Vstávali jsme po sedmé hodině. Vysprchovali se, sbalili, dali věci do auta a nasnídali se. Opustili Las Vegas a zamířili do[Death Valley, Údolí smrti.
Začali jsme u Badwater, což je nejníže položené místo nejen v USA, ale na celé západní polokouli, ležící -85.5 metrů pod hladinou moře. "Badwater" protože se nachází u jezírka, které stále obsahuje vodu, i když je okolí jedním z nejteplejších míst. Teplota se pohybovala kolem 107°F, rekord při opouštění parku kolem půl jedné odpoledne bylo 111°F. Klimatizace jela na plno a již zhruba 20 cm od okénka bylo cítit sálající vedro.
Většinu času řídila Milka. Když jsme řešili teplotu motoru, osazenstvo auta zaujala moje hláška: "Co dělá ručička teploty motoru? - Jede druhý kolo".
Dorazili jsme do proslulé Kalifornie. Z hlediska našich potřeb proslulé především cenou benzínu, která se potvrdila hned po opuštění Death Valley - pro žíznivé řidiče zde byla přichystána cena $5.20 za galon.
Také jsme koukali, jak se tady najednou objevily rychlostní radary. Šourali jsme se podle pravidel, protože jsme nechtěli mít oplétačky se zákonem. Přeci jen, máme značku z Arizony a ne z Kalifornie.
Zadal jsem do GPSky město ležící u národního parku Sequoia, ale navigace nás brala po menších silnicích, což jsem nepředpokládal. Takže jsme se kus vrátili a protože Seqoiu už dneska nestihneme, zajeli jsme do Bakersfieldu. Cestou jsme jak ostříži pozorovali zbývající množství benzínu, protože se pod Milčiným vedením podařilo poprvé rozsvítit hladové oko.
Tankovala Milka, po prvních problémech s její kreditkou nastoupil brácha se svojí. Milčin pokus o natankování, avšak námi schválený, skončil krátkým gejzírem benzínu na zem, protože nedostatečně zasunula ústí tankovací pistole do nádrže. Brácha to převzal a natankoval bez problému. Nádrž máme tak na 16 galonů. Spotřeba byla trochu horší, neboť jsme zdolávali slušné hory a celý den v autě jela klimatizace, v Death Valley prakticky naplno.
Udělali jsme drobný nákup ve Wal-Martu. Všude samí mexikánci, v obchodě by se člověk domluvil spíše španělsky a dokonce i nápisy byly dvojjazyčně. Nebylo to nic moc...
Navečeřeli jsme se u Pizza Hut. Bylo to dobré, ale dvě velké pizzy byly na nás moc. Tak jsme dostali "box" a máme jídlo na potom.
Na Interstate přestalo bráchu bavit to loudání a tak na to šlápnul. Od té doby to bylo dobře :) Levý pruh jel kolem 80-90 mph a když znenadání zabrzdil, do minuty jsme projížděli kolem hlídkujícího policejního vozu. Po pár yardech už jsme zase valili původní rychlostí. Když jsme jeli takových 75 mph v pravém pruhu, najednou nás předjeli policajti bez majáků a zmizeli kdesi za horizontem. To jsme pochopili, že tady si na maximální rychlost moc nehrajou.
Dojeli jsme až těsně k parku Sequoia, kde jsme se ubytovali v poměrně luxusním motelu Comfort Inn. I přes vyšší cenu $89.00 za noc a pokoj jsem to vzal, protože cena začala na $140.00, pak klesla na $105.00 a nakonec mi bylo nabídnuto $89.00. V ceně je luxusní snídaně, na pokoji máme King Size postel (brácha bude spát na rozkládacím gauči), jaccuzzi a krb. Wow! (A že to využijeme... :)