Probudili jsme se před desátou, aktivitu začali vyvíjet zhruba za půl hodiny.
Vyrazili jsme na nákup, nejprve (opět) do Jackson Premium Outlets pro nějaké oblečení a tak. Milka řídila, nejprve objela pár bloků a pak naložila zbytek a vyrazili jsme. Koupila si tam za 25 dolarů nové boty.
Po několika hodinách jsme pokračovali do supermarketu (Grocery Store) Shop Rite, kde jsme nakoupili něco jídla na večeři a objevil jsem tam Coca Cola Cherry Zero (kromě toho tady je i Sprite Zero :)
Po návratu jsme ještě udělali rošádu kufrů, původně zamýšlený jsme vrátili zpátky na půdičku ("attic") a vyndali jeden malý kufr. Máme pouze 50 liber na osobu a hmotnosti se nesčítají. Snad se to do našeho budoucího auta všechno vejde...
K večeři byl tradiční oběd na 4. července - hamburgery, hotdogy, bramborový salát, zeleninový salát a těstovinový salát. Strejda rozdělal svůj plynový gril, dal na něj krůtí a hovězí hamburgerové maso a nějaké hotdogové párky, teta připravila salát a za chvíli jsme usedali ke stolu. Bylo to naprosto vynikající.
Po večeři jsme začali plánovat cestu. Nová varianta vypadá více než slibně, pokud by to vyšlo, viděli bychom minimálně o 20 % více než za dosavadní varianty. Pravdou také je, že to bude znamenat opravdu hodně dní strávených za volantem a určitě pár overnightů se hodit bude.
Po osmé jsme vyrazili na boardwalk. Prošli jsme ho tam a zpátky. Atrakce, s bráchou jsme šli na motion simulátor na motiv horské dráhy, který se na rozdíl od klasického točil po vertikální i horizontální ose o 360°. Uvnitř obraz byl takový rozmazaný, ale dynamika byla docela věrná. Brácha platil $8.00 za každého.
Při zpáteční cestě jsme narazili na Kiru, která dovezla zapomenuté kupony na atrakce. Kiře se před nějakou dobou náhodou podařilo najít celou krabici těchto kuponů v celkové hodnotě několika tisíc dolarů, které budou dobré na několik sezón. A tak jsme se nemuseli upejpat a mohli jsme jít nač jsme chtěli.
Po cestě se Kira zastavila u stánku Dippin' Dots, kde prodávali takovou zvláštní zmrzlinu, které jsme měli možnost ochutnat hned tři příchutě. Jednalo se o zmrzlinové granule velmi hluboce zmrazené pomocí tekutého dusíku, jejiž chuť byla dobrá, ale kuličky mi přimrzaly k jazyku. Na kelímku bylo napsáno "Zmrzlina budoucnosti".
Začali jsme na odstředivce, která nám umožnila se po rozjezdu otočit hlavou dolů. Další atrakcí byl volný pád ("freefall"), který zvedal žaludek akorát počátečním výstřelu nahoru a akcelerovanému pádu úplně zeshora ke konci.
Dále jsme šli na Go Karts. Poté jsme bez Milky šli na horskou dráhu, která byla dost podobná té v Praze, ale po prvním dropu následoval looping. Očekával jsem něco ve stylu Great American Scream Machine, po kterém mě před dvěma lety bolela hlava ještě za několik hodin, ale popravdě řečeno looping byl nejpříjemnější částí celé dráhy.
Ještě jsme šli na autodrom ("bumper cars"), kde bylo narážení dovoleno. Nárazník byl krásně měkký, na volantu byla vrstva měkké gumy a řidič vozítka byl ještě jištěn takovým pseudo pásem, což bylo očko ze stejného materiálu jako klasický bezpečnostní pás, do kterého se navlékla ruka až k rameni. Nevím jak komu, ale mně to padalo.
Prošli jsme až do místa, kde by měla Kira dostat sezónní práci, kterou chtěla, a pak jsme zašli na Butterfly Fries. Ty stály přes $8.00 a byly ze dvou giga brambor, což bylo docela hodně. V pěti jsme to skoro udolali. Kira donesla bráchovi točeného Guinesse, který překvapivě chutnal skoro jako v Británii. Bohužel jsme seděli přímo u dunících reproduktorů, jejichž obsah řídila docela pěkná DJka.
Domů jsme se dostali až po půlnoci. Ještě před spaním jsem od Kiry dostal dvoulitrovku Dr Peppera, což bylo potěšující především protože tu už nic takového dalšího není.