Kluci kolem osmé začali zase řádit, bráchu vzbudili dřív a nás o něco později. Začali jsme se pomalu balit. K snídani jsme měli munchkins (koblihové kuličky coby prostředky vykrojené z torusových koblih, což ale ve skutečnosti není pravda :) od Dunkin Donuts, bagely, a já později ochutnal Corn Dog. Je to párek na špejli v kukuřičném těstě/strouhance (i když tento popis je jen obrazný a těžko takhle říct původ toho všeho :) Popravdě mi moc nechutnal.
Po desáté jsme měli sbaleno, naskládali jsme věci do auta, rozloučili se a vyrazili opět na cesty. Protože jsme "zdrhli" o cca pět hodin oproti plánu dříve, zajedeme si cestou do Lake Placid podívat se do bývalého hornického městečka Centralia, kde již po desetiletí neuhasitelně hoří v podzemí obrovské zásoby uhlí.
Tam jsme dorazili zhruba v půl jedné a nafotili dýmající krajinu, čadící z drobných průduchů v zemi. Asfaltové silnice nahradily štěrkové, takže popraskaný asfalt byl tentam. Vzduch byl ale docela dobrý, jen občas zavanulo teplé vlhko s vůní síry. U průduchů byl vzduch vyložené horký, venku bylo cca -6 C.
Na oběd jsme se stavili v Pizza Hut, kam jsme dorazili ve dvě a objednali si každý svou medium pizzu (large byla o dva palce větší). Čekání jsme si krátili vyplňováním hádankových papírových prostíraní pro děti.
Během hodiny jsme zdolali dohromady dvě že tří pizz a zbylé kousky si dali do krabice, kterou jsme si nechali k tomuto účelu přinést. Platili jsme $39.83.
Jakmile jsme vyjeli, začalo sněžit. Již ráno jsme byli upozorněni, že pro oblast NYC až Boston bylo vydáno varování před blížícím se blizzardem.
Cesta ubíhala pomalu, na Interstate I-87 na Albany se po uježděném sněhu jelo 40 mph místo 65-75, co by se tu jelo normálně. Navíc Američané se zásadně drží v levém pruhu, který ideálně jede stejně rychle, jako pruh pravý. Silnice bývají důkladně prosolené, stejně jako auta po nich jezdící. Jenže na sůl byla moc zima. Poslouchali jsme rádio WCZX 97.7 a tam hlásili, že varování platí do zítřejšího odpoledne a že kdo nemusí, ať nikam nejezdi. Bezva! Cestou jsme minuli několik pluhů, ale kvůli hustému sněžení byla silnice za chvíli zase zapadaná. Kromě toho foukal docela silný vítr. No - a když jsme měli před tím půjčené SUV 4x4, tak jsme chodili v mikinách! Grr.
Cestou jsme zase brali benzín, tentokrát za $45.00. V půl sedmé jsme dorazili do Albany, zaplatili mýtné $4.15 a po suché Interstate a bez sněžení pokračovali rychlostí 75 mph dále na sever.
Ve čtvrt na osm bylo 15°F, o hodinu později 10°F (-12°C). To jsme akorát kolem tyčících se skokanských můstku dorazili do Lake Placid, kde máme pokoj 123. Původně jsem dostal 223 a dost jsem čuměl, když mi po chvíli snažení překonat vstupní kartou dveře pokoje přišel otevřít jakýsi chlápek, jestli mi prý může s něčím pomoci. Ukázal jsem mu papírové pouzdro na karty s nadepsaným číslem jeho pokoje a on jen "Aha, tak ahoj, spolubydlící!" :) Každopádně motel Econo Lodge je moc pěkný a je v něm teplo.
Jen se trochu bojím zítřejšího počasí - hlášeno je -8 až -18°C...