USA.QeX.cz

Mesa Verde, Four Corners, Monument Valley

Ráno jsem si s bráchou šel do hotelového bazénu na pár temp, pak následovala rychlá sprcha, dobalení a snídaně. Naskládali jsme se do auta a vyrazili dále.

Na dnešním programu byl národní park Mesa Verde. Brousili jsme si zuby na Balcony House, kde jsou žebříky a tak, ale bál jsem se, abychom se tam vůbec v rozumném čase dostali.

Mesa Verde

Do parku jsme dorazili dle plánu těsně po deváté, ale zapomněl jsem do něj přidat 15 mil co vede od silnice k Far View Visitor Center, kde prodávají vstupenky.

Naštěstí tam nebylo zase tolik lidí, ve frontě před námi bylo méně než 20 lidí. Na řadu jsme se dostali po desáté, na 10:30 byla jen 2 volná místa, tak jsme šli v 11. Stálo nás to $3.00 na osobu, mezitím Milka koukala na suvenýry a knihy, za které tam nechala skoro $40.00.

Naskládali jsme se do auta a vyrazili. Odbočili jsme k parkovišti, ale pak jsem se ozval, že by stálo za to projet i loop, kde je plno zastávek, tak jsme jeli. První jsme projeli a zastavili u druhé a čtvrté. Ke třetí jsme došli a byla doposud nejlepší.

Pak jsme stavěli ještě u jedné, kde se brácha rozčiloval, že to nestihneme a že na to kašlem a vrátíme se sem. Tak jsme jeli.

Na parkoviště jsme dorazili 12 minut před začátkem prohlídky, ale než jsme se namazali, vzali pití a vůbec vykotulali, zbývaly nějaké 2 minuty. Při vjezdu na parkoviště jsme na přechodu pustili mladou rangerku, která se později ukázala být naší průvodkyní (Greta). Její angličtina byla pro naše uši dobrá, rozuměli jsme většinu z výkladu.

Po úvodním slovu (kde bylo mimo jiné řečeno, že pro lidi se strachem z výšek a klaustrofobiky to bude zajímavý "challenge" :) a odevzdání útržku vstupenky jsme sešli schody a dozvěděli se něco ze života někdejších místních obyvatel, pueblanů. Ve skupině bylo docela hodně dětí.

Pak jsme přešli až k domu, kde jsme se dozvěděli další zajímavosti. Poté nastal čas vylézt po dřevěném žebříku. To bychom nebyli v USA, abychom nedostli doporučení, jak správně máme po žebříku lézt.

V domě Balcony House jsme se opět dozvěděli pár věcí, většina dotazů z řad návštěvníků ale byla zodpovězena tak, že to vlastně nikdo neví. Protáhli jsme se úzkou škvírou do další části domu a pak dlouhou škvírou vylezli ven, kde nás čekaly prudké schody vytesané do pískovce, kde jsme byli jištěni pouze řetězem místo zábradlí. To byl opravdu zážitek.

Po jídle (housky a párečky) jsem došel s odpadky do (ne)dalekého kontejneru, kde po zvednutí víka na mě zavanul New York City ;-) Přítom kontejner byl prázdný. Blee!

Naskákali jsme do auta a vrátili se na loop, tentokrát jsme prošli všechny zbývající zastávky. Samozřejmě nejepší byl výhled na největší stavbu parku Mesa Verde, Cliff Palace.

Vyrazili jsme směrem na nedaleký památník Four Corners Monument, což je hranice čtyř států (jediná v USA), kde se sbíhá Colorado, Utah, Nové Mexiko a Arizona. Cestou široko daleko nic nebylo, sem tam nějaké domy, ale žádné benzinky a žádné známé občerstvovny. Tento stav trval přes sto kilometrů, tankovali jsme u první Shellky bez ohledu na cenu (něco kolem $4.60 za galon)

Four Corners

Při vjezdu k Four Corners Monument jsme zaplatili $3.00 za osobu, vystáli frontu na fotku z kříže a koukli po suvenýrech, které zde prodávají původní obyvatelé (Native Americans - tak se tu říká těm, kteří jsou známější jako indiáni). Akorát to byly docela cetky, tak jsme se tam dlouho nezdržovali.

Monument Valley

Pak jsme do GPSky zadali Kayenta, což leží na silnici vedoucí do Monument Valley. Cestou jsme obdivovali přírodu zbarvenou do červena, která by klidně mohla sloužit jako povrch Marsu, nebýt pouštních keřů. Projeli jsme kolem útvaru nazvaném Mexican Hat. Narazili jsme na několik úseků, které varují před povodněmi.

Na poslední chvíli jsem stačil na bráchu křiknout ať zastaví, neboť jsme dojeli na místo, odkud je nejznámější pohled na Monumet Valley nejen z filmu Forrest Gump, kde hlavní hrdina ukončil svůj několikaletý běh USA (protože už byl unavený).

Dojeli jsme k Visitor Centru, kde jsme zaplatili $5.00 za osobu, abychom si posléze mohli ničit auto na prašné díraté cestě spíše pro offroady, než pro osobáky. Nicméně aut horších než to naše jsme tam objevili plno, po této cestě tam jezdili i s karavany. Jednou jsme vzali spodek, ale jinak musím uznat, že se s trasou brácha popral mistrně a máme pěkné fotky a zajímavé zážitky.

Auto místy změnilo barvu na lehce okrovou, tak jsme doufali, že déšť na obzoru nás zasáhne. Bohužel nás jenom líznul.

Zastavili jsme se v Burger Kingu na jídlo a pokračovali po Indian Route 22 do obce Page, které má poměrně strategické umístění hned u několika "bodů zájmu". Projeli jsme dva motely a na třetí pokus jsme se ubytovali v hotelu Americas Best Value Inn za $52.00 za pokoj (plus tax) na dvě noci, což je zatím naše nejlepší trefa. Pokoj má všechno co má mít, jenom s vodou jsme měli problém. Bohužel tajemství kohoutku jsem se dozvěděl až trapně na recepci, voda se pouští zatažením za kohoutek a doleva/doprava se pouze reguluje teplota.

Podstránky