USA.QeX.cz

Flea Market

Ráno jsme vyrazili na bleší trh, neboli „Flea market“. Cestou jsme minuli farmy a jeli kolem polí s pšenicí a kukuřicí. Teta nám ukázala sestřenčinu školu a zavezla nás na místo, kde (teta) nyní pracuje. Je jím malé depo školních autobusů, patřící pod Manchester Township Board of Education, což je pro nás něco úplně nového. Školní autobusy sice máme, ale jen jako součást MHD a rozhodně ne provozované takovými zajímavými typickými žlutými vozidly :) Narazili jsme tam na jednoho tetina (černošského) spolupracovníka, který se divil, že u nás school busy moc nejsou. Každopádně prohodili s tetou pár vřelých slov a popřál nám hezký pobyt.

Dorazili jsme na místo konání trhu. První část byla v klimatizované budově a prodávaly se tam nové věci. Hned na začátku jsme si zkusili svou první platbu v Amerických dolarech na území USA a to špagát s dřevěnou kočkou nahoře a pod tím se třemi dřevěnými srdíčky, hlásající „A house is not a home without a cat“ za $4.19 (visí nám u vchodových dveří dodnes).

Po pár minutách jsme si tento způsob platby zopakovali, tentokrát u přáníčka pro kamarády k jejich svatbě, $1.06 (dolar za přáníčko a šest centů daň, neboli „tax“). Ceny se v USA oficiálně uvádí bez daně, takže pro neznalého může být u poklady nežádoucí překvapení, zejména nakupuje-li „na doraz“.

Co se týče „drobných“, je to trochu složitější. Nejmenší hodnotu má „penny“, tedy jeden cent. Ten je dobře poznat, jelikož je měděný („měďák“) a má hodnotu zhruba 22 haléřů. Pět centů („Nickel“, „niklák“) je jen o něco málo větší a je již stříbrný či kovový. Deseticentová mince („Dime“) je však zhruba poloviční, i když o něco tlustší. Čtvrťák („Quarter“), tedy čtvrtdolar, neboli 25 centů, je nejpoužívanější mincí a je předmětem sbírání, protože jeho rub má 51 různých motivů. Podobnost s počtem států není náhodná, každý stát má vlastní motiv (stejně jako v EU). Hodnota čtvrťáku byla v době našeho působení necelých 6 Kč. Existují i dolarové mince, navíc se tohoto času postupně rozjíždí program „Presidential $1 Coin Program“, vyobrazující na mincích tváře prezidentů USA.

Stavili jsme se na jídlo, resp. teta se stavila. My jsme ujídali :) Zavítali jsme i do obchodu se zvířecími potřebami, kde jsme viděli kýčovitý kočárek pro psy („3 in 1 Pet Stroller“ za $99.98), ale především tam Milka za $2.10 koupila pro Ashley pytlík kočičích bonbónků. Teta hledala dárek pro svého zetě Billa, který fandí týmu amerického fotbalu Philadelphia Eagles.

Druhá část, nyní již venkovní, se nejblíže podobala naší tržnici – tedy nové věci, ale nic moc kvalita. V nabídce byly standardní věci – oblečení, boty, doplňky (kabelky, tašky atd.), hračky, knihy, hudební CDčka. Milka využila tohoto sortimentu k pořízení pěti párů ponožek po dolaru, protože si jich vzala málo a je nesmysl prát ty stávající pořád dokola.

Třetí částí jsme prošli jen velmi zběžně, jednalo se již o klasický bleší trh, kde lidé prodávají věci, které jim jsou k ničemu. Lidí bylo málo a prodávali strašnou veteš. Podobný druh prodeje se organizuje i soukromě jako „garage sale“ nebo „yard sale“, kdy se nepotřebné věci prodávají přímo z garáže, resp. z pozemku, a na které upozorňují kolemjedoucí lidi většinou vlastnoručně vyrobené cedule. Nejčastěji jsme v „yard sale“ viděli veliké dětské předměty typu plastové domečky na zahradu, různá vozítka a další dětské domácí atrakce a hračky. Ovšem mezi nimi bylo i plno dalšího domácího harampádí. No, nicméně tato část tržiště byla i nekrytá a slunce kolem poledního již pěkně pražilo, takže jsme se tam příliš nezdržovali.

