Před polednem jsme vyrazili do Wal-Martu. Teta s Kirou (která jela vlastním autem) si kupovaly nějaké oblečení a já jsem s Milkou mezitím počkal u fotografa, protože Milka k žádosti o dočasný pas potřebovala i dvě fotky. Čekali jsme celkem dlouho, ale zato jsme byli svědky, jak se rodí ty občas pěkné, ale jinak kýčovité emerické fotky malých dětí.
Dítě bylo nejprve převlečené za kuchaře, mělo takovou tu bílou čepici, zástěru, vařečky, také samozřejmě kolem sebe plno hrnců. Fotograf vydával směšné zvuky, aby upoutal mrňousovu pozornost. No nic proti, ale bylo to hodně „gay“ :) Než jsme si ale prohlédli okolní fotky, dítě již sedělo ve vaničce, mělo v ruce gumové hračky a fotograf právě přidával vatu, která se rázem proměnila v dokonalou pěnu. Část byla i kolem dokola, protože děti vždycky cákají :) Za chvíli se již věnoval Milce, dvakrát ji vyfotil a dal vybrat z displeje fotoaparátu. Zde se dělaly fotky skutečně na počkání, za pár minut po vyfocení (Polaroid) jsme již byli o $10.57 lehčí a fotky si odnášeli, ořezané na nějakých 5×5 cm, což je údajně klasický americký rozměr dokladové fotografie. Na formuláři je sice rozměr 9×13, ale to jsme nepovažovali za náš problém :) Formulář je evidentně univerzální pro všechny země.
Na oběd jsme vyrazili do Charlie Brown's Steakhouse, samozřejmě i s Kirou. Ta jela před námi a po cestě sem tam kecala s tetou přes telefon. Jednou tetě zazvonil mobil jen kvůli tomu, aby se Kira přesvědčila, že jsme viděli toho žlutého Hummera 3, co jel proti nám :)
Steakhouse navzdory svému jménu nabízí slušný salátový bar, který je jednak poměrně levný a druhak je to takříkajíc „něco jiného“. A do třetice je to „all you can eat“. Maso v tomto baru lze nalézt pouze v podobě na hranaté nudle nakrájených salámů, asi tak tři druhy a šlus. Místo toho ale nabízeli exkluzivní tmavý chléb s rozinkami, který nejlépe chutná namazaný máslem. Také salát („lettuce“) byl s několika druhy dresinků vynikající. Vyzkoušeli jsme i syrové žampiony a spousty dalších výživností. Přinesli nám pití, zaujalo mě brčko („straw“), jehož vršek kryl kus papíru jako taková bílá čepice. Brčko bylo asi v papírovém obalu celé a oni pouze odtrhli spodní tři čtvrtiny papíru. Po jídle nás Kira opustila, měla ještě jakousi schůzku ohledně masérské práce.
Poprosil jsem tetu, jestli by nás nevzala do Toys "R" Us, což bylo pro mě synonymem pro obrovské americké hračkářství. Chtěl jsem v něm koupit Milce slona, jen tak z principu. Pro tetu to nebyl problém. Ale ani zde rozumného, ideálně tedy plyšového, slona neměli. Úpadek!
Milka chtěla zalisovat kopii občanky do laminátu, aby měla alespoň nějaký doklad totožnosti, takže jsme zajeli do Staples, supermarketu s kancelářským zbožím. Na přepážce to udělat nechtěli, aby z toho neměli problémy. Tak jsme za $9.61 koupili samolepicí laminátovací fólie. Po příjezdu zpět do Toms River jsme skočili do bazénu a zůstali tam více jak hodinu.