Vstávali jsme v 7:40, ráno probíhalo jako obyčejně: snídaně, natahat věci do auta, odjezd.
Měli jsme pár hodin k dobru, tak jsme se vydali oklikou přes Chesapeake Bay Bridge-Tunnel, což je další ze super dlouhých mostů. Tankovali jsme za $47.50. V dolar storu jsem si koupil Holy Bible ($1.05).
Předtím jsme se ale stavili na oběd. Chtěli jsme Diary Queen, ale to je fakt hlavně na mléčné šejky a zmrzliny. Vybrali jsme proto pizzerii Little Ceasars, ale na daném místě nic takového nebylo. Vyhrál tedy McDonald's ($15.91).
Pak jsme zaplatili mýtné $12.00 a vyrazili na mosty a tunely. Na naší straně byl již oceán, o to byl zážitek umocněn. Komplex se skládá ze tří mostů a dvou tunelů, a protože končí na ostrově, následuje ještě jeden most. Tunely jsou totožné a zajímavé je to, že nejprve vedou docela prudce dolů, pak jakoby rovně a přitom vyjedete na stejné úrovni, jako jste do tunelů vjeli.
Po chvíli cesty jsem na poloostrově Delmarva převzal na cca šest hodin kormidlo. Cesta poloostrovem byla zajímavá, protože vedla mimo Interstate, ale kvůli neustálým omezením rychlosti a semafory byla docela zdlouhavá. Cestou jsme znovu natankovali, tentokrát za $46.00.
Po několika hodinách jsme konečně najeli na Interstate I-95 North a hned platili mýtné $1.00. Měli jsme hromadu drobných, tak jsme tam 50 centů naházeli v pěťácích a deseťácích. Bohužel nejvíc jsme měli centů, ale automaty je obecně ignorují, tak jsme nechtěli sponzorovat.
Další mýto byl opět 1 dolar a vyzkoušeli jsme, že i centy to bere. Škoda, zbyla nám jich ještě hromada.
Přejeli jsme přes Delaware Memorial Bridge a naštěstí neplatili mýto. Najeli jsme na NJ Turnpike a vzali si lístek. Poslední dnešní mýto bylo za $3.00.
Milka chtěla ještě jednou do čínského bufetu ve Freeholdu, takže jsme jeli trochu dál. Bohužel jsme neměli přesné souřadnice a tak jsme dost bloudili.
Nejprve jsem zadal jiný bufet, který vůbec ve Freeholdu nebyl, ač jsem to do TomToma dával. Pak jsme zvolili Freehold Mall, ale TomTom vrátil dva. Vybrali jsme tedy ten pravděpodobnější s tím, že jsou tam dva body stejného mallu. Dojeli jsme jinam, tenkrát jsme tam s Tundrou nakládali tetě nový zahradní nábytek. Jojo, už i její úžasně velký bazén je ten tam...
Věděli jsme, že má být na Rt 9 North, protože Milka měla účtenku, na které to bylo. Projeli jsme teda Rt 9 až do míst, kde nám to vůbec nebylo povědomé. Otočili jsme se (už bylo po osmé), že se navečeříme jinde, ale navrhl jsem, že stejně po Rt 9 musíme, tak ji zkusíme projet ještě kus opačným směrem.
Měli jsme pech, protože kdybychom zvolili z TomToma ten druhý mall, který byl od toho prvního 1.5 mile, dojeli bychom do cíle. Oni mají vážně dva mally u sebe pojmenované stejně.
V buffetu v půl deváté už skoro nikdo nebyl, ale ještě nezavírali. Nadlábli jsme se co to šlo, vrátili se do auta (řídil brácha, já byl moc plný) a dojeli k tetě. TomTom nás tradičně vedl uličkami, které sice asi byly nejkratší, ale člověk by si je asi nikdy nevybral. Fakt jsem zvědav na tracklog z mé turistické GPSky, která zaznamenávala trasu po celou pobytu v USA. Občas to bude zajímavé :)
U tety byla řidička jejího school busu a řešily spolu háčkováni, kterému se teta ve svém volném čase věnuje. My mezitím nanosili kufry dovnitř a začali vybalovat a shromažďovat věci, které bude potřeba zabalit na cestu do ČR.
Balení se opět ujala Milka, protože je mistr ve vměstnání velkého objemu do malého prostoru.
Já si povídal s tetou a Kirou a zjišťoval, co se za ty dva týdny, co jsme se neviděli, stalo. Kira má nové auto (staré zrušila, u soudu platila $500 pokutu), napadly hromady sněhu atd.
Balení dopadlo docela dobře, kufry měly hmotnostní i prostorové rezervy, tak bylo možné přidat i pár věcí, které nebylo nutné s sebou táhnout.
Spát jsme šli kolem půlnoci.