USA.QeX.cz

NYC

Budíček jsem posunul na 7:30, protože spát jsme šli pozdě. Po snídani jsme jako vždy naskládali věci do auta a vyrazili na Yale University. Nejprve jsme omylem dorazili k New Haven University, ještě že jsem zachoval duchapritomnost :). Yale je nádherný a trochu mi připomíná Harryho Pottera.

Vyrazili jsme do New York City po interstate I-95 South. Všude bylo dost sněhu a tak to vypadá, že v NYC bude také. Později jsme se dozvěděli, že tu řádil největší blizzard poslední doby a starostu NYC Bloomberga kritizovali, že situaci nezvládl. To ale známe dobře :).

Když jsme uviděli ceduli „Welcome to Brooklyn“, tak jsme nažhavili foťáky. Projížděli jsme kolem obrovských mnohapatrových paneláků, polorozpadlých barabizen a ocelových konstrukcí.

Po mostu Triboro Bridge ($5.50 toll) jsme dorazili na Manhattan a po expresní silnici na jeho východní části dojeli až k Wall Street, kde jsme dost bloudili, protože nejdřív já a pak i Milka jsme bráchu navigovali na stejný bod v navigaci, který byl ovšem špatně. Situaci ztěžovaly všudypřítomné jednosměrky a hromady sněhu. Některá auta byla úplně zapadaná! Lidé hamtali v rozbředlém sněhu a obrovských kalužích.

Nakonec jsme ale náš Holiday Inn Wall Street (ležící na Nassau Street) našli, ale nebylo moc kde zaparkovat. Kde bylo volno, tam byl sníh. Protože je ale Manhattan plný policajtů (asi kvůli svátkům), šel jsem se jednoho zeptat, kam můžeme zaparkovat. Určil místo, které jsme si původně vyhlédli, ale upozornil, že někdo musí zůstat v autě, kdyby někdo větší potřeboval projet. To samosebou nebyl problém.

Po zaparkování jsem se šel zeptat na recepci hotelu, jestli je kam dát kufry a po chvíli datlení do počítače mi usměvavá černá recepční oznámila, že náš pokoj je připraven a jestli si přeji check-in. Ujistil jsem se, že to není za příplatek a pak jsem coby člen jejich věrnostního klubu dostal malou láhev vody Poland Spring. No, alespoň mi ta registrace k něčemu byla :) Máme pokoj 702 (7. patro z 20). Sice jsem v rezervaci žádal pokoj co nejvýše, ale teď jsem byl šťastný i za sedmé patro, když nám dali pokoj již takhle brzy.

S Milkou jsme vzali kufry, tašky a bágly, natáhli je do malé recepce a pak do výtahu. V sedmičce na nás čekala zrada v podobě vozíku pokojského, postaveného přímo proti výtahu na úzké chodbě, která byla jen o něco širší, než vozík samotný. Pokojský nám pomohl dostat několik věcí k pokoji a pak jsme je již svépomocí dali do nedalekého, malého a přitom prostorného a dost přetopeného pokoje.

Vrátili jsme se do auta a vyrazili do New Jersey. Po pár ulicích si brácha vzpomněl, že má důležitou věc v batohu, který jsme mu odnesli na pokoj. Nakonec se rozhodlo, že se po vrácení auta vrátíme do hotelu.

Bohužel od začátku jsme stáli v koloně a čas vrácení auta se blížil (bylo 11, vrácení ve 12). Dostali jsme se až ke staveništi na "Ground zero", kde náhrada za spadlá dvojčata, budova One World Trade Center (zvaná též Freedom Tower) již ční na úrovni ostatních výškových budov. Dokončena má být za tři až čtyři roky a má být 1776 stop vysoká. K desetiletému výročí příští rok má být hotov památeční park se dvěma vodními nádržemi s vodopády po obvodu, v půdorysu původních věží. Osobně se mi finální pojetí celého pietního místa líbí.

Kus od Holland Tunnelu se to ale rozjelo a my byli za chvíli v New Jersey. Benzín najednou místo $3.40 stál $2.90, tak jsme natankovali za $35.00, protože auto musíme vrátit s 3/4 nádrže. Protože brácha to podcenil, brali jsme pak ještě cca jeden galon za $3.16.

Po Pulaski Skyway jsme dojeli až k letišti Newark a následovali cedule "Rental Cars Return". Skutečně nás zavedly, kam jsme potřebovali. Zaparkovali jsme, přemístili své zbylé věci do tašky (tu jsme naplnili, takže návrat do hotelu se hodí), vyřešili formality a došli na monorail AirTrain.

Přes všechny terminály letiště jsme dorazili až na vlakovou stanici a za krvavých $24.75 koupili 3 jízdenky na vlak (Amtrak/NJ Transit) na Penn Station, což byla hned příští stanice.

Vlak přijel za chvíli, tak jsme nastoupili a bylo dost narváno. Vlak se coural a každou chvilku zacukal. Prostě hodno zaplacené částky :-/.

