Vstali jsme a po desáté jsme měli vyrážet k oceánu a do vodního parku na boardwalku, někdejšího upraveného Water Works, nyní nazvaného „Jenkinson's Breakwater Beach Water Park at Casino Pier“. Milka se ale obávala spálení od slunce a protože teta měla domluveného veterináře, nakonec to dopadlo tak, že do vodního parku jsem šel jen já a Kira, na oceán se již bohužel nedostalo. Milka během toho trávila čas s tetou v obchodech.
Vystáli jsme frontu na lístky, Kira předložila kupóny z velikonoční akce, dostali jsme gumové náramky, pak Kira zařídila malou skříňku a vyrazili jsme do parku. Před první atrakcí jsme samozřejmě všechno přebytečné odložili do skříňky s číslem 533. Zajímalo by mě, jaké pako vymyslelo, že na zemi budou jen a pouze kamenné dlaždice, které již dopoledne dost pálí.
První atrakcí byla líná řeka „Krazy Krick“, kterou jsme pro velký úspěch projeli dvakrát. Cestou na nás čekaly různé záludnosti, jako studená voda stříkající ze strany do řeky, divoké bublinky, náhodné gejzíry a tak. Pro zpestření byly nad řekou v posledním úseku zavěšeny ryby, které přímo volaly po plácnutí a rozhoupání.
Pokračovali jsme na doubletubes. Fronta ubíhala docela dobře, cestou jsem se kochal pohledem na go-karts, které jezdily vedle věže, na kterou jsme se drápali. Jízda na doubletubes byla skvělá, překvapily mě malé dropy, které na trase byly tři a předem jsem o nich nevěděl. Málem jsme se vyklopili (jako dvojice pár jízd před námi :) ale nakonec to dopadlo dobře a nepřevrátili jsme se ani v dojezdovém bazénu.
Další jízdou byl asi nejrychlejší tobogán „Octopus“, který obsahoval jen jednu zatáčku. Výsledkem byla pár metrová katapultace s pádem do vody. Nestačil jsem si chytit nos a dopad mi vrazil vodu do uší. Nebylo to zrovna pohodlné :( Kira potřebovala jít na nějaké pracovní cosi, takže jsme se opět oblékli, vrátili skříňku, opustili park, nasedli do auta a zamířili zpět.
Doma jsem byl sám, společnost mi dělala Ashley a notebook; Milka byla s tetou na nákupech. Teta si nakonec přeci jen koupila novou kabelku („purse“) z černé kůže a se srdíčky (tetiny oblíbené). Stála $200.00, což je sice hodně, ale protiúčtem za starou, takže stála méně. Ale stejně... :) Navíc se kabelka tetě velmi líbila, vše se do ní akorát vešlo, určitě se bude méně špinit a i velikost byla ideální. Když se vrátili, znovu jsme navlékli plavky a všichni tři zamířili zpět do waterparku. Kiře se podařilo gumový náramek rozepnout, takže Milka mohla jít místo ní, a teta využila dalšího kuponu.
Nejprve jsme si projeli línou řeku, kde jsme tetu nechali. My jsme mezitím jezdili na všech pro nás zajímavých skluzavkách, jako Doubletubes, Singletubes nebo Patriot's Plunge (rovná skluzavka se třemi dropy a šesti pruhy). Vyzkoušeli jsme i The Perfect Storm (opravdu vodní prolézačka, plná stříkající vody, průlezů a toboganů. Obsahuje plno nádob, které se po naplnění samy převrhnou, popř. jsou převrhnuty. Vrcholem je loď na úplném vrchu, která po dosažení určité hladiny začne proudem vody coby přepad roztáčet mlýnské kolo, pomocí kterého se tato loď převrátí a vylije celý svůj obsah 800 galonů vody na lidi na atrakci. Tobogán, který jsme zkusili, byl nahoře otevřený a stále na něj shora tekla voda. Nebylo tedy možné přes vodu koukat, kam jedete, a tak jsem si v jedné zatáčce fakt pěkně namlátil).
Den jsme zakončili v horké lázni „Hot Springs“, pak přišla osmá hodina večerní a park se uzavíral. Usušili jsme se, převlékli a vyrazili na boardwalk. Zastavili jsme se na večeři ve stejném stravovacím zařízení, kde jsme si na začátku pobytu dávali „butterfly fries“. Tentokrát jsme ale měli já sausage sandwich, Milka foot-long hot dog.
Pokračovali jsme o kousek dál, kde jsme zakempovali a počkali pár minut, než začne ohňostroj. Byl opravdu výtečný, hlavně závěr, kdy bylo nejen plné nebe, ale na pláži zasršelo logo Coca Coly, která byla evidentně sponzorem celé akce.
Po ohňostroji jsme šli zkusit hledat Tweetyho. V jedné herně objevila teta na zemi mobil Motorola Razr. Nabádali jsme tetu, ať jej nikomu neodevzdává a počká, jestli se někdo ozve. Přišlo mi logické, že když ztratím mobil, zkusím na něj zavolat. Také že ano, postiženým byl zaměstnanec herny.
Pokračovali jsme ještě kousek dál, ale to nemělo moc smysl, proto jsme se vrátili a v jednom obchodě s cukrovinkami koupili pro mě a tetu „candy apple“. Já měl zelené jablko v červené jakoby lízátkové polevě s kokosem, teta měla karamel, čokoládu a oříšky. Mé bylo lepší :)
Poté jsme nasedli do auta a vyrazili zpět k domovu.