USA.QeX.cz

San Diego a Tijuana

Ráno jsme vstávali docela pozdě, až před desátou. Opustili jsme Los Angeles a jeli na jih do San Diega.

Na oběd jsme se stavili v Carl's Jr. a musím přiznat, že to byl dobrý objev. Obrovský výběr burgerů za standardní cenu (kolem $6.00 za menu) a chuťově skvělé.

V San Diegu jsme se zastavili u letiště v National Car Rental, abych mohl také legálně řídit.

Když chlapík za přepážkou nadatlil všechny údaje do počítače, podivil se, že mu vrací poplatek $25.00 za under age (dokonce se mě zeptal, jestli jsem si jist, že mi je 25 :) Po domluvě s manažerem (Manager on Duty) mi řekl, že je to protože mi bylo 24 v době půjčení automobilu. Ach jo.

Každopádně muselo být pro zaměstnance pobočky Nationalu zajímavé vidět v San Diegu auto půjčené v Denveru, s vrácením v Phile :) Jen tato trasa, bez jakýchkoliv zajížděk, měří 3 772 mil = 6 069 km.

Dále jsme hledali ubytování. Našli jsme jej v Quality Inn na okraji San Diega za $103.00 za 2 noci se snídaní, venkovním bazénem a wifi (AAA discount), což je dosud nejlepší cena. Převlékli jsme se do plavek a vyrazili.

Pokračovali jsme do turistických informací, ale napoprvé jsme se do těch správných netrefili. Projeli jsme kolem letadlové lodi a zaparkovali u těch správných. Tam jsme pořídili za zítřek Go San Diego Card, která nám umožní vstup do všech žádaných atrakcí této lokality. Nedaleko se tyčila budova s nápisem "ESET".

Dojeli jsme na "Beaches" (část města s plážemi), konkrétně na Dog Beach (část pláže byla vyhrazena pro psy), kde jsme zdarma zaparkovali jak auto na parkovišti, tak sebe na pláži a skočili do Tichého oceánu. Bylo to studené, ale za chvíli jsme si na to zvykli. Vlny byly pěkné. Milka fotila, ale po pár dnech jsme zjistili, že jsme fotky asi omylem smázli...

V oceánu jsme vydrželi tak deset minut, pak jsme uznali, že tento bod programu (tzn. vykoupat se v Pacifiku) jsme splnili, osprchovali se a vrátili do auta a posléze do motelu. Tam jsem s bráchou ještě skočil do bazénu pro dokonalé odsolení a po sprše jsme připravili doklady a vyrazili na jih.

Teprve až když už jsme byli těsně na místě (San Ysidro), začaly se objevovat cedule "Poslední odbočka v USA", nikde žádná zmínka o Mexiku nebo Tijuaně. Zaparkovali jsme na obrovském parkovišti za $8.00 na den a vyrazili do španělsky mluvící země, bylo krátce před šestou odpoledne.

Vždycky jsem se divil, proč ve filmech všichni zdrhají do Mexika - přeci je na hranicích musí zastavit! Jenže, hraniční přechod do Tijuany pro pěší byl pouze turniket - nikde žádní celníci nebo tak něco. Ááááha! :)

Město je děsně kýčovité, všude pobíhají otravní prodejci, žebráci a žebrající děti... nejlépe to lze přirovnat k arabským státům.

Po lávce pro pěší jsme došli na protější stranu silnice vedoucí zpět do USA a pak po mostě Calle García zase zpátky. Vylidněnými zaprášenými uličkami jsme došli na Eje Paseo de la Juventud, odtamtud přes lávku po Calle Primera, vedoucí přes Rio Tijuana (potok v obrovském betonovém korytě) až na hlavní třídu příhraniční oblasti, Avenida Revolucion. Stanuli jsme pod obrovským obloukem "Arco de Tijuana", na kde na síti ocelových lan je zavěšen box v barvách mexické vlajky a nápisem "Bienvenidos a Tijuana" (Vítejte v Tijuaně).

Po Avenida Revolucion jsme šli asi třičtvrtě kilometru a pak jsme se vrátili po druhé straně ulice. Zaujala nás dobytá auta, policisté na každém rohu a naprosto otevřené lékárny, některé s léky vystavenými v krabicích na chodníku. Cedule hlásaly: „Viagra on Sale!“. Samozřejmě všude bylo plno zubařů a další lékařské péče, u WC bylo vždy dodáno "clean" nebo tak něco. Slunce začalo zapadat a tak jsme se vydali zpět na cestu do USA.

Zašli jsme k čemusi co vypadalo jako starý akvadukt. Policie měla u své dodávky zaparkované kousek od nás plné ruce práce.

Přešli jsme zpět most přes potok Rio Tijuana, Cestou jsem ještě Milce od pouliční prodejky koupil malého bílého slona za $2.00. Prošli jsme náměstí „Plaza ¡Viva Tijuana!“, stále sledujíc modré značky.

Přechod hranic zpět byl o něco horší, jak pro auta, tak pro lidi. Tento přechod je, co se automobilové dopravy týče, nejvytíženější na světě. V místnosti bylo otevřeno asi osm přepážek, my jsme si samozřejmě stoupli do nejpomaleji ubíhající fronty.

Milka šla první, celník chvíli studoval přední stranu pasu, aby zjistil odkud je, a pak se zeptal, jestli má nějaká zavazadla, po odpovědi že má jenom foťák se zeptal, jestli má nějaké dobré fotky ;-) Ptal se, jak dlouho v Mexiku byla a tak. Pak jsem šel na řadu já, mě se ptal jenom na zavazadla a pak brácha, kterého se ptal na totéž.

V USA se po těch dvou hodinách nějak lépe dýchalo :) Vynořili jsme se u tramvajové stanice San Ysidro Trolley Station a bylo to jako kdybych vystoupili z letadla na jiném kontinentě. Vrátili jsme se přes most k autu a vydali se zpět do motelu.

Cestou jsme se zastavili v KFC, kde jsme si objednali dvacet "boneless wings" za necelých $12.00. Chtěli jsme jedno velké pití, ale místo toho jsme dostali tři střední kelímky s tím, že je to dobré, a navíc nebyly ani započítány do celkové ceny. Prostě pití grátis. Po dojezení křidýlek jsme si ještě chvíli povídali a pak dojeli po deváté večer do motelu.

Podstránky