okolí najevo příslušnost k odlišně sexuálně orientované menšině. Ještě dodám, že obecně se dává přednost značkovému oblečení, protože toto je v USA relativně levné a tak již mírně obnošené končí v koši (odpadkovém či sběrném) a nahrazuje se zbožím novým.
K paradoxu puritánství je nutné dodat, že Spojené státy jsou pornografickou velmocí a vládnou také v počtu konaných swingers party.
V našich končinách má i přes značný pokrok v myšlení u mnohých lidí punc vězeňské kérky. V USA je tetování naprosto běžnou součástí života, stejnou ozdobou jako náušnice či řetízky. Permanentní tetování má kde kdo a nikdo se nad tím příliš nepozastavuje. Je to součást osobnosti, což je v USA dost podstatná záležitost. A do osobnosti druhých se prostě nemluví.
Američané si svůj majetek na jednu stranu hlídají (časté cedule "Private property" a "No Trespassing - Violators will be prosecuted") na druhou stranu domy a auta opravdu zamykají velmi zřídka. Samozřejmě to záleží na lokalitě. Nicméně v chicagských podzemních garážích jsme potkali ceduli "Please, lock your car".
Většinu předmětů Američané označují za „disposable“ (postradatelný) a to třeba včetně notebooků či digitálních fotoaparátů. Nač se s tím zalamovat, když si v Best Buy či Walmartu mohu za pár šlupek koupit nový, lepší. Mnoho našinců toto konzumní počínání samozřejmě nechápou a právem odsuzují, protože Američané tak nemají vztah k věcem a neváží si jich. Není proto divu, že Čína drží více dolarů, než Spojené státy samy. Na druhou stranu, díky tomu jsou Státy rájem pro nakupování a turista žasne nad vysokou úrovní služeb zákazníkům.
Snaha Američanů o to, být (politicky) korektní, je někdy až absurdní.
Trochu jiná situace je u označení původních obyvatel (Indián), protože v angličtině je slovo „Indian“ skutečně označení obyvatele Indie (Kryštof Kolumbus si myslel, že přistál u břehů Indie) a pro domorodé obyvatele Ameriky nemají jiné označení. V devadesátých letech se používalo označení „American Indian“ (což je ale také nesprávné). Přestože jsme do češtiny převzali nesprávné slovo „Indián“, máme ale odlišné slovo pro obyvatele Indie (Ind), tak bych se nebál označovat rudokožce jako indiány.
Celá tato politická korektnost vychází z předpokladu nepoukazovat na stereotypy pro určité skupiny obyvatelstva.
Určitě si pamatujete na černou služebnou Mammy Two Shoes v seriálu Tom a Jerry. Byla považována za rasový stereotyp (chudá jižanská černoška, mající problémy s hlodavci) a proto byla v polovině devadesátých let předabována, aby zněla „méně černě“; nyní má spíše irský přízvuk.
Doporučuji knihu "Xenofobní průvodce - Američané" od Stephanie Faulové (ISBN: 978-80-7388-156-6).
Anglicky | Výslovnost | Česky |
---|---|---|
Bald | Bóld | Plešatý, holohlavý |
Fat | Fet | Tlustý |
Skinny | Skiny | Štíhlý, hubený |
Pretty | Pridý | Pěkný |
Gorgeous | Górdž's | Nádherný |
Ugly | Agly | Ošklivý |