Na Penn Station jsme vystoupili a hned na vedlejší koleji za turnikety stála souprava podzemky PATH. Obsluha nám nabila MetroCard na tři jednosměrné jízdenky, což nás vyšlo na $5.25, a co nejrychleji jsme skočili do soupravy, aby nám neujela. Jak to tak bývá, souprava tam čekala ještě nejméně pět minut :).

Měli jsme fajn místa u dveří, kde jsme dobře viděli ven (podstatná část trasy vede po zemi), ale hned na další stanici nastoupila hromada lidí, která nás "zatlačila" hlouběji do soupravy a my tak neviděli skoro nic. Věděl jsem, že má být vidět skyline Manhattanu, ale nakonec nebylo zas tak o co stát.

Nad okny byly obrazovky, které zobrazovaly reklamy, informace a pokyny jak na konečné co nejrychleji opustit stanici.

Dojeli jsme na konečnou stanici WTC, která leží přímo pod Ground Zero. Vylezli jsme na povrch do sněžného marastu a fotili staveniště. Pokrok od předloňska byl opravdu pozoruhodný, zejména v porovnání s pokrokem mezi lety 2006 a 2008 (= prakticky žádný).

Dorazili jsme na Nassau Street do hotelu a hodili na pokoj tašku s věcmi z auta. Připravili jsme se a na recepci jsem poprosil o informaci, kde je nejbližší stanice metra. Dostal jsem mapu, která nám pak dobře sloužila i dále.

Založili jsme si novou MetroCard (předchozí Milka nechala na pokoji a toho času byla ještě zdarma), nabili na $10.00 s $0.70 bonusem, a dojeli na Columbus Circle, což je jihozápadní roh Central Parku.

Skrz park plný sněhu jsme se dostali až na Wollman Rink, kde jsme se postavili do fronty na kluziště. Zaplatili jsme hromadu peněz ($63.75) za vstup a půjčení bruslí, později ještě za zapůjčení skřínky. Obuli jsme se do ubohých modrých bruslí a doťapali na led.

Začátky nebyly nic moc, ale za celou dobu nikdo z nás nespadl. Zato jsme viděli dost jiných, kteří byli odváženi na invalidním vozíku k tomu určeném. Jó, pády na kolena už nejsou, co bývaly :).

Po docela krátké době nás vyhnali a půl hodiny uklízeli led vozítky firmy Zamboni. Poté jsme opět mohli na led a už nám to začalo jít. Po další chvíli se dostavila únava a já se dostal do stavu, že normální ježdění byla nuda a na testování nových věci jsem byl moc málo polstrovaný. Milka se ale odvážila učit se zastavovat smykem a taky se otočit na místě.

Led se uklízel tuším každou hodinu a půl, takže při příštím úklidu jsme to zabalili, přezuli se, vrátili zámek od skřínky a vyrazili mezi mrakodrapy, hledat něco k večeři.

Nakonec jsme se rozhodli zkusit McGee's Bar, který jsem fotil posledně a který inspiroval autory mého oblíbeného seriálu How I Met Your Mother k vytvoření baru MacLaren's Pub.

Měli všechny stoly obsazené, a tak jsme šli na bar a objednali si pivo (Coors Lite) a Milka colu. Platilo se okamžitě a než se tak stalo, už jsme měli v patře volný stůl. Hodili jsme na bar potřebný obnos (obsluha byla moc busy) a odebrali se po schodech nahoru ke stolu.

Z jídelních lístků jsme si vybrali (kluci McGee's Burger, Milka Chicken Pot Pie). Během jídla přišlo na řadu další pivo, já si dál Blue Moon a brácha Samuel Adams Boston Lager. Moje bylo takové kalné a se stroužkem pomeranče na okraji (chutnalo mi), bráchovo bylo pivově hořké (chutnalo mu).

Celková útrata byla $71.03 plus k tomu $8.00 spropitné. Došli jsme na Times Square a zjistili, jak funguje vyzvedávání vstupenek na zítřejší muzikál. Podívali jsme se do dvoupatroveho obchodu s M&M’s, na který se stojí fronty a my nechápeme proč. Prý je to teď prostě IN.

Pokračovali jsme do obchodu World of Disney, hlavně abychom zjistili, jak si koupit vstupenky do Disney Worldu. Bohužel už tuto službu neposkytují. Také obchod je podstatně menší, než byl ten na Paté Avenue.

V suvenýrech jsme si ale s Milkou konečně koupili malé přívěšky ve tvaru jablíčka se skylinou Manhattanu ($8.69). A protože Milka ztratila na bruslení své druhé (silnější) rukavice, koupila si v dalším obchodě nové a k tomu jsme přidali i ozdobu. Dohromady to stálo $26.53.

Metrem jsme dojeli do hotelu (doplnili jsme $2 na MetroCard a akorát to vyšlo) a po chvíli šli spát.

Podstránky