Ráno jsem ještě chvíli pracoval, ale morálka nebyla už nic moc. Hlavně jsem dodělával "Manuál pro přežití" pro svůj redakční systém, aby to tady beze mě v redakci těch sedm týdnů nějak přežili (dle zkušeností jsem nesliboval, ale předem varoval, že na práci v USA nebude čas). Musím přiznat, že manuál je docela dlouhý, což vzhledem k faktu, že popisuje řešení známých problémů, není pro mě jako pro autora aplikace dobrou vizitkou :)
Pak jsem trochu poupravil včera vytvořený skript, který generuje tuto wiki do přenosného (mého) Q3X formátu pro PDA, které by se mělo stát na příští dny a týdny věrným společníkem pro dostatečnou informovanost.
Před desátou se vzbudila Milka a jen co brácha dodatluje svůj manuál pro přežití, vyrazíme do Tesca v Letňanech na poslední nákup před zabalením. Bohužel fotolab Schlecker nesplnil co slibuje na webu, že dodá fotografie do 5 pracovních dní, protože fotky se odesílaly v neděli večer a ani v pátek odpoledne nebyl šedý sáček na provozovně. Byly mezi nimi fotky, které jsem chtěl dát Kiře, a tak bylo nutné vymyslet "Plan B". Tím budou fotky na počkání ve fotolabu Kodak v Letňanech. Tam dělají fotky na počkání za 5 Kč / ks, snad na mě tentokrát budou příjemnější. No, vlastně asi budu komunikovat jenom s tou mašinou (čímž nemyslím prodavačku, ale automat na vyhotovování fotek).
Vyrazili jsme v plné sestavě na nákup do Tesca v Letňanech, jelikož Milka své auto odvezla na chalupu do garáže a jedniné volné auto bylo bráchovo. Bezplatným autobusem, jezdícím jednou za hodinu, se nám nechtělo, protože řidiči těch vraků to dělají evidentně za trest.
Začali jsme v Kodaku. Přišli jsme k automatu, na kterém byla cedule "mimo provoz". Byli jsme osloveni paní za pultem, která se zeptala co potřebujeme. Řekl jsem jí, že jsme chtěli nechat udělat fotky na počkání a ona že není problém. Zeptala se, v jakém formátu to máme a já že buď USB nebo SD, že je to fuk. Paní to bylo taky fuk, tak jsem jí to dal ve formátu SD.
Zeptala se na počet fotek a já začal trochu panikařit, protože jsem na podobné dotazy nebyl připraven a fotky na kartu dal tak, abych je našel já a nepamatoval jsem si, kde přesně a v jakém počtu fotky jsou. Paní naštěstí jen zajímalo, jestli jsou tam desítky, stovky, tisíce fotek a tak. Shodli jsme se na počtu "do deseti".
Nakonec jsem kartu vrazil zpátky do iPAQu a řekl kde se fotky nacházejí. Paní si to napsala na pytlík, zeptala se na jméno a řekla, že fotky budou za půl hodiny, čili ve třičtvrtě na dvanáct. Každopádně i přes mé drobné faux pas byla paní stále usměvavá a velmi příjemná. Jsem rád, že se tento fotolab při druhé výpravě do USA takhle vyznamenal.
Pak jsme se vydali do Tesca na nákup. Zastavili jsme se u plechovek s pivem a rozhodovali se, co ještě za značky s sebou vzít. Začali jsme klasickou Plzní, ale pravdou je, že toto pivo si v USA koupit můžete, i když za docela vysoký peníz. Nakonec jsme vzali čtyři různé půllitrové plešky: Staropramen, Zlatopramen, Braník a Kozel.
Milka zamířila do papírnictví pro notýsek na útraty, měli černý, červený a modrý - vzali jsme druhý jmenovaný. Nakonec jsme se vydali do elektra pro baterie, ale za alkalické chtěli dvacku za kus, což mi nepřišlo zrovna dobré. Tak jsme zaplatili (brácha zaplatil) za to, co jsme měli, a vydali se na lov baterií do Datartu.
Tam měli za alkalické baterie podobné ceny, což mě nepotěšilo. Chvíli jsme procházeli mezi spotřebiči, jelikož po návratu z USA nás čeká zařizování nového hnízdiště, a pak jsem u pokladen našel několik stojanů s bateriemi. Nakonec to vyhrálo dvojbalení alkalických baterií za 40 a čtyři klasické baterie o něco levněji.
