USA.QeX.cz

I-95-S

... přišel Nový rok. Happy New Year!

Sice byl slyšet nějaký neurčitý hluk, ale to bylo tak všechno. Oba ohňostroje, které jsme zaznamenali, byly z velké části kryty mrakodrapy. Jeden někde u Battery parku, druhý někde u Central Parku, ale spíše ještě za ním. Ale jinak nic. Docela zklamání... Neva, nějaké rachejtle jsme viděli a zbytek je ostuda pořadatelů. Alespoň jsem na mobilu pustil Auld Lang Syne.

Nasedli jsme do auta a vydali se na konec té nejjižnější silnice v USA, na Key West s "mezipřistáním" ve Florida City (jižně od Miami), kde máme vyhlédnuté ubytování. Celkově nás čeká 1 448 mil (2 330 km), z toho 1 321 mil (2 125 km) během následujícího dne, prakticky na jeden zátah. To je dál, než z Prahy do Moskvy!

Po mostě Williamsburg Bridge jsme vjeli na Manhattan, pokračovali po Delancey St. a Broome St. a za chvíli jsme byli (zase :) v Holland Tunnelu. Vyjeli jsme v New Jersey a po Pulaski Skyway dorazili k letišti Newark a najeli na placenou dálnici New Jersey Turnpike.

Před posledním sjezdem v NJ jsme tankovali ($35.00), protože mají nejlevnější benzín v okolí. Charger papá jako SUV, ale přesně to těžko říct, protože nemá palubní počítač. Ale ten třiapůllitr si něco vezme, sekačku na trávu jsme nechtěli ;-)

Na benzince jsem si vzal výtisk časopisu se slevovými kupony na ubytování RoomSaver a až později jsem si všiml, že je to na leden-únor 2011. Možná jsem tak byl jeden z prvních zájemců (ever), kteří vytiskem listovali, když jsem si jej vzal v prvních dvou hodinách prvního ledna.

Po tankování předal brácha kormidlo Milce a ta řídila za pomoci Red Bullů až do svítání. Cestou zaplatila toll za NJ Turnpike ($6.95), Delaware Memorial Bridge ($3.00), Delaware Turnpike ($4.00) a most u Washingtonu D.C. ($2.00). Projela Delaware, kolem D.C. a Virginii. Já s bráchou jsme spali.

Milka projela celou nádrž a u koblihárny Krispy Kreme ($??.??) a u benzinky (benzín $38.79, pití $2.12) bylo další střídání, tentokrát byla řada na mně.

Odřídil jsem Severní a Jižní Karolínu, včetně průjezdu kýčovitým rádoby mexickým turistickým zastavením South of the Border, na což lákají billboardy s Pedrem již pár set mil dopředu a jejich vyhledávání patří ke koloritům cest touto oblastí, zejména pak právě za zábavou na Floridu.

Hledali jsme Walmart, ale navigace nás poslala na silnicí vedoucí podél Interstate podél bažin (swamp), kde by žádný hypermarket ani stát nemohl. Během cesty také několikrát krátce sprchlo a bylo oblačno až zataženo.

V Georgii, opět u benzinky ($42.20), jsem předal volant bráchovi. U města Savannah jsme již na Walmart natrefili a nakoupili jídlo a pití ($26.10). Venku bylo dusno a takových dobrých dvacet stupňů nad nulou - lidé chodili v tričkách a kraťasech. To je panečku první leden! :) Podle mého a bráchova gusta, né tak ale podle Milčina (preferuje sníh). Walmart byl oproti venku řádně klimatizovaný, leden neleden. Věčná škoda chybějícího teploměru v autě!

K obědu jsme se stavili v nedaleké bagetárně Subway ($13.91), já nakouknul do obchodu Dollar Tree (cokoliv za dolar), kde ale požadovanou bibli neměli, takže jsem si koupil jen čokoládové želé ($1.03). Zase jsem řídil dál já, protože brácha obědval. Jakmile dojedl, při první příležitosti jsem mu volant vrátil, přepadala mě únava.

