Vstávali jsme v půl desáté. Po obvyklých ranních úkonech jsme dočasně opustili hotel a vyrazili směrem k Battery parku, odkud odjíždí trajekty k Soše svobody.
Navštívili jsme Trinity Church (kostel sv. Trojice), který byl zatím vždy zavřený. Přímo před kostelem začíná Wall Street, tak jsme tudy pokračovali k Newyorské burze. Odtamtud to bylo už asi jen deset, patnáct minut chůze do cíle – Battery parku.
Ještě že jsme měli lístky již koupené, k pokladně se stála minimálně hodinová fronta. Nám stačilo vystát frontu dvou lidí a už jsme byli na řadě a měli jsme lístky v ruce.
Jenže na trajekt se stála daleko delší fronta, prý až tříhodinová. Neměřili jsme to, ale daleko od pravdy to asi nebylo. Čekání si Milka a brácha zkrátili hotdogem za $6.00.
Bezpečnostní prohlídka byla u vybraných jedinců docela přísná, někteří se zouvali, jiní dávali do rentgenu mikiny, svetry, šály, čepice... Někteří pak naopak prošli jen tak.
Po nekonečné době jsme konečně byli na trajektu a snažili se mezi prvními dostat na ostrov, protože jsme chtěli stihnout i muzeum přistěhovalectví na Ellis Islandu a tam poslední loď odplouvá již v půl čtvrté.
Doběhli jsme ke stanu s bezpečnostní kontrolou před vstupem do podstavce, ale tam nám bylo řečeno, že musíme k rangerovi prokázat se fotoprůkazem, za což dostaneme na ruku identifikační pásky (wristbands).
To jsme udělali a vrátili se zpět ke stanu. Odevzdali jsme věci do lockeru ($2.00) a prošli další bezpečností kontrolou. Proběhli jsme muzeem až ke schodům, resp. výtahu do horní části podstavce. Tam jsme ale byli vrácení zpět dolů, že máme navštívit jiného rangera, který nám dá instrukce. Tak jsme se opět vraceli.
Po vyslechnutí instrukcí jsme byli vpuštěni do podstavce (jinudy, muzeem jsme vůbec neprocházeli) a později do útrob sochy.
Spirálovité schodiště je úzké a strmé. Je z něj vidět zvlněný šat sochy a v horní části i tvář a žebřík do pochodně. Než jsem se vydrápal nahoru, měl jsem toho docela dost (to musela být skrytá pomsta Francouzů Američanům, jinak to nevidím :)
Koruna je pak mrňavá, k okýnkum se vejde tak pět lidí maximálně. Pohled hlavními okýnky směrem k oceánu je nezajímavý, menšími bočními je ale krásné vidět Manhattan, pochodeň a dokonce kniha shora.
Protože nahoře začalo být plno (dorazili další lidí), byli jsme příslušným rangerem požádáni, abychom se vydali dolů. Po sestupu jsme udělali několik fotek z podstavce, poté jsme sešli dolů a obešli sochu zepředu.
Tam se mi Milka pokusila udělat podobnou fotku, jako mám z roku 1993, a za kontinuálního focení (bylo krásné azuro) jsme dorazili k právě přistavenému trajektu. Tam si Milka koupila vodu (hned za rohem jsme narazili na pítko) a já preclík.
Na Ellis Islandu jsme byli za chvíli a prošli muzeum. Větší část byla velmi nezajímavá a nudná, ale dozvěděl jsem se třeba, že drtivá většina ostrova je umělá, vytvořená navezením zeminy (landfill). Mezi ukázkovými dobovými zvětšenými neanglickými inzeráty jsem našel pár českých.
Návštěvu muzea jsme ukončili v obchodě se suvenýry, kde si Milka koupila knížečku na lisované peníky, pro mě ozdobu a já si koupil knihu ($??.??). Za soumraku jsme vyšli čekat na trajekt. Fotili jsme Sochu svobody na oranžovém pozadí vytvořeném zapadajícím sluncem a opačným směrem Manhattan s oranžovým nádechem.
Trajekt nás pak dovezl zpět do Battery parku a po pár minutách chůze jsme zavítali do bagetárny Subway na večeři. Dlouhá fronta, ve které jsme chvíli stáli, byla na WC a když jsme se přesunuli do té správné, byli jsme hned skoro na řadě. Jídlo nás stálo $12.??.
Po večeři jsme se přes Wall Street vrátili do hotelu a převlékli se. Pak jsme vyrazili do divadla na Broadway, resp. přímo na Times Square. Za $13.50 jsme koupili jízdenku na metro a vyrazili na Times Square, kam jsme po chvíli dorazili metrem (expresní linkou).
Na Times Square začínalo novoroční peklo, lidí jak much a dav se skoro nehýbal. Uprostřed bylo několik pódií a zkoušelo se.
Vyzvedli jsme lístky a čekali. Během toho jsme koupili suvenýrovou knížečku o muzikálu (West Side Story) a po chvíli začali pouštět dovnitř. Dost lidí přišlo v džínách. Od uvaděčky v naší sekci jsme dostali brožuru.
Měli jsme skvělá místa na prvním balkóně úplně vpředu a skoro uprostřed, ale po stranách byli mimo orchestr dva maníci hrající na bubny, triangl, xylofon atd., což občas přeřvalo orchestr, tudíž to docela rušilo.
Stejně jako hokej, i muzikál se zdá být zábavou hlavně pro bílé. Děj je postaven na příběhu Romea a Julie, ale je zasazen do novodobých reálií, kde nesoupeří rodinné klany, ale pouliční gangy. Jeden z gangů byli Portoričané, jejichž dialogy se vedly ve španělštině. O část vyprávění jsme tak kvůli jazykové bariéře a chybějícím anglickým titulkům přišli.
Bylo to jako lyžování - fajn, ale naše je lepší :). Více se mluvilo a méně zpívalo, víc se tančilo a méně hrálo.
Po skončení jsme došli na metro a dojeli do hotelu. Spát jsme šli kolem půlnoci.