Vyzvedli jsmem fotky z Kodaku, paní byla stále příjemná a usměvavá, a zamířili k autu.
Milka byla pozvána na oběd, jelikož její rodiče jsou na chalupě a doma "v ledinici nic není". Po obědě jsme začali balit. Ze sklepa jsme přinesli květovaný kufr, který naši v roce 2001 přivezli z USA (dar od tety, aby se "vešli" :) Do toho jsem naházel všechno možné oblečení, vybavení a příslušenství a pak se vrhnul na notebookový batoh. Ten jsem vysypal a důkladně vyluxoval (aby mě na letišti nepřekvapily zapomenuté kudly a dýky :), poté z části opět naplnil. Vyprázdnil jsem po mnoho týdnů pečlivě připravovaný šuplík se vším možným do USA, včetně dokladů, dárků, české vlajky, cestovních plyšových psů apod.
Po nějaké době jsme se přesunuli k Milce a provedli objemové zkoušky, abychom zjistili, do kterých kufrů a jak se vejdeme. Tam jsme vyskládali oblečení, dárky a další předměty přepravy a započali to všechno pchát do kufrů. Já jsem zvolil velký květovaný, Milka malý modrý. Po pár minutách jsme věděli, že tudy cesta nevede - zejména když Milka už byla za půlkou a stále ještě nezačala balit oblečení. "Plán B" byl vzít pro mě ten největší kufr a pro Milku malý květovaný, kam jsme se nakonec v pohodě vešli. Milka ještě přebalila kufr po mě a bylo dobře :)
Milka mě po sedmé večer nakopla na elektronické odbavení, protože do Jumba potřebujeme dopředu - kvůli frontě na imigračním. Začal jsem tedy na united.com, ale tam mi řekli, že let zprostředkovává někdo jiný a mám tak online check-in udělat na jeho webu.
Tak jsem šel na Lufthansu, kde jsem se úspěšně dostal do odbavovacího systému. Zadal jsem Boarding Code, příjmení a jméno a vyskočily na mě dva lety, do FRA a JFK. Nejprve mi to napsalo, že do JFK mě to nemůže check-inout, tak jsem na to kašlal a věnoval se letu do FRA. Sedadlo 21A se mi nelíbilo a tak jsem s Milkou konzultoval něco blíž. Bylo volno od 7. řady, někde jsem četl, že pozdější změna místa bude možná jen na letišti, čemuž jsem nevěnoval moc pozornosti.
Přihlásil jsem se za Milku (neměla žádné předdefinované místo) a na let do FRA ji posadil na 7B (aby okno zůstalo pro mě :) Jaké ale bylo překvapení, když jsem se zpět zalogoval za sebe a vyběhl mi pouze check-in do JFK. Jednak to předtím hlásilo, že to není možné a druhak jsem chtěl ještě řešit let do FRA. Tak jsem se alespoň odbavil do JFK, jediné volné místo u okýnka a zároveň dvě vedle sebe byly až v řadě 50 z 56, nicméně bylo možné se hlásit až od řady 32, ty předchozí asi byla Business Class. Co naplat :( Tak jsem se posadil na 50A.
Znovu jsem se přihlásil za Milku a také ji odbavil na JFK, posadil ji na 50B. Pak jsem se pod Milkou ještě dostal na let do FRA, kde jsem ji alespoň posadil na 7A, aby také seděla u okna. Co naplat, tu hodinu to nějak budeme muset vydržet ;-)
Z internetových stránek Lufthansy jsem zjistil, že Prodejní kancelář se nachází v odletové hale a slouží k vyzvednutí letenek před odletem. Otevírací doba je Po - Ne 05:30 – 19:30, což nám bohatě stačí.
V předstihu, 8. 6. 2008 ve čtvrt na dvě odpoledne, jsme vyrazili do Chaber vypůjčit si od kámoše jeho TomTom GO 910, se kterým loni úspěšně v USA jezdil.
Dostal jsem od něj celou krabici, abych si z ní vzal vzal cokoliv, co upotřebím.
Doma jsem nainstaloval TomTom Home, upgradoval firmware a hledal nějaký software, který by dokázal logovat trasu. GO 910 je Linuxový sytém, takže do něj jdou nahrávat aplikace stejně jako do stolního PC (zahlédl jsem i přehrávač filmů :)
Nakonec jsem nainstaloval Event_Logger 8.1. Přidá dvě další obrazovky do menu.