Na zpáteční cestě jsme na nedalekém zeleninovém trhu (spíše u pár zeleninových obchůdků) pořídili nějaké ovoce, jako meloun, bednu manga za $2.00, banány, borůvky apod. Pokračovali jsme na farmu, koupit kukuřici.

Projížděli jsme kolem obce Lakehurst Cestou jsme míjeli vojenskou základnu „Lakehurst Naval Air Engineering Station“ a „Naval Air Warfare Center, Aircraft Division“. Je to přesně to místo, kde 6. května 1937 shořela během přistání německá vzducholoď LZ 129 Hindenburg a vzala s sebou 36 lidských životů. Lakehurst nese titulek „Airship Capital of the World“.

Zahnuli jsme na tamní parkoviště u (modelu či dosloužilé) stíhačky U.S. NAVY, Blue Angels. Dozvěděli jsme se, že se na vojenské základně provádějí exkurze pro veřejnost a tak teta zvedla telefon a dožadovala se informací. Operátora se nedovolala, ale robot na druhé straně linky oznámil něco ve smyslu „for US citizens only“, takže bychom nejspíše tak jako tak měli smůlu.

Další zastávkou byla čerpací stanice, kde teta natankovala „regular“ za $2.83 za galon. Teta ani nemusela vystupovat z auta, pouze zaměstnanci stanice nadiktovala co chce a kolik chce. Platila kartou, přičemž nezadávala ani PIN ani podpis.

U pobočky fastfoodu McDonald's jsem si nemohl nevšimnout poznámky „Over 99 Billion Served“ pod zlatým „M“. Někde je místo této poznámky text „Billions and Billions Served“.

Po cestě jsem obdivoval množství kostelů a dalších církevních svatostánků. Bylo jich kolem opravdu hodně a to jsem zvyklý courat po Moravě. Některé jsou monstrózní, jiné dočista malé. Ale hlavně vedle sebe nejsou dva kostely stejné církve. Různých vyznání a náboženství je v USA rovněž požehnaně, asi jako všeho.

Dojeli jsme do supermarketu ShopRite v Manchesteru, kde teta koupila salámy, sýr a další věci běžné spotřeby. Na lahůdky se čekala fronta jako v ČR na mnoha úřadech – zmáčkli jsme tlačítko na přístroji, vyjel papírek s číslem a jen jsme čekali na to, až naše číslo přijde na řadu. Během toho jsme mohli normálně pokračovat v nákupu. Čeká se tam proto, jelikož nemají salámy nakrájeny předem (jako tomu je u nás, salámy u nich tudíž neokorají) a krájí se tak až na žádost zákazníka. Cena také stojí za to – „pár“ koleček salámu stálo kolem $4.00. Kromě toho jsme obdivovali třeba „donut peaches“, takové rozplácklé broskve, které opravdu svým tvarem připomínaly donuty - americké koblihy.

Stavili jsme se u tety (tzn. „doma“), aby salámy atd. mohly do lednice. Po krátké svačině jsme vyrazili, nejprve (přibližně ve čtvrt na šest) ke strip mallu, kde teta zavítala do obchodu se zbožím pro bazény Boater's World. My jsme tu chvilku zůstali v autě.

Pokračovali jsme do velkoobchodu BJ's, což je taková obdoba našeho Makra, ovšem bez nutnosti vlastnit nějakou vstupní kartu. Potřebujete až kartu „výstupní“.

Zboží bylo mnohdy klasicky na paletách a většinou ve větších baleních. Udivilo mě posledních pár pokladen s nápisem „self checkout“, což v důsledku znamená, že si zboží namarkujete sami, zaplatíte, a u východu předložíte tašku s účtem ke zběžné kontrole.

Po návratu domů jsme chvíli pracovali na bazénu a složili již dvakrát rozbitý skleněný stůl. Snad tentokrát vydrží, předtím se v něm vyvrátil slunečník vlivem vichřice.

Večer se mi i díky strejdově upozornění podařilo chytnout na 66. kanále (stanice Cartoon Network) v bloku „Adult Swim“ kreslený seriál od Matta Groeninga „Futurama“ v přímém přenosu, vysílal se díl „Futurestock“. Před reklamou měl Adult swim info, že se již také těší na další díly, což znělo pro mě coby velikého příznivce tohoto kresleného seriálu z dílny tvůrce úspěšného seriálu The Simpsons, velmi příjemně :)

Podstránky