USA.QeX.cz

Vstali jsme po deváté a vyrazili na snídani. Nebylo dostatek míst k sezení, proto jsme si snídani odnesli na pokoj. Opět jsem snídal donuty a kávu, tentokrát jsem navíc zkusil barevná cereálná kolečka (Kellogg's® Froot Loops®) s mlékem. Nebylo to vůbec špatné, sladké a křupavé. Měl jsem ovšem technický problém s dávkovačem, byl jsem nucen ze sebe udělat debila a požádat vedle stojících mladíka o radu. Bylo to snadné, stačilo přitáhnout bílou svisle umístěnou podlouhlou rukojeť k sobě a dávka cereálií se vysypala do papírové misky. Mléko se pak dávkovalo zvednutím rukojeti. Narovnali jsme věci do auta, zaplatili za ubytování a v jedenáct hodin vyrazili na jih.

Dále na jih

Projeli jsme kolem D.C., ještě zahlédli monumentkapitol a mířili rychle na jih. Podél dálnice byly na krajnicích častým jevem kusy pneumatik. U nás se něco takového vidí velmi zřídka, ale na I-95 to opravdu (i když v malém množství) lemovalo desítky a desítky mil obě krajnice.

Častým jevem byly též vážící stanice („Weight Station“) pro kamiony, kde se kontrolovalo, zda nejsou přetížené. Na jednom parkovišti měli dokonce hned odstavné parkoviště pro hřišníky („Overweight vehicles only“). Na tuto stanici byli řidiči upozorňováni poměrně dlouhou dobu dopředu s tím, že se nejprve všechny kamiony povinně zařadí do pravého pruhu a později povinně odbočí ke kontrole hmotnosti.

Projeli jsme Severní Karolínou („North Carolina“) a koukali po Pedrových billboardech. Pedro láká lidi do místa nazvaného „South of the Border“, což je několik obchodů, restaurací apod. udělané jako kýčovité mexické městečko, které již něco pamatuje a tak začíná být zchátralé. South of the Border se nachází kousek za hranicemi mezi Severní a Jižní Karolínou na dálnici I-95.

Billboardy hlásají: „You never sausage a place! (You're always a weiner at Pedro's!)“, „Pedro's fire works! Does yours?“ (ve městečku se nachází prodejna „Fort Pedro“ a „Rocket City“ se zábavní pyrotechnikou), „Fill Your Trunk With Pedro's Junk“, „Keep America Green! Bring Money!“, „Time for a PAWS?“ a další. Dohromady je Pedrových billboardů 275, většina podél I-95 South, resp. I-95 North. Je to rozhodně výborný nápad, lidem cesta na Floridu rychleji utíká a děti baví billboardy počítat a tak.

South of the Border

Toto místo jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Teta zaparkovala u jednoho obchodů se suvenýry, jehož hlavní atrakcí je vyhlídková plošina ve tvaru obrovského sombrera „The Sombrero Tower“ (což mi přijde jako ideální tvar pro vyhlídkovou plošinu) na dlouhé noze. Zvenčí bylo vidět klikaté schodiště, ale opravdu nahoru jezdil výtah (který byl venkovní a proto zvenčí nebyl vidět – byl vždy schován v horní nebo dolní stanici a koleje, po kterých jezdil, bylo snadné přehlédnout). Vyjeli jsme nahoru, začali fotit a najednou nás Kira zavolala.

Doběhli jsme přesně akorát, abychom si všimli kolem vysokou rychlostí projíždějícího černého sporťáku, v jehož závěsu byla dvě policejní auta, ve chvostu další tři - „car chase“. Sporťák zahnul na dálnici, přičemž na nájezdu předjel nic netušícího motoristu po trávě. Za několik vteřin zmizel v dálce, ale již to vypadalo, že má své dny spočítané. V té dálce se to nedalo tak dobře rozeznat. Bylo to fakt úžasné, vidět GTA na vlastní oči.

Když jsme se dostatečně pokochali výhledem a pročetli vzkazy, které zde návštěvníci nechali, sjeli jsme výtahem zpět do obchodu se suvenýry a prošli zbytek. Mou největší starostí ale byla návštěva toalety. Když jsem se konečně dočkal (záchodová mušle ve stylu Duke Nukem 3D), zvládli jsme ještě něco obchodů se suvenýry, jejichž sortiment se z větší části překrýval. Navštívili jsme i obchod velikosti českého supermarketu, jehož zboží se skládalo jen a pouze ze zábavní pyrotechniky.

Pak jsme se vrátili k autu a vyrazili do motelu Comfort Inn ve Florence, SC. Cestou jsme minuli kamion firmy „Food Lion“, což je Americká obdoba Delvity (alespoň podle loga).

Motel

Motel byl poměrně blízko, ubytovali jsme se rychle a vyrazili do nedaleké restaurace, kde právě pro dnešek a zítřek nabízeli seafood buffet, čili švédské stoly plné mořských specialit. Jedno „all you can eat“ menu včetně pití stálo kolem $15.00.

Bydleli jsme v prvním patře, teta si nahoru brala jen to opravdu nejnutnější na jednu noc, kterou v tomto hotelu strávíme. My jsme si raději vzali vše :) Člověk nikdy neví, co bude potřebovat a ani nechávání věcí v autě přes noc nebylo zrovna naším zvykem.

Vyrazili jsme na večeři do nedaleké restaurace, za všechny jsme platili $63.00 a $10.00 spropitného. Po návratu do hotelu a krátkém ubytování jsem s Kirou vyrazil do bazénu, kde krom nás byl ještě pán se svými malými dětmi. Po chvíli odposlouchávání jsme se shodli na tom, že mluví francouzsky.

Bazén byl mělký (cedule „Shallow Water“, neplést se „Swallow Water“ :) a řekl bych i menší, než má teta :) Pobyli jsme tam chvíli, pak jsme se vystřídali ve sprše, opět se připojili na WiFi a žhavili notebooky až do momentu, kdy nadešla chvíle jít na kutě.

Podstránky