Po cca 13 hodinách proťal náš Charger hranici státu Florida. To už palmy rostly jako plevel, obloha byla modrá a slunce hřálo, až to bylo skoro na klimatizaci.

Krajina se "přepnula" do takové střední Itálie. Je tu konečně pořádně zeleno, i když tráva je žlutá. Hlavním stromem je tu ale borovice. Minuli jsme odbočku na Orlando, to nás čeká až zítra večer.

Zase jsme natankovali ($53.50) a na večeři jsme zašli v Palm Beach West (ano, palem je všude hromada, některé ozdobené :) do burgrárny Five Guys (burgers and fries). Samotný burger stál kolem $4 a byl sakra mastný (ve smyslu mastnoty, ne peněz - i když to byl docela taky, tři samotné burgery stály $14.71), nedržel pohromadě a chutnal divně. Ale měli narváno. Chuťově nezaujal nikoho z nás, spíš naopak. Byl to asi nejhorší burger, který jsme v USA jedli - a že jsem jich speciálně já měl! Nicméně existují zástupy strávníků, kteří burgery od Five Guys řadí úplně na opačnou stranu hodnotící škály, takže na tom budou podobně, jako Taco Bell - prostě se netrefili do našich chutí.

Hm, ještě před 20 hodinama jsme se brodili hromadami sněhu a teď zažíváme horký letní večer. Mazec! Vzpomínám a myslím na své sandály :)

Dojeli jsme do Miami, minuli Miami Beach, mezinárodní letiště a sídlo firmy Burger King a pokračovali do Florida City, nejjižnějšího většího sídla kontinentální Floridy, jižně jsou již jen ostrovy Florida Keys, které nás čekají zítra dopoledne.

Navigace při přepočítání trasy (když třeba špatně odbočíme nebo se kvůli špatnému signálu "splete") zapomene, že nemá navigovat na zpoplatněné úseky a tak jsme projeli místy, kde se mýtné načítá podle SPZ (toll by plate). Přišlo mi, že to nefunguje, protože se pod čtecími branami jezdilo skoro dvojnásobnou rychlostí, ale těžko říct, co/zda z toho něco bude. Uvidíme za týden :).

Při vrácení auta nic, ale měsíc po návratu mi půjčovna National strhla $7.05 za „tolls“.

Chtěli jsme se ubytovat v motelu Travelodge, ale cedule na dveřích hlásala vyprodáno. Zkusili jsme tedy štěstí v motelu Fairway Inn naproti a tam jsme úspěšní byli. Máme pokoj 316. Ubytování stálo $77.97.

Neodolali jsme a takhle 1. ledna si zamířili k nevyhřívanému venkovnímu hotelovému bazénu. Ještě jsem se na recepci ujistil, že je stále otevřený.

Na nohu to nebylo tak tragické, ale když jsem tam odvážně skočil, bylo mi krutě připomenuto, že je vlastně leden. Naštěstí deset temp stačilo přesně ke schůdkům a pak honem osušit. Brácha si při dopadu o dno rozřízl palec u nohy. Milka hrdinně přeplavala celý bazén.

Během těch několika temp mi v hlavě naskočilo vyprávění Miroslava Donutila o Frantovi Kocourkovi: Tak sem ti tam čoveče hópnul do teho, to zasyčelo, a já sem pochopil, že ti umírám čoveče. Já sem se normálně kymácel beznadějně teda pod tó hladinó, jo, naštěstí ti mě to vykymácelo nahoru, já sem tak beznadějně udělal nad tó hladinó hep-hep, voni pochopili, že je konec, tak mě vytáhli, řvali bravo a házeli na mě ty stošilinkový bankovky a já je tyvole nemoh' sbírat, páč sem byl úplně tuhé.

Vrátili jsme se na pokoj, vysprchovali a urychleně zalehli. Zítra vstáváme brzo, čím dřív, tím líp.

Podstránky